Sochař Zdeněk Farský je Srdcařem roku: Když něco děláte 47 let, tak za vámi kus práce skutečně je
Představte si místo, kde se celoročně line vůně dřeva, kde dýchá tradice a kde se rodí umění hřející u srdce. Právě do takového světa vás zavedeme s naším hostem, Zdeňkem Farským, řezbářem a sochařem, který své řemeslo povýšil na poslání. A tak není divu, že získal i ocenění Srdcař roku 2024.
Zdeněk Farský je zároveň předsedou Rady Unie výtvarných umělců, z.s., Hradec Králové. Myslíte každý den na Vánoce?
Práce mi to připomíná, že se Vánoce blíží, vlastně celoročně.
Zmiňuji to proto, že vaší doménou jsou betlémy, které vytváříte. Takže teď přijde nějaký Ježíšek? Nebo co je momentálně ve vaší dílně?
Teď zrovna nemám na ponku betlém nebo betlémové figurky, dodělal jsem metrové figury pro Předklášteří u Tišnova, tam se dělá velký betlém už desátý rok. Mají tam podle mě jeden z největších ručně řezaných betlémů u nás, 30 figur. To jsme teď dodělali. A připravuje se podzimní program. Měla by to zaznamenat brněnská televize nebo rozhlas, protože oni jsou na to pyšní, že tam mají tyto figury. Stojí v nádherném místě, vedle je Porta coeli, propojuje to celkově ono místo, je to tam moc hezké.
Je to štěstí, když můžete dělat něco, co vás opravdu moc baví. Neobtěžuje vás jít do dílny, jdete tam ráno, v poledne i večer.
Zdeněk Farský, řezbář, sochař, předseda Rady Unie výtvarných umělců, z.s., Hradec Králové
Vaši tvorbu můžeme ale najít po celém světě, Spojené státy, sbírky celé Evropy, ale i u nás na východě Čech?
V Náchodě mám velké figury, Červený Kostelec a okolí, tak jsou má díla především v soukromých sbírkách. A mám z toho dobrý pocit. Musím říci, že jsem se nedávno bavil s kamarádem, spolupracovali jsme ještě v dílně v Červeným Kostelci, v Kafkových ateliérech, a on říkal, že o tom přemýšlel, kolik se toho za těch 47 let udělalo. Kolik figurek nebo betlémů vůbec. Dá se to spočítat, ale jen tak zhruba. Je toho hodně. Ročně se dělá pět až šest větších betlémů plus nějaké menší. A nepočítám do toho ojedinělé betlémy, například pohyblivé a podobně.
Čtěte také
Získal jste prestižní ocenění Srdcař roku, co to pro vás znamená?
Především to bylo velké překvapení, vůbec jsem to nečekal. Ale přitom si člověk zpětně uvědomuje, že když něco děláte 47 let, tak za vámi kus práce je.
Cenu získávají jen ti, kteří prací dokazují, že poctivost, skromnost a vytrvalost dokáží v dnešním digitálním světě stále tvořit zázraky, jak jsem se dočetla u nominace. Vnímáte to tak, že vytváříte zázraky?
Nevím, jestli vytvářím zázraky, ale určitě se snažím vytvořit díla pro lidi tak, aby tam byla nějaká energie, aby se vytvořilo příjemno. Protože pro ty lidi to znamená, že si přinesou domů kus řemesla, kus poctivé ruční práce.
Nikdy jste nechtěl zběhnout od sochařiny a řezbařiny někam jinam?
Nikdy. Ne. Teď teprve si člověk uvědomuje, jaké má štěstí, jaká to jsou privilegia, když můžete dělat něco, co vás opravdu moc baví. Neobtěžuje vás jít do dílny, jdete tam ráno, v poledne i večer.
Mám rád pohodu kolem domu, zahradu, vnoučata. To je velká radost a neskutečný stimul. Důležité je i setkávání s ostatními umělci.
Zdeněk Farský, řezbář, sochař, předseda Rady Unie výtvarných umělců, z.s., Hradec Králové
Před čtyřmi lety jste zmínil, když jsme u vás natáčeli rozhlasovou návštěvu, že chcete mít stále stejnou chuť pracovat ještě 20 let. Tak první pětina je zdárně za vámi.
Pokud vydrží zdraví, chuť mně určitě neopouští. To je důležité.
Čtěte také
Co vás dobíjí? Co doplňuje vaši tvůrčí kreativitu?
Určitě zahrada, mám rád pohodu kolem domu, zahradu, vnoučata. To je velká radost a neskutečný stimul. Důležité je i setkávání s ostatními umělci.
Jste předsedou Rady Unie výtvarných umělců Hradec Králové. Myslíte si, že je dobré být členem vaší Unie?
Já si myslím, že to je dobré, být naším členem. Za prvé, ta skupina soustřeďuje lidi, který mají zájem o výtvarné umění, což je hezké. Když se něco tvoří, tak je to vždy příjemné a má se člověk čím zabývat a bavit, je to vlastně koníček ne profese. Ale to je jedno. Prostě máte něco příjemného na práci.
Kolik máte členů? Přibývají i mladí?
Spíše střední věková kategorie přibývá. Dnes mají mladí možnosti daleko jiné, my jsme dříve museli být organizovaní v nějakých spolcích, to bylo povinné, Abychom mohli vystavovat, aby se mohla vést nějaká veřejná činnost. Dnes už to není zapotřebí, mladí si seženou místo na výstavu a sami si vystavují. Ale být členem Unie není špatné, protože se setkáváte na společných výstavách, kde je konfrontace vaší práce. Někam vás to posunuje ve vaší tvorbě určitým směrem. Jsou kolegové, kteří vám řeknou, tento směr, být tebou, bych opustil. Věnuj se raději tomuto, to by ti šlo lépe. Hlavně, když umělci začínají, tak se je snažíme nasměrovat tam, kam si myslíme, že by to bylo pro ně bylo nejlepší. A dohromady je nás kolem 80 tady v Královéhradeckém kraji.
Přijďte si do galerie odpočinout. Posedět mezi výtvarným uměním, to je také důležité. Dívat se na krásný obraz, fotografii či plastiku.
Zdeněk Farský, řezbář, sochař, předseda Rady Unie výtvarných umělců, z.s., Hradec Králové
Liší se nějak regionální organizace od té celostátní?
Neliší, je to plus minus stejné. Samozřejmě v tom celostátním je organizováno více renomovaných výtvarníků. Tady jsme třeba amatéři, je to taková směs výtvarníků východních Čech, najdete tam od fotografů, přes keramiky až po grafiky a malíře. Prostě taková všehochuť.
Čtěte také
Výtvarný východočeský salon je vaší hlavní činností, ten probíhá letos už potřicáté. Jaký je hlavní cíl této výstavy a jak se salon vyvíjel v průběhu let?
Hlavním cílem je předvést současný výtvarný přehled pro lidi, kteří se přijdou podívat na výstavu. Zveme samozřejmě také veřejnost do galerie Na Hradě v Hradci Králové. A snažíme se ukázat běžnou uměleckou tvorbu. Nemusí to být vrcholné umění. Obyčejní lidé si mohou najít nějakýho výtvarníka, jehož tvorba jim vyhovuje. Ať to je kresba, akvarel či fotografie. Vše vám může byt ozvláštnit a zateplit. Důležitý je to pro ty lidi, pro veřejnost, co jim chceme ukázat.
Je tam nějaké dílo, které vás osobně nějakým způsobem překvapilo a zaujalo?
To je těžké říci po 47 letech v oboru. Člověk má své favority, buď to jsou přátelé, znáte jejich tvorbu a máte je rád, uznáváte jejich práci a sledujete, jak se vyvíjejí. Ale letos musím vypíchnout, že máme na salonu výborného hosta, to je Jakub Flejšar, pražský sochař a výtvarník. Možná jej někteří znají jako trenéra Evy Samkové Adamczykové, naší snowboardcrossařky. On se pak rozhodl, že se bude věnovat spíše výtvarné činnosti. Je to výborný sochař, má spoustu nádherných soch ve veřejném prostoru, zabývá se figurou, pracuje s kovem a se dřevem.
Čtěte také
Jak vidíte budoucnost umění? Výtvarný východočeský salon slaví jubileum, chcete ho posouvat stále dál a dál?
Rádi bychom posouvali dál, ale je to vždy o lidech, kam to chtějí posunovat výtvarníci. My to můžeme jen trošku koordinovat nebo připravovat pro ně společné výstavy, snažit se zvát veřejnost, aby se lidé přišli dívat do galerie, aby dokázali ocenit to, jak výtvarníci pracují, co dělají a čím se zabývají.
Východočeský výtvarný salon 2025 je aktuálně k vidění v galerii Na Hradě v Hradci Králové do 7. září. Proč by si posluchači neměli nechat tuto výstavu ujít?
Za prvé, jak jsem řekl, je tam výborný host. Takže uvidíte plastiky nebo figury, které nejsou běžně v Hradci Králové k vidění. Potom získáte přehled o výtvarným umění od amatérů až po profesionály. Uděláte si obrázek, čím se umělci zabývají, jak je možné zpracovávat různé materiály, ať je to dřevo, kov nebo fotografie. Jakým směrem se umění posunuje nebo by se mohlo posunovat. A hlavně si přijďte do galerie odpočinout. Posedět mezi výtvarným uměním. To je také důležité, jen si tak sednout a zahledět se do určitých věcí, co se vám líbí. Dívat se na krásný obraz, fotografii či plastiku. I to je důležité.
Sochař a řezbář, držitel ocenění Srdcař roku, Zdeněk Farský, byl dnes naším hostem. Děkujeme za rozhovor, ať vaše vášeň osloví co nejvíce lidí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
