Psycholog Lašek: Syndrom vyhoření přichází nenápadně, ničí však důsledně. Tělo nám vysílá signály
Podle Psychiatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice se zhruba každý čtvrtý Čech potýká se syndromem vyhoření. Čísla se od roku 2020 trvale zvyšují, podobně jako pacientů s depresí, která může po vyhoření následovat. Příčinou podle odborníků nebývá jen pracovní vyčerpání, ale jakákoliv dlouhodobá zátěž.
Pozvání k rozhovoru přijal psycholog Jan Lašek, se kterým si budeme povídat o syndromu vyhoření, jeho o příznacích a především o tom, jak mu předcházet.
Syndrom vyhoření je stav tělesného, emocionálního, duševního vyčerpání, který je způsobený trvalým a opakovaným zatěžováním a přetěžováním.
doc. PhDr. Jan Lašek, CSc., vedoucí oddělení psychologie na Katedře pedagogiky a psychologie UHK
Máte také někdy pocit, že všechno stojí za houby?
Samozřejmě že ano, ale nemyslím si, že by to byly příznaky vyhoření. To jsou příznaky naštvání, které se dostavují i v ideálních vztazích rodinných, pracovních a jiných.
Čtěte také
To bychom si lhali do kapsy, kdybychom řekli, že tohle neexistuje. Ale ta záležitost, kterou jste nakousla, je velmi závažná právě proto, že vzniká nenápadně dlouhodobě.
Ukládají se v naší psychice i v somatické rovině negativní data a dostat se z toho trvá stejně dlouhou dobu, jako se dostat do toho stavu. Považoval bych ale za nenormální, pokud by se člověk na svoji práci minimálně jednou měsíčně nenaštval. Ono vás to také motivuje jít dál.
U toho vyhoření bohužel máme problém v tom, že přesně nevíme, o co jde. Sama definice toho stavu není zatím úplně hotová, ale je to v podstatě stav tělesného, emocionálního, duševního vyčerpání, který je způsobený trvalým a opakovaným zatěžováním a přetěžováním.
Čtěte také
Čili je to dáno jednak vnějšími momenty, kdy je na nás kladeno nepoměrně více třeba ze strany nadřízených, než jsme objektivně schopni zvládnout, chceme-li dobře pracovat. Lenoch nezvládne nic a zase se dožívá vysokého věku. A na druhé straně si uvědomujeme, že ta pracovní pohotovost, se kterou jsme vstupovali do činností, začíná pomalu klesat až po neúčinnou každodenní práci.
Je to stav skleslosti, sklíčenosti, vnitřního neklidu a vyčerpání. Můžeme se do takového stavu dostat všichni, kteří jsme permanentně přetěžování v pracovních, všedních dnech. Čili to se bohužel děje, ale tady to je už záležitost vyhoření nebo nastupujícího vyhoření. Musí to trvat dlouhodobě a musí se naplnit několik základních věcí, které si můžeme diagnostikovat dokonce i na sobě.
Výkonnost klesá, až jsme otráveni sami ze sebe a nevíme si s tím rady. Práce nás požírá a nechává po sobě pouze kosti.
doc. PhDr. Jan Lašek, CSc., vedoucí oddělení psychologie na Katedře pedagogiky a psychologie UHK
Sami poznáme, že máme problém?
Jde to. Riziko tady stoupá u lidí, kteří jsou mnohonásobně přetížení, velmi angažovaní, náramně ctižádostiví nebo orientovaní na výkon. Osoby, které si neumí rozvrhnout čas, které neumí pracovat s diářem, s časovým stresem. A co je další věc, neumí předat práci jiným lidem. Všechno chtějí stihnout sami a vše umí nejlépe.
Čtěte také
Jsou tu určité varovné signály těla. Ty na první pohled neznamenají, že by se nám tělo zhroutilo, ale začíná nás bolet za krkem, začínáme třeba špatně dýchat, hůře se nám usíná, hůře se nám vstává. To vše jsou věci, které zpočátku přehlížíme a považujeme jen za situační moment. U drtivé většiny lidé to tak může být, ale v okamžiku, kdy už se to kupí, tak se dostáváme do Burnoutova syndromu, čili vyhoření, jehož základní charakteristikou je naprosté vyčerpání sil pracovníka spojené s emoční únavou, pocity beznaděje a ztráty energie.
Výkonnost klesá, až jsme otráveni sami ze sebe a nevíme si s tím rady. Hledáme objektivní příčiny. Je zamračeno, nesvítí sluníčko, je velká zima, nebo je naopak přílš teplo, mám hlad a podobně. Ale v zásadě jde o to, že především se to týká pracovních momentů, že nás ta práce požírá a nechává po sobě pouze kosti.
Celou radioporadnu s psychologem Janem Laškem na téma syndromu vyhoření si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Pracujme s emocemi, aby se z nich staly naši parťáci a průvodci. I nepohoda má pro nás svůj význam
Jak pracovat se svými emocemi jako je zlost nebo vztek? Jak se s nimi vyrovnávat? Jsou to ovšem emoce přirozené. K čemu nám jsou dobré?
-
Dejte dětem možnost v bezpečí prožívat své emoce. Zvládnou pak líp agresivitu i žárlivost
Emoce jsou přirozené. Každý člověk je v sobě nosí. Proto je důležité naučit se s nimi pracovat a rozvíjet je. Martin Drnek v naší radioporadně na téma: emoční inteligence.
-
„Tělo si pamatuje“. Za zdravotními problémy často stojí naše potlačované nebo negativní emoce
Psychosomatika. V širším slova smyslu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví. Protože kategorie zdraví jsou podmíněné nejen tělesně, ale také duševně a sociálně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka