Vladimír Burjánek: Rychlík
Dlouho jsem využíval hlavně autobusovou dopravu. Od mládí, kdy jsem jezdil do zaměstnání vlakem a zažíval častá opoždění, v zimě zmrzlé vagóny, protože nějaký nádražák z výjezdní stanice zaspal a netopilo se, ale také špinavá okna a nevlídná sociální zařízení.
Čtěte také
Tehdy se tradovalo rčení - Co děláš? Nic - jsem na dráze. Porevoluční vylepšení přišlo hlavně s konkurencí, kdy se přepravci víc začali snažit, kultura cestování se zvedla a prostředí vlaků se stalo civilizovanější. Jak jsem ale nedávno zjistil, nelze chválit den před večerem.
Vypravili jsme se ranním rychlíkem do Prahy. Áčkový přepravce, který jezdí na našich tratích přistavil dva slušné vagóny. V soupravě vládla na první pohled spokojenost až do doby, než si šla jedna cestující odskočit. Chvíli stála před zamčenými dveřmi WC a nakonec se vrátila.Čtěte také
To samé zkusil po chvíli postarší pán - se stejným výsledkem i ve vedlejším vagónu. Nebylo mi ani divné, že na další zastávce vystoupil. Když šel kolem mladý pan průvodčí, zeptal jsem se ho, proč jsou záchodky zavřené? Zmohl se jen na konstatování - vše mimo provoz.
Až na malé zpoždění byl jinak provoz plynulý. Jen ta jedna závada - pro cestující dost podstatná, kvůli které pán opustil vlak. Jak řekla rozezlená a obeznámená paní, opakuje se tahle situace často. V Praze na nádraží neměli WC zavřené. Za dvacku nás automat putil dovnitř.
Související
-
Vladimír Burjánek: Tělesné tresty
Naše generace zažila nejen doma, ale i ve škole tělesné tresty. Na základní škole se ukazovátko paní učitelky změnilo v rákosku, když se stala situace nezvladatelnou.
-
Vladimír Burjánek: Obchodníci
Můj dědeček i otec byli obchodníky každým coulem. Tohle umění jsem ani po jednom z nich nezdědil. Pamatuji si jen, co oba říkali - každý kousek má svého kupce.
-
Vladimír Burjánek: Sušenky
Člověk si má dát pozor na to, co konzumuje. Náš vnuk pracuje u firmy, která má sídlo ve Švýcarsku. Občas tam jezdí a přiveze i nějaké zajímavé lahůdky, hlavně sladkosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
