Tomáš Pešek je „pohodář“. Vystřílel titul mistra světa a teď si splní sen na paralympiádě v Tokiu

Tomáši, dodatečně moc gratulujeme. Protože i pro vás to asi stále je obrovský moment, být mistrem světa, ne?
Pořád mi to lidé připomínají, stále mi klepou na rameno. Takže je to příjemný pocit.

Tomáš Pešek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Soutěž se konala v říjnu 2019 v australském Sydney. Jak se vám tam líblo?
Bylo to tam dobré. Cesta byla tedy trošku náročná vzhledem k tomu, že jsem na vozíku, takže v letadle to bylo dost dlouhé, ale jinak je Austrálie fajn, i organizace, všechno bylo v pohodě.

Takže jste si užíval atmosféru mistrovství světa?
Ano, já to mám rád.

V 19 letech jsem se vyboural na motorce. Nevšiml jsem si díry v silnici. Nebyla to žádná frajeřina, ale klasická nehoda.
Tomáš Pešek, člen sportovně střeleckého klubu Třebeš Hradec Králové

Musíme říct, že vám už se hodně dařilo už v roce 2018, kdy jste střílel na ME. A tam jste snad pobral všechno, co šlo.
Také jsem tam vyhrával. (smích) Ale to bylo v jiné disciplíně, také vzduchová pistole na 10 metrů, ale jen na 40 ran.

Čtěte také

Vděčím asi tisíci andělů za to, že tady jsem. A dál jako sportovec hrdě nosím českou vlajku

Byl jste tedy mistrem Evropy, teď jste mistrem světa. Překvapilo vás, když jste byl v roce 2018 vyhlášeným nejlepším handicapovaným sportovcem roku?
To mě překvapilo, musím říct, protože před tím jsem ani nevěděl, že taková anketa existuje. Já tím sportem tak nějak proplouvám úplně lážoplážo, když to tak řeknu. A tak mě překvapilo, když mi zavolali a že by mne rádi měli na tom vyhlášení. A když jsem šel na tiskovou konferenci, tak už jsem si říkal, že to bude asi něco vážnějšího. A tam mi oznámili, že jsem vyhrál.

Tomáši, vy jste na vozíku, můžeme říct, co se stalo?
V 19 letech jsem se vyboural na motorce. Nevšiml jsem si díry v silnici a to mě rozhodilo. A potom to šlo už hrozně rychle. Nebyla to žádná frajeřina, ale klasická nehoda. Jel jsem normálně po rovince, ale neviděl jsem tam tu díru a už to bylo.

Tomáš Pešek vybojoval mezi handicapovanými sportovci na MS v australském Sydney v disciplíně vzduchová pistole na 10 metrů titul mistra světa|foto: archiv Tomáše Peška

Jaké to je, když se 19letý kluk probere v nemocnici a tam mu řeknou, že už nebude nikdy chodit.
No, probere, já jsem si sám zavolal záchranku, uspali mně až na sále v Brně. Transportovali mne vrtulníkem. Takže jsem to všechno věděl. Samozřejmě mě trošku už oblbovali na té louce, kde mě ošetřovali. Trošku mi nahrává, že jsem flegmatik, že mě jen tak něco nerozhodí. Takže jsem na tom byl asi líp než kluci, co to víc prožívali. Člověka to vezme, to určitě, ale nebyl jsem z toho úplně na nervy, to ne.

Sport jste dělal od malička?
Já jsem byl vedený rodiči ke sportu. Jako žáček jsem hrál fotbal, hasičinu jsem dělal také od útlého věku až po ten úraz. Jezdil jsem na kole, na in-linech, plavali jsme. Ale nic jsem nedělal profesionálně. Tohle je první takový velký úspěch.

Tomáš Pešek vybojoval mezi handicapovanými sportovci na MS v australském Sydney v disciplíně vzduchová pistole na 10 metrů titul mistra světa|foto: archiv Tomáše Peška

Střelba vás ale prý provázela od malička, protože pocházíte z myslivecké rodiny.
Ano, vlastně od chvíle, kdy jsme tak nějak udrželi v ruce se sestrou vzduchovku. Potom jsem si udělal zbrojní průkaz a lovecký lístek. Takže jsem stále aktivní myslivec, v rámci možností.

Co vás baví víc? Střílet v přírodě nebo na soutěžích?
V přírodě člověk spíš kouká. Potom, když si odnese kus masa z lesa, tak to je takový benefit za tu péči, co dává té zvěři. Co mě víc baví, tak to nevím. Asi bych to postavil na stejnou roveň. Teď se určitě věnuji víc sportu, střelbě ze sportovní pistole.

Čtěte také

Úrazem se vám život ze dne na den otočí naruby, ale neskončí! Musíte se přizpůsobit a bojovat

Aby ne, vždyť vás v létě čeká paralympiáda v Tokiu. Vystřílel jste si nominaci, ne?
To o mě ještě nikdo moc nevěděl, takže se mi střílelo úplně parádně, protože si všichni říkali, to je nějaký nováček. A tak se to povedlo hned na mém prvním velkém závodě. To bylo fajn.

Tomáši, když jste začínal se střílením po tom úrazu, šlo vám to hned nebo jste musel na ty své úspěchy pořádně trénovat?
Máme takové pravidlo, že v prvním roce, když člověk začne, tak nemůže vycestovat, jedině s nějakou výjimkou. Takže první rok jsem střílel v rámci České republiky, kde jsem to tak okoukával od kolegů střelců. A potom v tom roce 2018 jsem do toho skočil rovnýma nohama.

Tomáš Pešek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Ale ten talent ve vás musel být. Protože to není jen tak nějaké střílení, máte opravdové mistrovské tituly.
Už v tom prvním roce, když jsem střílel v rámci republiky, tak jsem už věděl, že mi to jde, protože jsem tady porážel kdekoho. Takže bylo pravděpodobné, že i na světové úrovni bych mohl něco dokázat.

Ve sportovní střelbě handicapovaných je atmosféra mezi soupeři dobrá. Není tam žádná rivalita. Pokecáme, jsme kamarádi.
Tomáš Pešek, člen sportovně střeleckého klubu Třebeš Hradec Králové

Byli naštvaní soupeři například na ME, když jste tam jako nováček přijel a všechno jim vystřílel?
Myslím si, že ve sportovní střelbě nás handicapovaných je atmosféra mezi soupeři docela dobrá. Není tam žádná rivalita. Potom si na závěrečném večírku sedneme a pokecáme, jsme kamarádi. Takže soupeři byli určitě překvapeni, ale naštvaní ne.

Tomáš Pešek vybojoval mezi handicapovanými sportovci na MS v australském Sydney v disciplíně vzduchová pistole na 10 metrů titul mistra světa|foto: archiv Tomáše Peška

Vy už to už trošku říkal, že když člověka nikdo nezná, tak se mu střílí hravě. A potom, když už se od něj něco očekává, vkládají se do něj naděje, tak se střílí hůř? Je to asi náročnější na psychiku.
Určitě. To ME, tam bylo všechno v pohodě, protože mě ještě nikdo moc neznal. To byl první rok. Ale už loni, zejména v té Austrálii, za mnou stáli trenéři z jiných zemí a koukali se. Byl jsem už trošku středem pozornosti, už se o mně vědělo. Člověk potom nese takovou tíhu, když se vám někdo kouká přes rameno jak střílíte. A teď si šušká. Sice máme při střelbě chrániče sluchu, ale slyšíte, když se za vámi někdo baví. Takže je to určitě náročnější na psychiku.

Jak to řešíte? Jste nervózní?
Nervózní, tak částečně ano. Ale jak jsem už říkal, jsem trošku flegmatik, takže si to snažím nepřipouštět. Samozřejmě občas to člověka vnitřně doběhne, že se zachvěje. Ale daří se mi to regulovat v nějakých mezích.

Čtěte také

I z vozíku se dá skórovat! Dřu jako kůň. Chci se podívat na svou pátou paralympiádu do Tokia

Co vás bude čekat v Tokiu? Tam bude v létě jistě na paralympiádě velká konkurence.
Je to tak, že teď na MS bylo nějakých 55 či 60 střelců. A z toho bude na paralympiádě výběr asi 35 nejlepších. A proti nim budu stát. Všichni se známe, budou tam prostě ti nejlepší z celého světa. Takže konkurence obrovská.

Které národnosti jsou na tom nejlépe v tom vašem sportu?
Měl bych asi říct, že my. (smích) Ale například Indové jsou výborní. Poslední dva, tři roky udělali velký pokrok. Potom Ukrajina je také dobrá. Poláci nejsou špatní, Japonsko, Čína. Je toho víc.

Máte nějaký rituál před závodem? Nebo nějaký talisman pro štěstí?
Ne, nemám nic. Já jsem prostě flegmatik. (smích)

Jakub Schmidt a Tomáš Pešek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Tak vám budeme Tomáši držet palce a strašně moc v létě fandit. Užijte si to, protože atmosféra paralympiády v Tokiu bude určitě úžasná. Je to sen všech sportovců, dostat se tam.
Moc se na to těším. Děkuju, na shledanou.