Svoboda se pojí se zodpovědností. Když známe a vnímáme své hranice, je to důležité i pro děti

Mgr. Petra Dočkalová

Terénní učitelka pro 21. století. Již 25 let se pohybuje dnes a denně ve světě učení a vzdělávání. Učení, s ohledem na fungování mozku, učení spojené s myšlením, učení, jako oboustranně obohacující se proces, učení aktivní a vědomé. Spolupracuje s dětmi, dospělými, rodinami, školami, komunitními centry i se sociální oblastí.

Terénní učitelka Mgr. Petra Dočkalová hovoří v naší radioporadně na téma: hranice v učení i v životě.

Jsou lidé vychovávaní v bezbřehé svobodě šťastnější?
Na začátek nádherná otázka, děkuji za ní. Vyvolala ve mně spoustu myšlenek, ale je potřeba především definovat, co je to svoboda. I ta má své hranice a výklad svobody, pokud bychom o opřeli o myšlenky slavných myslitelů, tak se svobodou se pojí zodpovědnost.

Věřím, že je důležité dítě vnímat. Méně mluvit, víc naslouchat a přestat hodnotit. Nechat dítě, aby se víc ptalo. Tady je intuice na místě.
Petra Dočkalová, terénní učitelka

Svoboda neznamená, že si dělám, co chci bez ohledu na okolí. Pokud jsem součástí společnosti, musím vždy rozlišovat v souvislosti s konkrétní situací a nesmím překračovat hranice ostatních.

Čtěte také

Petra Dočkalová: Denně si kladu otázku, jak změnit sousloví učení mučení na učení je bohatství

Máme různé přístupy ke svobodě a výchově dětí. Vidíme to ve škole a v rodinách, kdy přístup může být velmi autoritativní, kde ty hranice jsou hodně úzké. Je to často i pod strachem, řekněme jakoby ode zdi ke zdi. Tím neříkám, že autorita je něco špatného, ale musí to být promyšlené a nesmí se zneužít.

Pak může být druhý extrém, což je zase anarchie. To znamená, že si každý děláme, co chceme. Což v sobě zase skrývá velké nebezpečí. A cílem je, v oboustranném respektu souvisejícím se svobodou, pokud bychom tyto myšlenky vnímali, najít rovnováhu. V těchto mezích se budeme pohybovat a moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. To je celé.

Velmi aktuální téma. Ovšem ukázalo se, že ne všechny děti jsou schopné bezbřehou svobodu unést.
Vnímám to v terénu, dnes a denně vidím, že pokud jdu z velmi autoritativního přístupu, tak to souvisí se sebekontrolou. Přesně říkám, teď se chovej tak a tohle naopak nebudeš dělat. když potom to dítě pustím, tak se opravdu ocitne v bezbřehé svobodě, protože nemá svoji sebekontrolu a hledá, co se sebou. A to se děje nejen dětem, ale i dospělým.

Čtěte také

Jedinečnost v učení a hodnocení výsledků, to je stálé téma. Každý, kdo se přestane učit, je starý

A pokud tohle pochopí, že tvoje chování je tvoje zodpovědnost. I tvá slova jsou tvoje zodpovědnost. A tím je určen už i nějaký limit, kde se budeme pohybovat. Dětem nemusíme dávat ani žádné limity, když máme sami určeny své hranice. Ty když držíme, tak dítě už si najde svoji rovnováhu.

Ale doporučila bych, musím vidět celé to prostředí, nemohu dítěti říct, drž se této hranice, když já sama žádnou hranici nedržím. Nejde totiž chtít oboustranný respekt, ale sám ho nedržet a nešířit.

Některé dítě ale poslechne hned, pro jiné jsou hranice až tam, kde je nebezpečno.
Protože každý to máme trochu jinak nastaveno. Jsou lidé, kteří posouvají hranice. Můžeme to vidět ve vědě nebo v umění. Ale potom jsou lidé, kteří nemají tuto tendenci, nechtějí posouvat hranice. A tady je důležité dětem v učení zprostředkovat situace, kdy si můžu dovolit tu hranici posunout, zkusit pevnost hranic.

Čtěte také

Terénní učitelka Petra Dočkalová: Náš čas strávený s dětmi je ideální dar. Je to nejcennější co máme

Například ve výtvarném umění, v tanci, v keramice či v grafice. A pak jsou naopak situace, kdy je potřeba respektovat stanovené hranice. Například matematika, kde je určitý řád.

Každé prostředí má určité hranice. Ať máme třeba pravidla slušného chování, dejme tomu tykání může být pro jednoho v pohodě, pro druhého už to v pohodě není. Nemůžu někoho lámat v tom svém rozhodnutí, musím přijmout, že se lidé budou rozhodovat, je tam vždy možnost volby.

Musíme k sobě polehounku hledat cestu a společnou řeč. Potřebuji přijmout to, že nelze říct, všichni teď budeme dělat tohle. Tak to nefunguje.

Generační propojování je velmi důležité a věříte na intuici při výchově?
Ano věřím, protože na vše chceme nějaké návody, dělejte přesně tohle a tohle. Já věřím na to, vnímat konkrétní dítě. Znovu opakuji, méně mluvit, víc naslouchat a přestat hodnotit. Nechat dítě, aby se víc ptalo. Tedy intuice je tady na místě.

Petra Dočkalová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

A víc si věřit jako rodič. Přestat hodnotit ostatní, to mi vůbec nepřísluší. Vrátit se každý do své rodiny, co mohu v tom svém prostředí ovlivnit a co pro to mohu udělat.

Celý rozhovor Pavly Kindernayové s terénní učitelkou Petrou Dočkalovou o svobodě i zospovědnosti si můžete poslechnout v našem audioarchivu.