Umění nás učí toleranci, nestaví žádné bariéry, říká ředitel Centra současného umění EPO1 v Trutnově
Hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je Jan Kunze, básník, muzikant, kurátor a ředitel Centra současného umění EPO1 v Trutnově. Budeme vás zvát, ale také gratulovat a hovořit o Janovi coby univerzálním umělci.
Dá se říci, že jste opravdu velmi široce rozkročená univerzální kulturní osobnost. Vnímáte umění napříč všemi žánry?
Určitě ano. Vlastně bych si dnes už nedovedl představit, že bych se věnoval pouze jednomu směru. Ta mnohost je pro mě zajímavá a rád přeskakuji z jedné škatule do druhé. Rád věci propojuji. Inspirace podle mne proudí z jednoho zdroje. Je jedno, jestli to směřuje k textu, hudbě nebo výstavě.
Umění má přinášet emoce a má člověka vyvést ze všedního dne. Ať už vstoupí do divadla, na výstavu, na koncert, či si přečte knihu.
Jan Kunze, kurátor a ředitel Centra současného umění EPO1 v Trutnově
Inspiraci tedy čerpáte ze srdce? To je ten váš zdroj?
Věřím tomu, že to je ze srdce, protože každý tvůrčí člověk musí být nějakým způsobem otevřený, ať srdcem, nebo hlavou. A musí mít nastavenu jistou citlivost. Ale s tou inspirací to někdy jde lépe, jindy hůře.
Čtěte také
Nejen, že jste ředitelem Centra současného umění EPO1 v Trutnově a kurátorem Galerie UFFO, zpíváte také ve dvou kapelách, Munroe a KOFE-IN, jste stálicí české klubové a festivalové scény, oceněný básník, protože za svoji poslední knihu Potom zhasni jste získal cenu Jantar za literaturu. Gratuluji.
Děkuji moc. Bylo to pro mě překvapující, protože za ty roky, co dělám umění a pohybuji se v kultuře, tak jsem nikdy nečekal, že bych byl za něco oceněn. Je pravda, že za hudbu jsme už nějaké ocenění a nominace získali, ale za literaturu to bylo poprvé. Já se přiznám, že si dávám takový program do hlavy: nic nečekej, abys potom nebyl zklamaný.
Ve vašich větách mnozí nalezli bolest i něhu. O to vám šlo, aby lidé z vašeho psaní cítili nějakou emoci?
Určitě, protože umění má přinášet emoce a má člověka vyvést ze všedního dne. Ať už vstoupí do divadla, na výstavu, nebo na koncert, či si přečte básnickou knihu.
Smyslem ceny Jantar je zviditelnit umělce. Snad se to podaří i ve vašem případě a budete mít na vašich akcích stále plno. A spaní po hotelech bude příjemnější.
Musím se přiznat, že už raději jezdím večer po akci domů, za rodinou. Když je člověk mladý a nemá rodinu, tak se rád zastaví kdekoliv. Já jsem velmi vděčný za to, že mohu poznávat naši republiku, protože umění mě dovedlo míst, kam bych se normálně nedostal. A poznal jsem spoustu skvělých lidí. Teď jsem měl na jaře hodně koncertů, autorských čtení, výstavy, pořád jsem byl mezi lidmi a v různých městech, ale najednou zjistíte, že vás to táhne domů a chcete být více se svojí dcerou.
Pro mě je nejvyšší hodnota spokojený život s lidmi kolem sebe. A když budu vytvářet věci, které lidi baví, tak to je takový bonus.
Jan Kunze, kurátor a ředitel Centra současného umění EPO1 v Trutnově
Jste také členem Akademie populární hudby, která každoročně uděluje ceny Anděl. Jak hodnotíte současnou uměleckou tvorbu?
Myslím si, že pořád vzniká zajímavá hudba. Ovšem hlasování v porotě Andělů je tříkolové, nejdříve se to zužuje z toho celkového obrovského množství, pak na ještě menší množství až potom na finále. A já se vždy zajímám o to, nakolik se můj výběr shodoval s tím, co nakonec vyhrálo. Nikdy to ale nebylo stoprocentní. Minulý rok to bylo zhruba 60 procent, že jsem hlasoval pro interprety, kteří vyhráli, letos to bylo ještě méně.
Čtěte také
Spíte někdy?
Spím, já chodím spát brzy a vstávám také brzy. Rána mám pro sebe, nejvíce ráno píšu a tvořím.
Energie z vás úplně čiší. Už jste se zabydlel v Trutnově, když budeme zvát do EPO1? Rád poznáváte celý svět, je teď Trutnov vaším číslem jedna?
Je to tak. Už nějakou dobu tam jsem a mám to město moc rád. Hory okolo se snažím co nejvíce poznávat, letos jsem chodil především do Krkonoš. Už je to můj domov.
Vy jste ale vystudovaný inženýr ekonomie, jak jste se dostal k umění?
Přirozeně. Já jsem už na gymnáziu a na vysoké škole organizoval umění, sám jsem vystupoval, měl jsem kapelu, začal jsem psát texty, ale nikdy jsem nepředpokládal, že se tím budu živit. Šlo to tak nějak vedle mě a teprve v průběhu vysoké školy jsem si říkal, že správný směr pro mě bude asi umění.
Necháváte se pohltit tím, co vás nejvíc osloví?
Určitě ano, kdybychom měli delší čas, tak bych vyprávěl o tom, že všechno v mém životě má vždy nějaký přirozený vývoj. Protože i do těch do Krkonoš jsem se dostal tak, že jsem tam nesměřoval. Byl jsem osloven a hodně jsem to zvažoval. Ale pak jsem si říkal, že ten projekt je tak velký a zajímavý, že bude dobré se na něm podílet.
Slyšela jsem, že nerad kladete nějaké bariéry v umění.
Pro mě je nejvyšší hodnota život. Spokojený a dobrý život s lidmi kolem sebe. A když budu vytvářet věci, které lidi baví, tak to je takový bonus. Dodnes jsem překvapený, že lidi stále vnímají, co dělám a baví je to. Ale důležitý je ten osobní život, protože náš prožitek je pro nás nejdůležitější. A je to tady strašně krátké na tom světě.
Čtěte také
Pojďme se zaměřit na EPO1, měl jste vizi evropského uměleckého střetávání, daří se to naplňovat?
Máme EPO1 otevřené dva roky, udělali jsme už několik velkých výstav a pořád si myslím, že jsme té naší vizi blíže. Letos máme výstavy čtyři, v letním cyklu je to Křehkost a síla vlákna Evy Damborské, Topič elektrárenský Jiřího Surůvky, Oči mezi horami Patrika Hábla a pak společnou výstavu mladých autorů, která se jmenuje Máme v revíru pytláka. A musím říci, že návštěvníci jsou nadšení. Poprvé jsme využili prostor EPO1, co skutečně nabízí.
Je to nádherný prostor. Ne nadarmo získal i ocenění Stavba roku Královéhradeckého kraje. Jaký typický návštěvník k vám chodí? Dá se to popsat?
Podle mne to bude stejný návštěvník, který poslouchá Český rozhlas. Protože je to člověk, který vnímá věci kolem sebe, chce se vzdělávat, asi je i trošku intelektuál. Umění je v tomto vždy trošičku elitářské.
Čtěte také
Jsem ráda, že to říkáte, protože psychologové říkají, že společnost se buranizuje. Ale právě lidé, kteří vnímají společnost a umění, směřují úplně jinam a my je můžeme inspirovat.
Když mám komentované prohlídky výstav, tak často používám příměr, že umění nás učí toleranci. Protože vidíme mnoho různých vizualit, které musíme buď přijmout, nebo odmítnout, nebo s námi něco udělají. A stejní je to ve společnosti a s lidmi kolem nás.
Setkáváte se určitě i s mladými lidmi, je nějaká rada, aby mladí umělci dostávali stále více do povědomí? Někdy může mít člověk pocit, že se setkává stále se stejnými umělci. Ať je to hudební svět, nebo ten výtvarný.
To máte naprostou pravdu. Ale tady asi žádná univerzální rada není. Aby člověk nějakým způsobem v umění prorazil, tak hlavně musí mít pro to, co dělá, vášeň. A samozřejmě, pokud chce být opravdu velký, tak se musí setkat více věcí dohromady. Nejen to, že dělá kvalitní věci, to je vlastně jen střípek. Musí být také ve správný čas na správném místě, musí mít něco přidaného ve své osobnosti, co lidi zajímá, musí si ho někdo všimnout. Je to komplex mnoha věcí.
Centrum současného umění EPO1 v Trutnově
Co všechno dělí elektrárnu od centra současného umění? Kromě jednoho století jsou to především unikátní nápad a spousta práce. Historická budova původní Elektrárny Poříčí 1 v Trutnově, která stojí ve výrobním areálu společnosti KASPER KOVO, změnila svoji tvář.
Tak se přijeďte určitě do EPO1 do Trutnova inspirovat, dveře jsou určitě otevřené celé léto?
Máme letní výstavní cyklus otevřený do 5. října, takže návštěvníci mají určitě možnost se přijít podívat. Máme otevřeno pátek, sobota, neděle a všechny čtyři výstavy stojí za to. Jsou různě vizuálně zpracované, pracují s různými materiály, věřím, že každý si najde to svoje. A kromě EPO1 bych ještě pozval do UFFO na výstavu Hynka Šnajdara. A v září budeme dělat Lunapark v hlavě, což je druhý ročník literárního festivalu.
Trutnov zkrátka kulturně žije, jak nám potvrdil Jan Kunze, ředitel Centra současného umění EPO1. Děkuji za rozhovor a ať se vám uměleckou tvorbou stále daří oslovovat a inspirovat své okolí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
