Architektura není práce, ale způsob života. Architekt je jako dirigent orchestru, říká Aleš Krtička

9. červen 2022

Představíme vám ateliér Ing. arch. Aleše Krtičky, který za 30 let své existence zaznamenal velké úspěchy a sklidil mnohá významná ocenění za své projekty. Aleš Krtička je také vášnivým cyklistou, takže se klidně občas může stát, že na jednání místo v obleku dorazí v cyklistickém dresu.

Ing. arch. Aleš Krtička ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Majitel projektového Atelieru Tsunami Aleš Krtička vede svou firmu už od roku 1990. Atelier Tsunami za dobu své existence zaznamenal řadu úspěchů a sklidil mnohá významná ocenění za své projekty. Působí nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.

Co vás přivedlo k architektuře?
K architektuře mě přivedl profesor kreslení na gymnáziu, pan profesor Votýpka. Já jsem chtěl studovat automobilový design a dodnes tohle odvětví sleduji velmi intenzivně. A on mi říkal: ‚vystuduj si design, ale to budeš 5 let dělat řadící páku embéčka, potom dalších 5 let okenní kličku u embéčka, nestála by za úvahu architektura'? Tak mi to začalo vrtat hlavou a začal jsem jezdit na přípravný kurz do Hradce Králové, který vedl pan arch. Vašata. Pak jsem absolvoval talentové zkoušky a kupodivu si mě všimli a přijali. A už to byl ten způsob života, jak já tomu říkám, ne práce.

Dnes už vím, že v architektuře méně znamená více. A že je především na prvním místě vždy nejdůležitější pokora.
Ing. arch. Aleš Krtička, architekt, Atelier Tsunami

Když jste se rozhodl, že budete architektem, tak jste věděl, co to všechno obnáší?
Tušil jsem to, samozřejmě. I dnes studenti a absolventi spíše tuší, než vědí. Protože naše práce, to je, řekl bych, 10 až 15 procent tvůrčí práce, a pak nejrůznější jednání a koordinace. Kdysi pan arch. Novotný řekl hezkou větu: ‚architekt je něco jako dirigent orchestru'. On zná obrysy a vizi té skladby a musí tou taktovkou mávat a udávat rytmus, aby to vše do sebe zapadlo a výsledek odpovídal představám. Samozřejmě občas s nějakými kompromisy, někdy menšími, jindy většími, ale musí mít určitou hranu, přes kterou už nepůjde.

Čtěte také

Měl jste nějaké své vzory v architektuře?
Vzory byly, to se nemýlíte. V období studia jsme se spolužáky obdivovali arch. Maria Bottu a vůbec celou postmoderní architekturu, která tenkrát vtrhla do světa internacionální architektury, kde bylo všechno stejné. Přineslo to určité historizující prvky, ale někdy to přerostlo do manýry a samozřejmě ta módní vlna vyšuměla. Dnes už vím, že méně je více a že je především na prvním místě vždy důležitá pokora.

A nějací čeští architekti?
Za českými architekty je nádherná stopa právě v Hradci Králové. Pan Kotěra a pan Gočár, protože to opravdu byli architekti s velikánským A. A ještě jeden, na něj nesmím zapomenout, k němu mám i osobní vztah, slovinský architekt Josif Plečnik. Naprosto nadčasový tvůrce. Měl jsem tu čest být v jeho vile v Lublani a jeho stavby jsou dokonalé. Viz například nádherný kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Poděbradském náměstí v Praze.

Ještě mne napadá jeden slavný architekt a známý také z Náchoda.
Ano, to byl Jan Letzel. K němu se váže hezký příběh, u mě v kanceláři pracoval kolega architekt teď působící v Hradci Králové Pavel Hejzlar, který prasynovcem architekta Letzla. A my jsme se na konci 20. století zasadili s tehdejším ředitelem o přejmenování náchodské průmyslové školy stavební, že dostala jméno tohoto významného rodáka. Podařilo se mi vidět ony slavné trosky kopule atomového domu v Hirošimě před třemi lety těsně před covidem.

Čtěte také

Váš náchodský Atelier Tsunami slaví své 30. narozeniny a to zejména výstavou s názvem 30 let s vámi, která bude v pátek 10. června zahájena na náměstí Tomáše Garrigua Masaryka v Náchodě. Co na ní uvidíme?
Chceme touto výstavou připomenout oněch 30 let fungování naší kanceláře v Náchodě, která má už i pobočku v Brně 15 let. A předvedeme velmi komorní výstavu, bude to 12 ploch na šesti panelech, které představí tematické okruhy, kterým se naše kancelář věnuje. Ať už to jsou průmyslové stavby, bydlení, městotvorné kompozice, revitalizace, kterým osobně velice fandím, využití starých objektů k novým účelům, protože bourat a stavět znovu je leckdy velmi zbytečné. Myslím, že do poslední chvíle je potřeba zvažovat, jestli dům, který postavili naši předci, ještě nemůže sloužit dál. Výstava bude zcela veřejně přístupná až do září. Tedy každý, kdo přijede do Náchoda, bude mít možnost se těmi panely projít. A jeden panel bude věnován i takovému stromu života naší kanceláře. Tam jsou zaznamenány určité významné momenty, ať už to jsou nominace na Stavbu roku nebo udělení titulu Stavba roku a podobně.

Čtěte také

Můžeme klidně některé ty milníky připomenout.
Řekl bych, že byly v podstatě dva. První byla spolupráce s jinou kanceláří a se dvěma kolegy z Prahy, byla to absolutní rekonstrukce náchodského městského divadla a hotelu Beránek, nádherné secesní stavby, kterou jsme dělali k 90. výročí. Otevírala se v roce 1994, byla to velká zakázka. Tehdejší pan starosta mi dal absolutní důvěru a dodnes je ten dům úžasný. A ta druhá důležitá zakázka byla velká továrna v Jaroměři, která vyrábí dětské pleny. Ten projekt byl oceněn nominací na Stavbu roku 1997. A na základě této nominace jsme byli přizváni jako nová architektonická kancelář do největší továrny na auta v Mladé Boleslavi. Tam od té doby působíme a získali jsme další dvě nominace na Stavbu roku za nevýrobní stavby. Dohodli jsme se s vedením firmy, že nebudeme dělat výrobní, ale jen nevýrobní stavby, to znamená vše, co souvisí se zdravotnictvím, designem, vývojem, stravováním, kanceláře a podobně.

Čtěte také

To je docela zajímavý rozptyl, že dokážete úplně vše od staré krásné secesní budovy náchodského Beránku až po stavby pro továrnu.
Úplně všechno určitě nedokážeme. Programově neděláme a nebudeme dělat nemocnice. Frank Lloyd Wright, náš slavný kolega americký, říkal, že nejtěžší úlohy pro architekta jsou dvě. Rodinný dům a nemocnice. Nemýlil se. Rodinný dům je přetěžká úloha, děláme jich málo, A nemocnice, do toho se ani nepouštíme. To je celoživotní poslání. Je málo architektů, kteří to opravdu umí.

Co je na nemocnici takovým kamenem úrazu?
Nemocnice musí být strojem, který musí umět reagovat na veškerý překotný technologický vývoj v medicíně. Zároveň musí být nesmírně humánní a musí být dokonale organizovaná, protože tam probíhá tolik rozdílných provozů, které jsou náročné z hlediska tolika parametrů, že některé ani neznám.

Moc děkuji za přínosné setkání. Naším hostem byl architekt Aleš Krtička.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související