Pro Martina Moravce, autora knižních rozhovorů, není žádná otázka blbá. Jen způsob, jak ji položíte

Všechny jeho knihy se staly bestsellery a rozhovor s Markem Dvořákem: Mezi nebem a pacientem získal čtenářskou Magnesii Literu. Tak mě opravdu moc zajímá, na koho se v novém knižním rozhovoru můžeme těšit?
Tentokrát je to mezinárodní vyjednavač při únosech Adam Dolník. To je člověk, který ve své kariéře třeba vyjednává s Islámským státem, se somálskými piráty, s různými kriminálními gangy. Takové povolání má nějakých 20, maximálně 30 lidí na celém světě.

Jsem rád, když čtenář dočte a má pocit, že se dozvěděl všechno, co chtěl, a žádná otázka mu v mysli nezůstala nezodpovězena.
Martin Moravec, novinář a spisovatel

Prý to bylo hodně dobrodružné psaní. Nikdy jste si nebyl úplně jistý, jestli vaše setkání dokončíte, zda Adamovi nezazvoní telefon a on nebude muset letět na druhý konec světa.
Je to tak. Když je Adam na takovém seznamu vyjednavačů na první pozici, tak opravdu musí být neustále v pohotovosti a maximálně dvě hodiny cesty od mezinárodního letiště. Takže to se nám několikrát stalo a já si nebyl jistý, jestli naše příští schůzka vůbec proběhne. Tedy dobrodružné to trochu bylo.

Čtěte také

Mezi nebem a pacientem. Knížka, která může zachránit život. Zasmějete se, dojmete i něco naučíte

Když mu zazvoní telefon, tak se musí vážně okamžitě sbalit a vyrazit?
Ano. Já jsem byl dokonce u něj doma a tam je to krásně vidět. On má hned za dveřmi takovou předbalenou tašku. Nemá ji úplně sbalenou, protože neví, jestli pojede vyjednávat do +30 stupňů, nebo do -30 stupňů. A pak ji jen rychle dobalí. Když přijde telefonát o únosu, tak se musí sbalit a co nejdřív odjet.

Stalo se to někdy během vašich sezení?
Já jsem si dlouho myslel, že se to nestalo. Až pak jsem zjistil, že jsem měl velké štěstí. Protože jsme mu říkal, když jsme dopsali knížku: vy jste vlastně neměl žádný případ. A on na to: ale měl. Byl jsem v Jižní Africe, byl jsem v Asii. Ovšem proběhlo to pro mě naprosto nepozorovaně. Veškerá jeho práce je víceméně utajená.

Různí škarohlídi tvrdí, že knižní rozhovory nejsou opravdové knížky. Ale já jsem rád, že mé knihy vrátily spoustě lidem radost ze čtení.
Martin Moravec, novinář a spisovatel

Jak jste na něj vůbec přišel? A jak Adam zareagoval na to, když z vaší strany zazněla nabídka k rozhovoru? Protože si vzpomínám, že třeba vyšetřovatel Josef Mareš si vás nejdříve důkladně proklepl a prověřil, protože jako vyšetřovatel vražd logicky nedůvěřuje úplně každému.
Tady to bylo trochu podobné. Je to dáno tím, že Adam Dolník svoji práci stále aktivně vykonává, takže měl strach, aby toho neprozradil příliš. Proto jsme si hned na začátku vymezili nějaké hranice, které jsme pak, on to asi nerad uslyší, ale myslím, že hodně překročili. V té knížce je toho opravdu hodně.

Čtěte také

MUDr. Dvořák: Při oživování tlačíme na hrudník u chlapů na spojnici bradavek, u žen to je složitější

A naše setkání bylo vlastně úplně náhodné. Už jsem si myslel, že žádnou knížku letos nenapíšu, protože mne musí vždy do nosu cvrnknout nápad. Až jsem si jednoho dne přečetl rozhovor s Adamem, kterých bylo poměrně málo, a on opravdu hodně nemluvil, spíše zůstával v utajení. Po třech větách toho rozhovoru jsem věděl, že to je člověk, se kterým chci napsat knížku. Tak jsem sedl k počítači a napsal mu e-mail. A on odpověděl. Vždy je na začátku trocha nervozity z čekání, jestli ten oslovený člověk odpoví a za jak dlouho. Adam Dolník mě naštěstí nenechal dlouho čekat, odpověděl poměrně brzy. Dali jsme si schůzku, při které jsem se docela zapotil, ale na jejím konci jsme si plácli.

Když se na ty rozhovory chystáte, tak to musí být intenzivní příprava. Ale zase na druhou stranu máte rád otázky, které nejsou úplně konkrétní, někdy mohou vypadat i laicky, až banálně, přesto se právě z odpovědí na takové otázky člověk často nejvíc dozví. Je to tak?
Mám takové, nechci říkat krédo, spíše heslo, že žádná otázka není blbá. Blbý může být způsob, jak ji položíte. A radši se zeptat než pak sedět u přepisu rozhovoru nebo, nedejbože, nad hotovou knížkou a říkat si: tady jsem se měl zeptat ještě na tohle. Nebo jinak, přesněji. Jsem rád, když čtenář dočte a má pocit, že se dozvěděl všechno, co chtěl, a žádná otázka mu v mysli nezůstala. To je pro mě, jako autora, nejlepší pocit.

Mám nápady na humoristický román. Je to sen, ale už jsem si řekl, že když k němu nedojde, nic se neděje, Snů už jsem si splnil dost.
Martin Moravec, novinář a spisovatel

Četl jsem váš rozhovor s Davidem Heclem a tam jste se ho třeba zeptal na to, k čemu jsou v letadle stěrače.
Ano, to je přesně jedna z těch otázek.

Čtěte také

Jan Lomnický: Policejní vyjednavač nemůže postupovat jak podle kuchařky. Kolegové mi říkají kazatel

Stalo se teď při povídání s Adamem Dolníkem, že vám opravdu spadla brada a jen jste poslouchal a ani nedutal?
Na rozdíl od těch minulých knížek, kdy člověk něco malinko tuší o povolání pilota, doktora nebo vyšetřovatele vražd, tak o tomto Adamově povolání jsem netušil vůbec nic. Takže mám pocit, že mi brada padala poměrně často, skoro bych řekl u každé odpovědi. Netušil jsem, jak se počítá, dohaduje a pak předává výkupné, jak se někam veze a si ho ti únosci přebírají. Tedy ta brada mi opravdu padala.

Byly také nějaké otázky, na které jste nedostal odpověď, třeba z důvodu bezpečnosti?
Nakonec jich bylo velmi málo, ale samozřejmě některé byly. Já se třeba Adama nemůžu zeptat, odkud se vrátil a co tam vyjednával. Protože ta kauza je čerstvá, ještě by to mohlo znamenat nějaké bezpečnostní riziko. Neříkám, že únosci někde v Nigérii nebo na Haiti budou číst naši knížku, i když já bych byl rád. Ale živé kauzy, jak on tomu říká, jsme úplně probírat nemohli.

Čtěte také

David Plný během půlroku zachránil už čtyři životy: Člověk přejde na automat v hlavě a dělá, co umí

Váš knižní rozhovor s lékařem a záchranářem Markem Dvořákem: Mezi nebem a pacientem získal čtenářskou Magnesii Literu. Moc blahopřeji. Jaký to byl pocit, když vás ocenili sami čtenáři?
Co můžete chtít víc. Tohle je nejvíc. Mnohokrát jsem za poslední roky slyšel různé škarohlídy, že knižní rozhovory nejsou opravdové knížky, že je spousta lidí neuznává. Já to beru, každý má jiný vkus a názor. Ale já zase dostávám opačné reakce, že mé knížky tím, jak jsou psané, vrátily spoustě lidem radost ze čtení, vrátily ke čtení. Třeba 20 let nic nečetli a najednou čtou mé knížky. A pak, když je to korunované takovou cenou, tak jsem v sedmém nebi.

Jak pracujete? Prý jste ranní ptáče, takže asi ráno vstáváte brzy a píšete.
Vstávám brzy. A teď to mám trošku zjednodušené, protože jsme koupili nový dům, takže vstávám s výhledem do zahrady, to je hezčí než koukat do zdi, to se pracuje líp. A radši píšu ráno, i když i po večerech toho napíšu dost. Měl jsme jen problém u vyšetřovatele vražd Josefa Mareše, to se mi po večerech přeci jen psalo trochu těžko. To jsem někdy raději zaklapl notebook a pokračoval až ráno. Ale jsem už takový, že když se do toho zakousnu, tak nevidím kolem sebe a píšu a píšu, nevnímám čas.

Čtěte také

Co je pro příslušníka zásahové jednotky důležitější? Fyzička, nebo psychická odolnost?

Co píšete teď? Už máte zase další rozhovor v hlavě?
To je moje oblíbená otázka. Já vždy říkám, nechte mě aspoň chvilinku si vychutnat novou knížku, která je opravdu ještě čerstvá, skoro teplá z tiskárny a na pultech je pár dní. Ale pokud mám být upřímný, tak i z nějaké úcty k tomu poslednímu člověku, který mi věnoval hodně svého času a svěřil mi celý svůj životní příběh, by mi přišlo až neuctivé začínat se hned bavit o něčem jiném. Ovšem řeknu upřímně, zatím nový nápad nemám. Věřím, že přijde.

Ještě mě zajímá, co napsat román? Protože to je také váš sen, vydat se úplně jinou spisovatelskou cestou.
Mám trochu pocit, že se ten sen každým rokem oddaluje. Jen doufám, že se neoddálí úplně. Ale na druhou stranu, dostal jsem se do nějaké série, do které jsem vůbec netušil, že se někdy dostanu. Těch rozhovorových knížek už je pět. A když vidím, jak je mají čtenáři rádi a jaký mají knížky ohlas, tak se mi tu sérii nechce opouštět. Takže dva nápady na román mám, takový spíš humoristický, jen doufám, že nezestárnou, když ještě pár let zůstanou v šuplíku, nebo že je nezapomenu. Sen to tedy je, ale už jsem si i řekl, že když k němu nedojde, nic se neděje, Už jsem si snů v životě splnil dost.

Martin Moravec|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Říká Martin Moravec, autor nové knihy o elitním vyjednavači Adamu Dolníkovi. Moc děkuji za dnešní povídání a přejeme, ať se stane knížka opět bestsellerem.
Můžu drobnost na závěr? Knížku přijedu představit i do Hradce Králové. V neděli 10. listopadu to bude v Luxoru ve Futuru, od 15 hodin mě tam najdete. Obejmu kohokoliv, kdo to bude chtít.