Budování Hitlerovy říše. Příběh 3 mužů z Hradce Králové, kteří museli za války pracovat pro Německo

Čtěte také

Vzpomínky na 2. světovou válku jsou pro Mílu Dobešovou stále živé ...

„Film je o tom, jak nacisté nutili miliony mužů, žen a dětí pracovat pro jejich říši. Bez takových pracovníků by se třetí říše pravděpodobně zhroutila mnohem dříve. Dobré je také vědět, že ty hrozné zločiny se staly v době holocaustu, ale na rozdíl od holocaustu se o nich dnes mluví jen zřídkakdy,“ vysvětluje šestadvacetiletý student, novinář a režisér Mirek Gosney.

Dokument vznikl proto, aby lidé dokázali lépe pochopit, co se v době války skutečně dělo a má také připomenout, že otroctví a nucené práce se v dnešním světě stále objevují. „Také chci objektivně ukázat, jak moc komplikovaná válka vlastně byla. A jak ve svém filmu ukazuji, nikdo nebyl úplně bez viny, dokonce ani spojenci ne.“

Dříve než samotný film vznikl, navštívil Mirek Gosney Česko a Německo, aby poodhalil skutečné příběhy lidí, kteří válku zažili. „Základní věc, kterou jsem zjistil, že národnost a povolání hodně napomáhalo šancím na přežití. A že Češi byli velmi specifická skupina lidí, protože s nimi při nucené práci nebylo zacházeno stejně jako s ostatními lidmi z východní Evropy, ale mnohem lépe.“

Čtěte také

Vzpomínáme na konec 2. světové války s pamětníky této historické události

Dokument vypráví také o režisérově pradědečkovi Miroslavu Jeřábkovi, který se narodil v Hradci Králové. „O jeho příběhu jsem nic nevěděl, stejně tak jsem nevěděl nic o nucených pracech. Teprve krátce po pandemii covidu jsem u babičky našel starou krabici s fotkami a pohledy, které jsem si prohlížel. A tak začal postupně vznikat příběh.“

Část záběrů vznikla třeba v německém městě Saalfeld, kam byl režisérův dědeček odeslán. Tam si Mirek Gosney prohlédl místa, kde jeho předek bydlel a kde pracoval. „Doslova jsem šel po jeho stopách.“

Čtěte také

Karel Tuček sbírá americké veterány z 2. světové války. Stojí to čas, peníze i síly. Ale je to vášeň

Jedním z těch, kteří na premiéru filmu přišli, je i František Hamáček. „Já měl rodiče, kteří byli ve stejném věku jako ti, o kterých byla řeč v tomto filmu, čili můj otec byl ročník 1921 a shodou okolností měl být totálně nasazený s mou matkou. Oni to tehdy vyřešili tak, že se vzali.“

S některými z téměř stovky návštěvníků kina se Mirek Gosney po skončení projekce osobně setkává. Filmů už natočil několik, tenhle ale sám považuje za nejambicióznější. „Do doby, než jsem ten příběh začal pořádně poznávat, jsem si vlastně ani neuvědomil, jak velký je. Původně to měl být mnohem kratší film a pak jsem si uvědomil, že pokud to nebude takto dlouhé, tak to neodvyprávím tak, jak to skutečně je.“

Promítání trvalo 45 minut. Návštěvníci mohli vidět řadu dobových fotografií a videí nebo rozhovory s lidmi, jejichž rodiny válka bezprostředně zasáhla.