Vladimír Burjánek: Rychlík

19. prosinec 2021

Nedělní káva

Dlouho jsem využíval hlavně autobusovou dopravu. Od mládí, kdy jsem jezdil do zaměstnání vlakem a zažíval častá opoždění, v zimě zmrzlé vagóny, protože nějaký nádražák z výjezdní stanice zaspal a netopilo se, ale také špinavá okna a nevlídná sociální zařízení.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Projekty

Tehdy se tradovalo rčení - Co děláš? Nic - jsem na dráze. Porevoluční vylepšení přišlo hlavně s konkurencí, kdy se přepravci víc začali snažit, kultura cestování se zvedla a prostředí vlaků se stalo civilizovanější. Jak jsem ale nedávno zjistil, nelze chválit den před večerem.

Vypravili jsme se ranním rychlíkem do Prahy. Áčkový přepravce, který jezdí na našich tratích přistavil dva slušné vagóny. V soupravě vládla na první pohled spokojenost až do doby, než si šla jedna cestující odskočit. Chvíli stála před zamčenými dveřmi WC a nakonec se vrátila.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Rozhlas

To samé zkusil po chvíli postarší pán - se stejným výsledkem i ve vedlejším vagónu. Nebylo mi ani divné, že na další zastávce vystoupil. Když šel kolem mladý pan průvodčí, zeptal jsem se ho, proč jsou záchodky zavřené? Zmohl se jen na konstatování - vše mimo provoz.

Až na malé zpoždění byl jinak provoz plynulý. Jen ta jedna závada - pro cestující dost podstatná, kvůli které pán opustil vlak. Jak řekla rozezlená a obeznámená paní, opakuje se tahle situace často. V Praze na nádraží neměli WC zavřené. Za dvacku nás automat putil dovnitř.

autoři: Vladimír Burjánek , baj