Studijní cesta Antonína Falty za právem šaría skončila v Íránu: Byl to ale nezapomenutelný výlet

16. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Antonín Falta ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Zatímco tisíce lidí se před nástupem Tálibánu k moci snažilo z Afghánistánu uprchnout, tak dva kamarádi a kolegové ze studií na Právnické fakultě v Brně se snažili naopak do této země dostat. Cesta byla o to zajímavější, že se na ni vydali starou škodovkou, která je podle data výroby o dva roky starší než členové její osádky. 

Antonína Faltu z Náchoda vítám v rozhlasovém studiu. Řekněte nám, co bylo přesně cílem vaší cesty?
Byla to rozhodně krásná cesta, jejímž cílem bylo uskutečnění studijního výzkumu, který probíhal nejdříve dlouhodobým sběrem dat a trval více než dva roky. Chystali jsme se původně zkoumat extremistické skupiny. Prvním plánem byla konfrontace s Islámským státem, nicméně ten je věhlasný tím, že takové konfrontace ani neumožňuje. A situace, která teď nastala v Afghánistánu, byla pro nás naprosto optimální pro výzkum jiné extremistické skupiny, konkrétně tolikrát skloňovaného Tálibánu.

Do Afghánistánu jsme se nakonec nedostali. Byla to nešťastná shoda náhod, ale nedopadlo to dobře. Jsme rádi, že jsme doma, to je základ.
Antonín Falta, cestovatel

Vy jste chtěli tedy jet do Afghánistánu vlastně studovat právo šaríja? Co vás konkrétně zajímalo?
Jedná se primárně o poměr práva šaríja na velmi rozsáhlém území. Protože stejně také náš právní systém je rozličný. Vychází z křesťanství, ale porovnáme-li například Ameriku a Rusko, je to nebývalý rozdíl. Stejně tak to platí u práva šaríja. Například poměr práva šaríja ve Spojených arabských emirátech, které jsou pro nás dobrým zdrojem pro čerpání těchto informací a dat, ale naproti tomu právě právo šaríja nastolované Tálibánem nebo jinými extremistickými skupinami na území Afghánistánu nebo Pákistánu.

Čtěte také

V čem je tedy největší rozdíl?
Jedná se o míru demokratičnosti a hlavně o způsob výkladu jednotlivých ustanovení. Protože šaríja se neopírá pouze o korán, ale také o nápomocné výkladové spisy ke koránu. Je tam hodně velká volnost pro výklad takových ustanovení oproti našemu ryze restriktivnímu právnímu řádu.

Proč jste si vybrali pro vaši cestu starou fabii? Proč jste raději neletěli?
To bylo dáno tím, že jsme se potřebovali velmi dobře pohybovat po území jak Íránu, tak hlavně Afghánistánu. Byla také předem dojednaná místa, kde jsme se měli setkat s lidmi, se kterými jsme byli původně propojeni, kteří nás měli na dané lokality dovést. Proto jsme se vydali vlastním autem. A fabie to byla proto, protože, ač to zní neuvěřitelně, je to auto, kterému jsme nejvíce důvěřovali. A také s moderním autem by v těch končinách byl prakticky jistý útok na nás. Proto takové auto.

Čtěte také

Zvládla to?
Zvládla to zčásti, protože jí to nebylo umožněno úplně vcelku absolvovat. Museli jsme nakonec na hranicích mezi Tureckem a Íránem otočit zpátky do Istanbulu, kde jsme ji nechali spát na letišti. A do Íránu jsme se museli dopravit letecky.

Cestoval jste spolu s kolegou a spolužákem z Právnické fakulty v Brně Janem Brablíkem. Ovšem až do Afghánistánu jste se nakonec nedostali.
Je to tak. Byla to nešťastná shoda náhod, ale nedopadlo to dobře. Vlastně jsme rádi, že jsme doma, to je základ. Původní plán bylo přelet z Istanbulu do Kermánu, nicméně bohužel tam situace není úplně dobrá a tento let nám nebyl umožněn. Takže jsme letěli z Istanbulu do Teheránu. Tam jsme měli zajištěné auto na půjčení, kterým jsme se plánovali dostat až na hranici Afghánistánu, kde už jsme měli zajištěný převod přes hranice. Nicméně nastala úplně zásadní lapálie. Jakmile jsme přiletěli do Teheránu, tak jsme byli velmi nepříjemně konfrontováni s tamní policií, která nás vůbec nechtěla vpustit do země.

Čtěte také

Co se jim nelíbilo?
Měli jsme doprovod, který se jim výrazně nelíbil. Ten nám měl zajišťovat bezpečnost hlavně na hranicích s Afghánistánem. A druhá věc, nelíbilo se jim, že jsme velmi západní. Oni západním zemím teď neradi umožňují vstup do svojí země. Přiletěli jsme bez víz, které jsme měli dostat na letišti, ale oni nám řekli, že nám je prostě nedají. I když elektronický systém nás vyhodnotil jako vhodné, tak nám řekli, že víza nedají. A následovalo vyjednávání.

Vyjednali jste si vstup a doletěli do Teheránu. Samozřejmě jste za to také asi museli zaplatit.
Dostali jsme za 320 amerických dolarů propustku, která absolutně nebyla propustkou, a vyrazili jsme na cestu na samotný jih země. Dostali jsme se zhruba nějakých 150 km od hranice s Afghánistánem, kde už operují předsazené jednotky Tálibánu. Tam jsme se mohli setkat se dvěma subjekty, které jsme hledali. A to byly tábory lidí čerstvě uprchlých z Afghánistánu a také právě s předsunutými jednotkami Tálibánu.

Čtěte také

Tedy jste tam sbírali i příběhy uprchlíků v táborech?
To byla pro nás zcela nejzásadnější věc. Protože jsme se zabývali primárně výzkumem toho, jakým způsobem jsou nastolovány sankce a jaké ty sankce jsou. Což je naprosto zásadní, protože tyto informace se do Evropy nedostávají.

Byl na vaší cestě nějaký okamžik, kdy vám opravdu nebylo do smíchu?
Takových okamžiků bylo několik. Ale nejhorší byl úprk zpátky z Íránu, kdy jsme z jihu jeli na sever a narazili jsme na jednu hlídku, která nám vůbec nevěřila. Nehledě na to, že ten papír, který jsme dostali jako jakousi povolenku, byl velmi prazvláštní. Tam nastal opravdu velký konflikt s policií a už jsme si mysleli, že to nedopadne dobře. Teď jsem rád, že jsme doma. Byl to nezapomenutelný výlet.

Čtěte také

Neměli vaši příbuzní a blízcí strach, když se jim řekli, že takovou cestu plánujete?
Samozřejmě celé naše okolí včetně lidí, kteří pracují na tomto výzkumu, vědělo, že jde o riskantní podnik. Nicméně cesta původně byla zajištěna naprosto fantasticky. Ten zvrat v Íránu jsme nečekali. Protože Írán všichni považovali za relativně poklidnou zemi, ale bohužel tam nastal obrat doslova o 180 stupňů.

Budete se tam chtít třeba ještě někdy v budoucnu vrátit?
Pro náš výzkum je to zásadní. Je otázka, jestli to budu přímo já, ale určitě se tam budeme muset znovu vydat. Pravděpodobně zvolíme jinou cestu než přes Írán, protože co jsme potřebovali, jsme tam sehnali. Tedy pokud se zase uvolní lety přímo do Kábulu, bude to přímo tam. Nebo případně nechvalně proslulá hranice Pákistánu a Afghánistánu a přesunem přes hory. Uvidíme, jak to dopadne.

Antonín Falta ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Naším hostem byl Antonín Falta z Náchoda, student Právnické fakulty v Brně. Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související