Vladimír Burjánek: Osvobození

Český odezdikezdismus způsobil, že nejdříve se uctívalo pouze hrdinství východní a západní podíl byl přehlížen i tajen, dnes pro změnu zůstávají v památných dnech pusté některé hroby bojovníků východních. Smutné už proto, že všichni ti, kteří u nás nechali to nejcennější, co člověk má, tedy vlastní život, si naši úctu zaslouží. Moje teta měla na osvobozování svou osobní vzpomínku. Jejich domek byl stranou od ostatních a pod zahradou protékala řeka. Když dorazili rudoarmějci k nám, byla zrovna sama doma. Z ničeho nic se ve světnici objevil zaprášený vojáček a při pohledu na kyprou českou selku se v něm zřejmě pohnuly nahromaděné mužské síly, což se hodlal naší tetě přetlumočit. V kritickém okamžiku však jeho pohled naštěstí upoutala láhev na kredenci. Možná se chtěl ještě před činem posilnit, tak chvíli věnoval pozornost tekutině a s chutí si přihnul. Jeho děsivého leknutí, když se napil octa, využila tetička, vyběhla ven, skočila do mělkého náhona řeky pod barákem a odplavala mu. Tak si vojáček udělal jiné potěšení a odnesl alespoň strýčkovy kapesní hodinky. Ve srovnání s tím, co u nás mohl zanechat, to však byla ztráta přijatelná.