Láska, vděčnost a víra. Půvab vánočních tradic ožívá pod rukama perníkáře a řezbáře Aleše Vostřeze

8 fotografií

Těchto vůní se můžeme nadechnout v hořickém domově perníkáře a řezbáře perníkových forem Aleše Vostřeze, držitele ocenění Zlatý kolovrat 2015:

Aleš Vostřez se perníkářským řemeslem, které se naučil od své manželky Martiny, zabývá od roku 1999, od roku 2005 vyřezává i dřevěné formy na perník.

Čtěte také

Vůně, krása dřeva a staré příběhy v perníkářství a řezbářství Aleše Vostřeze a Oldřicha Kvapila

Fortel k této tvorbě získal od svého řezbářského učitele Oldřicha Kvapila, držitele ocenění Nositel tradic lidového řemesla.

„Nejdřív jsem pekl perníky, to mě naučila moje manželka, formy jsem se naučil dělat od pana Kvapila, prvního tchána mé ženy. Pořád jsem ho „obtěžoval" s tím, co potřebuji vyřezat, a pak jsem si řekl, že nejlepší asi bude, když se to naučím sám. Měl jsem motivaci, že chci tvořit malé formy, zvonečky, betlémské hvězdy, sluníčka. Ale paradoxně jsem teď na tom tak, že mě těší řezat větší formy. Když po mně někdo chce vyřezat malé srdíčko nebo zvonek, tak se kroutím a nechce se mi do toho," usmívá se Aleš Vostřez a dlátem něžně upravuje dřevěnou formu se Svatou rodinou.

Čtěte také

Adoptuj si perníček! Láska je podle perníkářky Dany Holmanové pro tohle staré řemeslo nejdůležitější

Profesionální práci v obou oborech se Aleš Vostřez věnuje od roku 2000, spolupracuje mimo jiné s Veselým Kopcem, Národním muzeem v přírodě nebo s Muzeem východních Čech v Hradci Králové. Účastní se Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, ale i dalších národopisných a dobových setkání doma i v zahraničí.

V roce 2005 začal spolupracovat na projektu Perníkové chaloupky: Muzeum perníku a pohádek pod Kunětickou horou.

Stěžejním dílem jeho dosavadní řezbářské práce je například Pražské jezulátko, Labyrint pro Karla IV., Císařský kočár nebo motiv koně.

Můžeme prožít opravdovější vánoce než jindy

Podle hořického mistra řezbáře jde o to, jak člověk současnou situaci, která se dotýká i adventního času, vnímá.
„Můžeme se zastavit, víc si uvědomit, co je podstatou Vánoc. Jestli to je shon, pečení cukroví, uklízení, nakupování dárků, zajištění všech hmatatelných potřeb, které jsme zvyklí na Vánoce mít, nebo že to vlastně může být dar. Že podstata je v Ježíškovi, kterého tady teď právě vyřezávám ze dřeva. Každý máme možnost si to sám v sobě uvědomit, zastavit se, přečíst si třeba kousek z Lukášova evangelia a člověka to třeba posune někam jinam. Budeme si víc všímat lidí kolem sebe, těch nejbližších, na které taky mnohdy nemáme čas. Zeptáme se jich, jak se mají. Lidsky, nějak víc v klidu."

Pokud člověk podle Aleše Vostřeze vnímá, že teď má času nazbyt, tak se může i zaradovat a své Vánoce mít daleko opravdovější než tomu bylo v minulých letech.
„Nemám pocit, že by letošní vánoce měly být nějak horší. Naopak, těším se, že se dají prožít s daleko větší ryzostí a opravdovostí."

Unikátní betlém podle kreseb Svolinského

K nejnovější tvorbě hořického perníkáře a řezbáře patří letošní perníkový figurkový betlém z forem, které vyřezal podle ilustrací Karla Svolinského.

Aleš Vostřez při práci na nové perníkové formě se Svatou rodinou|foto:Vladislava Wildová,Český rozhlas

Příběh je to přinejmenším zajímavý. Loni v září u Vostřezů v Šafaříkově ulici v Hořicích vyměňovali okna a přitom i „přehrabovali" knihovnu.

Objevili knihy Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách se Svolinského ilustracemi: „Byl jsem najednou zasažený myšlenkou, že ty jeho figury ve čtyřech ročních obdobích někam spěchají, mají rázně nakročeno, na něco hledí. Napadlo mě, že by z nich šel sestavit krásný betlém."