Architekt Michal Ježek: Trutnovská galerie EPO1 je prostě katedrála. Prostor s obrovským potenciálem

8 fotografií

Jsem moc rád, že můžeme architektu Michalu Ježkovi dnes osobně poblahopřát. Gratulujeme. Musí to být úžasný pocit, když něco, čemu člověk věnuje tolik energie a času, ocení i ostatní, ne?
Určitě je to euforický pocit. A otvírá nám to další dveře, takže jsme za to rádi velice.

Ing. arch. Michal Ježek
z náchodského Ateliéru Tsunami byl hlavním architektem projektu rekonstrukce budovy centra současného umění EPO1 v Trutnově.

Vzpomenete si na moment, když vás pan Kasper s nabídkou na projekt nové galerie EPO1 v bývalé elektrárně oslovil?
Úplně živě si vzpomínám na okamžik, kdy jsme zasedli k jednomu stolu a povídali si o tom, jak má galerie vypadat. Nejdříve jsme si udělali takovou anamnézu, prostě jsme si museli vysvětlit, co od toho očekává on, co od toho očekáváme my, a musely se ty požadavky nějakým způsobem protnout. Ale to porozumění bylo velice rychlé, takže to bylo příjemné setkání.

Když jsme tam vstoupili, viděli jsme nánosy a zub času, který tomu ubral, ale přesto jsme cítili obrovský potenciál, který ten prostor má.
Ing. arch. Michal Ježek, architekt

To je asi pro architekty vždy důležité, potkat se s takovým klientem nebo se zadavatelem, jakým byl v tomto případě pan Kasper.
Myslím si, že máme rejstřík výtvarných a architektonických prostředků tak široký, že si porozumíme téměř s každým. Ale samozřejmě je to napínavé, když představujete svůj první návrh ke konkrétní zakázce. Vždy je ve vás trochu ostych, jestli si prostě porozumíte, nebo nastane nějaké fatální nedorozumění, což se také může stát. Naštěstí se to ale nestává často.

Čtěte také

Česká Tate Modern gallery v Trutnově! Bývalá elektrárna se proměnila v centrum současného umění EPO1

Potkal jste se už ve své praxi s něčím podobným, jako byla v tomto případě galerie EPO1?
Dělali jsme řadu rekonstrukcí, ale v tomto měřítku a v takovém rozsahu rozhodně ne. Byla to naprostá výzva pro nás všechny v týmu v Ateliéru Tsunami.

Vzpomínáte si, když jste do toho prostoru přišel poprvé, jak to na vás dýchlo?
Průmyslová stavba, ale se svojí zvláštní estetikou. Protože začátkem 20. století, kam patří zrod této stavby, do roku 1912, cihelné budovy, které tam vznikly, měly svoji průmyslovou, zjednodušenou, ale přesto estetiku, na kterou se tenkrát velice dbalo. Aby prostě tovární stavby vyjadřovaly osobnost onoho továrníka a aby byly svým způsobem zdobné, i když zjednodušeně.

Bývalá trutnovská elektrárna se proměnila na úžasnou galerii EPO 1 - vstup do galerie - Ing. arch. Michal Ježek|foto:Miloš Šálek, archiv galerie EPO 1

Ano, vzpomínám si na ten okamžik, kdy jsme věděli, že je to něco mimořádného rozsahem. Když tam vstoupíte, já vždy říkám, to jsou katedrální rozměry. Téměř 70 metrů délka, 20 metrů šířka a téměř 20 metrů výška. To je prostě katedrála. A když jsme tam vstoupili, viděli jsme nánosy času, zub času, který tomu samozřejmě ubral, ale přesto jsme cítili obrovský potenciál, který to má.

Vize se architektům otvírá na papíře. Prázdný list papíru může být problém, ale také výzva. Je krásné, že člověk může s něčím začít.
Ing. arch. Michal Ježek, architekt

A když jste si ten prostor procházel, už vás napadala vize toho, jak by to jednou mohlo vypadat?
Je tam vize toho, co má svoji cenu, co má smysl zachovat a co rozhodně musí pryč. To vidíte už v tom prvním plánu. Ale samozřejmě nejlépe se to nám architektům potom otvírá na papíře, když vidíme souslednost podlaží, řezy a tak dál. Tam to už potom vnímáme prostorově a ve vztazích. Prázdný list papíru může být problém, ale je to také výzva. Je krásné, že člověk může s něčím začít.

Čtěte také

Trutnovské Centrum současného umění EPO 1 vyhrálo soutěž Stavba roku v Královéhradeckém kraji

Co bylo na tomto projektu z vašeho pohledu nejtěžší?
Nejtěžší bylo asi zvládnout to měřítko a upozadit se. Protože ten dům je nějakým způsobem sám o sobě krásný. My jsme věděli od začátku, že to musí být především důstojné a kvalitní pozadí uměleckých děl, které tam budou vystavovány. Museli jsme tam dát nějaký barevný výtvarný jazyk, který jsme si tam vyvinuli a použili. Snažili jsme se, aby to byla achromatická škála od šedé, bílá, černá, aby to bylo skutečně barevným, neutrálním a architektonickým pozadím. Aby architektura sice vynikla, ale zároveň se upozadila a stala se důstojným pozadím uměleckých instalací.

Co vás přivedlo k architektuře? Rád jste si kreslil jako dítě?
Odmalička jsem strašně rád a pořád kreslil, dělal jsem si vlastní komiksy. Asi mě k tomu předurčilo i to, že maminka byla skladnice, tak jsme žili mezi balicími papíry a měl jsem spoustu skicovacího prostoru. Radovali jsme se, že se můžeme takto projevovat jako děti. Pak jsme nějak přirozeně šel na Střední průmyslovou školu stavební a od začátku jsem chtěl být architektem. Tak jsme se potkali s mým budoucím šéfem, architektem Krtičkou, který tam v podstatě zaskakoval při výuce dějin architektury a promítal nám soudobé špičkové stavby z celého světa. A to mě prostě nakoplo na dráhu architekta.

Vtiskli jsme prostoru barevný výtvarný jazyk. Aby architektura vynikla, ale zároveň se upozadila a stala se důstojným pozadím pro umění.
Ing. arch. Michal Ježek, architekt

Co je takovou špičkou světovou stavbou podle vás?
Opera v Sydney je jedním z typických příkladů. Dále například stavby v Berlíně, tam je celý Potzdammerplatz posetý top architekty a jejich stavbami. Je tam nádherné muzeum a památník holocaustu od špičkových architektů.

Bývalá trutnovská elektrárna se proměnila na úžasnou galerii EPO 1|foto:archiv galerie EPO 1

Je potom architekt pyšný, když chodí kolem svých realizovaných staveb?
Nevím, jak to mají kolegové, ale já jsem na to rozhodně pyšný. Jedná se o trochu v uvozovkách o naše děti. Ještě bych upřesnil, že současná architektura není one man show, je to týmová práce. Ačkoliv to pak někdy v médiích vypadá, že je to především zásluha jednoho konkrétního architekta, tak těch architektů se na tom podílelo více. Je tam celý tým desítek lidí, kteří se na takové architektuře podílejí.

Čtěte také

Architektura není práce, ale způsob života. Architekt je jako dirigent orchestru, říká Aleš Krtička

Na čem jste ještě pracovali? Vím například o přestavbě a rekonstrukci náchodského nádraží.
Kromě náchodského nádraží jsme pak dělali ještě nádraží v Jaroměři, teď aktuálně se začíná stavba nového terminálu v Hronově. A z těch oceňovaných staveb jsme například autory nejkrásnější rozhledny, která byla vytipovaná v roce 2014, v soutěži jsme zvítězili, ta je na Čížovce na okraji Českého ráje, nebo jsme obdrželi Stavbu roku 2019 za cvičný polygon hasičů, lezců ve Velkém Poříčí u Hronova.

Vy máte také v oblibě sakrální stavby. Pod některými je váš rukopis, jak k tomuto přišlo?
Jsem věřící člověk, mám rád jak historickou sakrální architekturu, tak tu soudobou. A už na škole jsem se snažil tomuto směru věnovat. Můj tehdejší učitel říkal, člověče, ale to nemá moc smysl. Takových staveb, nových kaplí nebo kostelů, se postaví třeba deset za celý tvůj život a možná k jedné si přičichneš. A úsměvné je, že dnes jsem se podílel už na dvanácti takových stavbách. Takže se to nějakým způsobem rozmnožilo.

Michal Ježek a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byl architekt Michal Ježek, kterému ještě jednou, vlastně celému jeho týmu, gratulujeme k ocenění Stavba roku 2023 pro trutnovskou galerii EPO1.