Dagmar Ruščáková

„Tak tohle je naše Gracie," řekl mi hrdě jeden známý, když mi představoval mladou fenku německého ovčáka. Psice zaslechla své jméno a otočila k pánečkovi hlavu. 

Bývala to jedna z povinností na středních školách, proti které se opravdu málokdo bouřil - chmelové brigády. U nás na gymnáziu jsme jezdívali pomáhat při třech činnostech.

Byl to jeden z příkazů, který mi nevadil, protože jsem s ním většinou souzněla - jez ovoce, je zdravé! Když jsem byla malá, znamenalo to ovoce, které rostlo na zahradě.

Pokaždé, když se chystám sekat trávu na naší zahradě, stojím před geometrickou úlohou, která má n řešení, přičemž ono n se mi ještě nepodařilo beze zbytku definovat.

Mám opravdu ráda kávu z našeho kávovaru. Ale jedno mi leze na nervy - mytí nádoby na mléko! Víte proč? Protože je úzká a hranatá. A zkoušeli jste někdy mýt takovou nádobu?

Připravuju oběd a co chvíli vykouknu oknem z kuchyně na zahradu, abych viděla, co tam tropí můj skoro pětiletý vnuk. Baví se dobře, až mě najednou zalarmuje strašný křik.

Venku panuje nádherné jaro. Dny se prodlužují, příroda je zatím svěže zelená a plná květů oblažující každého krásou, a alergiky navíc i kýcháním. Je teplo. 

Sedíme v prostoru za kulisami a snažíme se soustředit. Hrát v klubu znamená úžasný kontakt s diváky, ale zároveň velmi stísněnou scénu.

V domě, kde bydlí můj otec si koupili byt noví lidé. Nejspíš jim při koupi vyhovovala jen poloha domu, protože se rozhodli, že před nastěhováním si byt kompletně předělají.

Všimli jste si někdy, jak často a při jakých příležitostech se lidé objímají? A přemýšleli jste někdy nad tím, proč to vlastně děláme?