Tichý hrdina kráčející ve stínu. Lékař Ladislav Vančura zachránil za války v Hradci stovky životů

Kdo byl Ladislav Vančura? Jak jste přišel na jeho příběh?
Ladislav Vančura byl obvodním vězeňským lékařem, také to byl milující manžel, otec, vlastenec, nepopsatelně odvážný člověk, inspirující a morálně nezlomná osobnost, která za nacistické okupace zachránila několik stovek lidských životů. Byl to tichý hrdina kráčející ve stínu. Skromný člověk, který za svoji pomoc nic nežádal. Po válce byl vyznamenán, obdržel Československou vojenskou medaili za zásluhy prvního stupně od prezidenta Beneše. Byl oceněn ministerstvem spravedlnosti za zásluhy v odboji, obdržel osvědčení o národní spolehlivosti od Národního výboru města Hradec Králové. A také se stal obětí po komunistickém převratu v roce 1948. Byl uvězněn a souzen za to, že spolupracoval s nacistickou okupací. Naštěstí nebyl odsouzen díky obrovskému množství svědeckých výpovědí lidí, které za války zachránil. Je to 62 svědeckých výpovědí, které jsou velice detailní. Popisují způsoby, kterými MUDr. Vančura lidem pomáhal.

Byl to skromný člověk, který za svoji pomoc nic nežádal. Po válce byl vyznamenán, ale pak se stal obětí po komunistickém převratu.
Petr Fišer, historik

Jaké tedy používal metody, aby dostal vězně na svobodu?
Používal velice různorodé metody. Jemu šlo především o to zachránit co nejvíce lidí. Bohužel nešlo to vždy. On začal pomáhat tak, že vězňům donášel třeba jen cigarety, některé vězněné osobě přispěl dobrým slovem, pak například předal nějaký dopis zvenku. Poté, co potkal i šéfa hradeckého gestapa Alberta Hardtkeho, tak léčil i jeho. Setkal se s ním 20. února 1940, to vím přesně, protože to bylo na narozeniny MUDr. Vančury. Šéf hradecké pobočky gestapa trpěl ledvinovými kameny, kolikou. Poradil se s profesorem Bedrnou a Hardtkeho vyléčil. A viděl, že mu je zavázán, že je mu vděčný. Hardtke několik měsíců po léčbě za ním přišel, že je možnost zachránit některé studenty z koncentračního táboru. Byli to dva studenti, ale doktor Vančura toho využil a zachránil jich hned osm. Díky tomuto kontaktu věděl, že nemůže takovou příležitost pustit. Naoko fingovaně dál léčil šéfa gestapa takovým způsobem, že mu podával destilovanou vodu.

Čtěte také

Budování Hitlerovy říše. Příběh 3 mužů z Hradce Králové, kteří museli za války pracovat pro Německo

Takže Hardtkemu už nic nebylo.
Jemu dávno nic nebylo a on ho falešně léčil, protože viděl, že mu je zavázán a že může intervenovat za vězněné osoby, dostávat se k různým spisům, k informacím, být u zdroje všeho, co se ve městě dělo. Byla to nepředstavitelná odvaha Ladislava Vančury. I důvtip, když každý týden navštěvoval šéfa gestapa Alberta Hardtkeho. Byl velice vynalézavý a pomáhal, kde to jen šlo.

Zmínil jste jméno akademika Jana Bedrny, což byl významný chirurg, řekl bych, světového formátu. V hradecké fakultní nemocnici je po něm pojmenován i pavilon chirurgických oborů. A prostřednictvím profesora Bedrny prý snad doktor Vančura také lidi zachraňoval?
Je to tak. Oni se znali z Univerzity Karlovy, oba dva navštěvovali lékařskou fakultu a spolupracovali. Znali se v Hradci Králové, protože budoucí profesor Bedrna, v té době docent, pracoval na chirurgické klinice v nemocnici Hradci Králové. A nejenže spolupracovali na léčbě Alberta Hardtkeho, Vančura tam posílal, a to je dosvědčené i ve svědecké výpovědi u mimořádného lidového soudu v roce 1948, až třetinu všech lidí z věznice. Chirurgická klinika léčila nějaký počet lidí a až jedna třetina tam byla díky MUDr. Vančurovi. Oni mohli potom buď utéct, nebo se dorozumět. Což bylo také velice důležité, se členy odboje nebo se svými rodinami.

Víme, kolik těch zachráněných lidí bylo?
Minimálně tři stovky. Ale to číslo bude daleko větší.

Chci jméno doktora Vančury přiblížit co nejvíce veřejnosti. A poslat do Prezidentské kanceláře návrh na nejvyšší státní vyznamenání.
Petr Fišer, historik

Jak vy jste na příběh Ladislava Vančury vůbec přišel?
Psal jsem diplomovou práci na téma historie Vazební věznice Hradec Králové. Pramenů bylo velmi málo a pokaždé, když se opakovalo nějaké jméno, tak jsem musel ten pramen vytěžit co nejvíce. A zaujalo mne, že se tam ve vězeňských knihách stále opakovalo jméno doktora Vančury. Potom jsem našel i spis mimořádného lidového soudu z roku 1948, který jsem načetl, a ten příběh pak už plynul sám. A byla tam adresa, zkusil jsem na ni zajít a zazvonit. Našel jsem kontakt na paní docentku Procházkovou a zeptal se jí, jestli nezná MUDr. Vančuru. A ona mi odepsala esemeskou, že jej velice dobře zná, děkuje za můj zájem a že se jedná o jejího otce. To jsem měl obrovské štěstí. Kdyby se tohle nepovedlo, tak byl ten příběh zapomenut a dnes tady nesedíme.

Čtěte také

Vzpomínáme na konec 2. světové války s pamětníky této historické události

Jak to bylo s Ladislavem Vančurou dál po válce? Už jsme mluvili o tom, že v roce 1948 se konal lidový soud, kde mu přišla na pomoc spousta těch, které on zachránil.
Přestože ho v tom roce 1948 osvobodili, tak komunisté mu nedali pokoj. Byl šikanován, perzekuován, byl mu zabaven veškerý majetek, byl vyloučen z několika spolků, byl vyhozen z pozice obvodního lékaře, protože pozbyl důvěry pracujícího lidu.

A teď mi řekněte, co bude s objeveným příběhem MUDr. Vančury dělat dál? Určitě by se na něj nemělo zapomenout.
Ten příběh už žije vlastním životem, za což jsem velice rád. A chtěl bych dál i skrze posluchače rádia vyvolat podobné nadšení, jaké mám já. A rozšířit co nejvíce jméno doktora Vančury veřejnosti. Ale především díky institucím v Hradci Králové bych byl rád, kdybychom společnými silami sepsali žádost a poslali do Prezidentské kanceláře návrh na nejvyšší státní vyznamenání. Aby jeho jméno zaznělo 28. října ve Vladislavském sále.

Tak vám v tomto úsilí budeme držet palce, ať se to povede. Naším hostem byl historik Petr Fišer, moc děkuji za rozhovor.