Vladimír Burjánek: Hřbitovy
Každý hřbitov má svoji atmosféru. Řady hrobů jednoduchých i honosných hrobek, urnové háje i košaté stromoví dávají místům odpočinku určitý řád i důstojnost. A téměř všude najdete zvláštnosti. Na našem hřbitůvku nad vesnicí to byla třeba místo tradičních holoubků bronzová socha ženy v téměř životní velikosti. Krásné umělecké dílo, patřící léta k rodinné hrobce.
Porevoluční uvolnění vyzvalo nenechavé ruce nějakých pobertů a socha zmizela, nenávratně.
Čtěte také
Při návštěvě Francie nám nezapomněli ukázat honosný hrob slavného herce Jeana Maraise i daleko prostší místo odpočinku Gerarda Philipa. Na všech hrobech místo živých květů keramické napodobeniny.
Viděl jsem i vojenské hřbitovy - vlastně památníky padlých v bitvě u El Alameinu v egyptské poušti. Hroby srovnané v zákrytech jako živé šiky vojsk.
Některé hroby na našich hřbitovech se vymykají z řádu. Znal jsem jednoho příznivce Sparty, který měl při rozloučení na rakvi vlajku jeho bezmezně milovaného klubu a jeho symboly má i na hrobě.
Čtěte také
Procházel jsem nedávno hřbitovem v blízkém městě a narazil na zvláštní hrob. Vypadá jako ze skla, hlavní deska je nezasvěceným utajený barevný motiv něčeho. Na kolmé čelní desce jsou vyobrazeni manželé. Tuhle paní potkávám, řekl jsem si. Tak jsem se schválně zeptal hrobníka, který by měl vědět všechno.
To máte pravdu, ta žena žije, Říkala mi, že se dala vypodobnit dopředu, dokud ještě k něčemu vypadá. Ve stáří, že prý už to nebude ono.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
