Za malé chyby velké tresty. Složitý vstup mladých z náhradní rodinné péče do samostatného života

O problematice pěstounství si povídáme s dvacetiletou slečnou Gitou Hofmanovou, která v nedávné době prošla z náhradní rodinné péče do samostatného života. Pak je tu s námi i Ivana Němcová z organizace Don Bosco Salesiánského klubu mládeže a za organizátory Týdne pěstounství přišel Václav Mackerle z Krajského oddělení sociálněprávní ochrany dětí.

Týden pěstounství jsme letos zaměřili na mladé dospělé, velice ohroženou skupinu dětí. Této části náhradní rodinné péče se chceme věnovat.
Václav Mackerle, krajské oddělení OSPOD

Pojďme nejdříve představit Týden pěstounství.
Václav Mackerle: Tento týden pořádáme, jako každoročně, Týden pěstounství. Chceme tak poděkovat stávajícím pěstounům, kteří se starají o děti v pěstounské péči, a zároveň je to i akce pro širokou veřejnost. Aby měli lidé možnost poznat, co je náhradní rodinná péče, jaké jsou její formy a podobně. A letos jsme se opravdu zaměřili na mladé dospělé, které považujeme za velice ohroženou skupinu dětí. Chceme se této části náhradní rodinné péče zvláště věnovat.

Čtěte také

Rozhodnutí stát se pěstounem chce čas. Musíte k němu dozrát ve své mysli, říká Zdeňka Vodná Bímová

Budou tedy i letos programy pro veřejnost?
Václav Mackerle: Probíhá řada akcí v našich neziskových organizacích, v okresních městech, můžu zmínit třeba Hvězdárnu v Úpici, OSPODy Nové Město, Dobruška atd., kde probíhá řada různých výstav, seminářů nebo i setkání s pěstouny. Pořádáme například i seminář pro mladé dospělé s nadací Krok domů.

Proč jste se rozhodli věnovat letošní Týden pěstounství právě podpoře mladých dospělých odcházejících z náhradní rodinné péče?
Václav Mackerle: Domnívám se, že to je velice ohrožená skupina dětí, protože řada z nich vyrůstá v dětských domovech, kde je všechno připraveno a organizováno, ovšem pak skočí do reálného života, který je úplně jiný. Musí se o sebe postarat. A ta příprava není podle mne dostatečná. Proto chceme tohle téma opravdu zviditelnit, snažíme se o to už nějaký pátek. Mohu zmínit, což považuji za velkou změnu, kterou budeme mít, že provádíme transformaci péče o ohrožené děti a deinstitucionalizaci dětských domovů. Kdy děti postupem času přemístíme do bytových jednotek a budou bydlet ve standardních bytech v městské zástavbě, kde ta příprava na reálný život bude o něco jednodušší.

Navazujeme vztah s mladými a snažíme se je rozvíjet. Když nám věří, můžeme zprostředkovat i pomoc jiných organizací. Bez důvěry to nejde.
Ivana Němcová z organizace Don Bosco Salesiánského klubu mládeže

Představme organizaci Don Bosco, Salesiánský klub mládeže. Čemu se přesně věnujete?
Ivana Němcová: My se věnujeme doprovázení mladých lidí, kteří jsou buď v pěstounské péči, nebo v zařízení ústavní výchovy, jako jsou dětské domovy či výchovné ústavy. Doprovázíme tyto mladé lidi od 14 do 35 let. Je to služba sociální, kterou si od nás žádá Královéhradecký i Pardubický kraj. Takže v obou krajích mladé lidi doprovázíme, sídlíme tedy v Pardubicích.

Čtěte také

Smyslem pěstounské péče je hledat rodinu pro dítě, ne dítě pro rodinu, říká Lenka Půlpánová

Jak vypadá vaše každodenní práce s dětmi a mladými dospělými, kteří hledají tu správnou cestu do života?
Ivana Němcová: S těmi mladšími, kteří jsou ještě v zařízení nebo v pěstounské rodině, navazujeme vztah a snažíme se je nějak rozvíjet. Pořádáme víkendové aktivity, kurzy přípravy na život tomu říkáme, mohou zažívat nějakou dobrou partu, zábavu a společnost. A potom, když přechází do samostatného života, tak máme velkou výhodu, že už máme s tím mladým dospělým navázaný vztah. A v době toho přechodu, když je to velmi náročné, nám mladý člověk věří a my můžeme zprostředkovat i pomoc jiných organizací. Ale bez té důvěry to většinou nejde.

Představte nám Gitu. Ta je vaší klientkou?
Ivana Němcová: Gita je naší klientkou, je to statečná mladá žena, je jí 21 let, která se už postavila na vlastní nohy, už prošla takovým tím prvním procesem. Už je dva roky z dětského domova a čtyři roky je u nás klientkou.

Rodinu a děti zatím nechci mít, spíše chci teď pomáhat dětem z dětských domovů v mém věku, aby se posunuly dál. Jako jsem se posunula já.
Gita Hofmanová, klientka organizace Don Bosco Salesiánského klubu mládeže

Gita je tedy takovým příkladem, mladým člověkem, který se hodně snaží.
Ivana Němcová: Ano, Gita je naše top klientka, protože prošla tím procesem velmi úspěšně. Stále chodí do zaměstnání a i v době, kdy práci hledala, což je hodně složité najít si první práci a chytit se v ní dobře, tak zvládala přijít na Úřad práce, kdy práce nebyla, a pak hned zase zpátky do práce naskočit. A pořád dokola, aby měla nějakou finanční podporu, dokázala to. V tom velmi často naši klienti ztroskotají, nezvládnou první práci. To se může stát, ale nemají se potom kam schovat, nemají rodiče ani žádné zázemí. A když si nevyžádají pomoc státu, to znamená, okamžitě nedojdou na Úřad práce, tak ztratí bydlení. A jsou úplně na dně.

Čtěte také

Pěstounství je o tom, že v srdci a u stolu máte místo, víc není potřeba. Říká Zdeňka Vodná Bímová

Můžeme Gito představit tvůj životní příběh? Ty jsi vyrůstala odmalička po dětských domovech?
Gita Hofmanová: Byla jsem do devíti let v Dětském domově v Holicích, potom si mě vzal strejda, který tam pracoval. Do 13 let jsem byla u něj a potom jsem přestoupila k dalším pěstounům. A pak jsem šla zpátky do ústavní péče do Dětského domova v Pernštejně. Jsem vyučená pečovatelka, ale bohužel tohle povolání nedělám. Protože zaprvé je to málo placená práce, takže bych se tím neuživila. A za druhé zaměstnanci, kteří to nemají vyučené, se nechovají úplně hezky k těm lidem. Většinou se pohybuji v gastronomii jako servírka, dělám ji v podstatě už od 16 let. Ale vystřídala jsem hodně zaměstnání, byla jsem operátorka výroby nebo jsem hlídala děti.

Gita tedy vše zvládá, daří se jí.
Ivana Němcová: Velmi často to není takto hladké. Mladí lidé mají ideál a plán, že to vše krásně zvládnou, mají od nástupu podporu v doprovázení, ale nejsou prostě schopni dělat ty kroky tak pečlivě, aby si získali podporu státu v době, kdy se jim třeba úplně nedaří. A za malé chyby přichází velké tresty. To je princip, jak to funguje. Protože ztratím-li práci, okamžitě ztratím příjem, ztratím bydlení a ztratím základní životní jistoty. A to je strašné.

Čtěte také

Pokud se chcete stát pěstounem dětí, řekneme vám, co to obnáší a kdo je vhodným kandidátem

A člověka to demotivuje.
Ivana Němcová: Je to ohromný stres. Oni jsou neustále ve stresu a mnoho našich klientů už kolem třicítky je třeba docela závažně nemocných. Což si myslím, že je také důsledek onoho hrozného stresu, ve kterém prožijí velké úseky svého života.

Jaké máte sny, Gito? Třeba rodinu byste si ráda založila?
Gita Hofmanová: Rodinu a děti zatím nechci mít, spíše mám takové cíle, že chci teď pomáhat dětem z dětských domovů v mém věku, aby se posunuly dál. Jako jsem se posunula já.

Pane Mackerle, Týden pěstounství bude pokračovat třeba i v sobotu 14. září v zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem.
Václav Mackerle: Ano, Týden pěstounství letos ukončíme v sobotu Dnem pro pěstouny, který proběhne v Safari Parku Dvůr Králové. Tam bude pro pěstouny připravena razítkovací hra, slosování, zábavný program. Věřím, že to bude pro pěstouny hezký den. Doufám, že vyjde aspoň trošku počasí, a zároveň tím také zvu i veřejnost. Budete mít možnost seznámit se s pěstounskou péčí, budete se moci na cokoliv zeptat. Budou tam zástupci řady organizací, které se pěstounstvím zabývají.

Václav Mackerle, Ivana Němcová a Gita Hofmanová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Našimi hosty byli Gita Hofmanová, Ivana Němcová a Václav Mackerle, se kterými jsme připomněli, že v našem kraji probíhá Týden pěstounství.