Vladimír Burjánek: Domácí práce
Je nepochybně užitečné učit děti pořádku a zapojovat je do práce. Ať už jde a domácí činnosti, práci na zahrádce, nebo postupné získávání zručnosti, vědomostí a šikovnosti u kluků při dílenském počínání i chlapských silových aktivitách. Maminky zase mohou zaměstnat dívky při uklízení a tradiční dámské činnosti.
Čtěte také
Není na škodu, když mnohé si vyzkoušejí a poznají i chlapci. Tady opravdu platí, že co se v mládí naučíš, potom jako když najdeš. Vzpomenu si mnohdy na klukovská léta, kdy jsem měl mezi škálou povinností i práce neoblíbené. Tak například klepání koberců.
Každou sobotu vytáhnout z obýváku koberec, dojít s ním na zahradu, přehodit ho přes bidlo a nezbytnou plácačkou do koberce bouchat tak dlouho, až se už z něho neprášilo. Nebo rytí záhonu pro zeleninu na zahrádce. Zvlášť když otec hospodář vysadil nejdříve směsku a ta se potom při rytí musela vpravovat do půdy.
Čtěte také
Neměl jsem rád ani motání vlny. To zase maminka poručila. Držet! Na předpažené ruce navlékla vlnu, posadili jsme se proti sobě a motala ji do klubíčka. Ježíši, už to bude? Necítím ruce, naříkal jsem. Nemiloval jsem ani zpracovávání těsta na vánočky vařečkou ve velké míse. Nekonečná práce.
Až s odstupem let člověk pozná, že nic z toho, co musel jako dítě dělat, mu nebylo na škodu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
