Válečný veterán z Afghánistánu vymyslel po úrazu páteře speciální cvičební nářadí pro rehabilitaci

Co vás přivedlo do armády?
Tenkrát jsem byl hodně mladý, takže to bylo určitě dobrodružství, co mě hnalo do armády, jako spoustu mladých kluků. A potom samozřejmě, když už jsem byl starší, tak to byla stabilita a dobrý tým. Tohle všechno, co je potřeba.

Náhoda přispěla k tomu, že jsem našel správné náčiní pro rotační cviky těla. A už jsem ho nepustil. Zabrnkalo to na roky ztuhlé svaly.
Martin Kofroň, válečný veterán z Afghánistánu

Vy jste se dostal možná do jedné z nejelitnějších jednotek u nás a tou je 43. výsadkový prapor v Chrudimi.
Teď už je to pluk, když jsem tam působil já, tak to byl ještě prapor. Když jsem tam nastupoval, tak ještě nebylo tolik složité se tam dostat. Teď už to mají ti kluci složitější, hodně sedí u počítačů a reál je maličko někde jinde, takže určitě to bude kus od kusu. Někomu to půjde líp, někomu hůř, někdo si sáhne na dno, někdo to dá úplně v pohodě.

Čtěte také

Vděčím asi tisíci andělů za to, že tady jsem. A dál jako sportovec hrdě nosím českou vlajku

Dostávali jste se v Afghánistánu často do nebezpečných nebo složitých situací?
Dalo by se říct, že každý den. Nebo přinejmenším pokaždé, když jsme opustili základnu.

Co se stalo na vaší misi v roce 2012, která se vám stala osudná?
Byl to pátý den mise, vlastně hned po příletu, když jsme šli na seznamovací patrolu na most Iron Bridge vzdálený asi 5 km od základny. V otevřeném prostoru jsme se dostali pod palbu Talibanu. Je to nejhorší situace, která může nastat, nejlepší je najít skryt, zorientovat se, protože dost často vůbec nevíte, odkud na vás pálí. A tady se nabídl jediný skryt a to byl asi dvoumetrový zavlažovací kanál. S kolegou jsme tam skočili a při tom dopadu, jak jsme naloženi, já měl asi nějakých 60 kilo výstroje na sobě, tak mi povolily záda přesně tam, kde končí neprůstřelná vesta, tam došlo ke zranění.

Čtěte také

Co je pro příslušníka zásahové jednotky důležitější? Fyzička, nebo psychická odolnost?

Vy jste ovšem s tím zraněním vydržel až skoro do konce mise. Nešel jste za lékařem.
O výsadkářích je známo, že se ničeho nebojí a nic je nebolí. Takže jsem odchodil celou misi za podpory prášků a občasných injekcí, když už to bolelo hodně, ale nemohl jsem nechat kluky ve štychu. Ke konci už byly ty bolesti skoro nesnesitelné, takže když se asi 15 dní před koncem mise uvolnilo místo ve vrtulníku, tak jsem zaletěl na základnu v Kábulu, kde měli nemocnici Francouzi. Ti mi udělali cétéčko a doktor konstatoval zlomený 1, možná 2 obratle. Což se nepotvrdilo při příletu do České republiky, ale potvrdil se výhřez plotýnek a posun obratlů.

Martin Kofroň vymyslel po úrazu páteře speciální rehabilitační nářadí pro rotační cviky|foto:Lukáš Oujeský

Co bylo nejtěžší, když jste se dozvěděl definitivní diagnózu?
Okamžitě jsem věděl, že moje kariéra u výsadkového vojska končí, protože poraněná záda se neslučují se seskoky z letadla. Takže jsem dosloužil svůj závazek a musel jsem odejít do civilu ze zdravotních důvodů. Dlouhodobá léčba nezabírala, s tím jsem se samozřejmě nechtěl smířit. Tak jsem si doma přebudoval garáž na cvičebnu a rehabilitační výzkumné centrum.

8 fotografií

Zkoušel jste všechno možné. Jakékoliv cviky, které by vám pomohly od bolesti.
Různé natahování různý a tak dále a tak vzniklo i tohle nářadí. Měl jsem tam pověšené šplhové lano, na kterém jsem si udělal uzly, abych vydržel ve visu delší dobu. A vyvěšoval jsem páteř, aby se uvolnily svaly, které byly ztuhlé. Pak mi někdo poradil, že ruští výsadkáři se vyvěšují za nohy, aby se uvolnily svaly a plotýnky. Tak jsem vzal nůž, uříznul jsem to lano, hodil jsem ho do kouta, a jak se tam tak schoulilo vzdáleně do podoby dnešního nářadí, tak jsem říkal, s tím by se dalo zacvičit. A zatočil jsem s tím.

Čtěte také

10 jednoduchých cviků sportovní instruktorky Gabriely Baškové, které nám protáhnou ztuhlé svaly

Uzel byl na konci jako závaží.
Ten mi imitoval závaží, samozřejmě nedostatečně, ale jde o jednoduchý torzní pohyb trupu. A ten se provedl správně, takže maličká náhoda k tomu přiměla, že jsem na to zareagoval, protože to byl nevídaný pocit, když to zabrnkalo na roky ztuhlé svaly. Už jsem se toho pohybu držel a nepustil.

Zkoušel jste a vyvíjel tohle nářadí. Prostě lano a na něm na konci závaží.
Zátěžová hlavice, přesně tak. Je to úplně jednoduchý. S tím nářadím se dělají rotační cviky kolem těla. Odstředivá síla vyvádí těžiště z jeho přirozené pozice, mozek pak dá impuls hlubokému stabilizačnímu systému páteře a ten se snaží vrátit to těžiště do původní polohy, vytváří protitah proti odstředivé síle a tím je ten stabilizační systém aktivní.

Jakub Schmidt a Martin Kofroň ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Celý rozhovor s válečným veteránem Martinem Kofroněm si můžete poslechnout v našem audioarchivu.