Přes Mnichov a Berlín doputovala Petra Zachovalová až do moderního centra umění v Hořicích

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petra Zachovalová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Máme pro vás krásný prázdninový tip na výlet třeba za poznáním i za příjemným touláním. Tím místem je město kamenné krásy, tedy Hořice. Naším hostem je ředitelka tamního městského muzea a galerie Petra Zachovalová, která má pro nás určitě nějakou prázdninovou inspiraci. 

Vy jste ve vedení hořického muzea sedm měsíců. A toulala jste se po světě, než jste dorazila do Hořic.
Ano, já jsem v letech 2001 až 2006 studovala v bavorském Mnichově na Ludwig-Maximilians-Universität dějiny umění se zaměřením na středověk a novověk. Potom jsem začala pracovat pro různé galerie v Mnichově, pak jsem si otevřela svoji vlastní galerii současného umění v Berlíně, kde jsem se věnovala výtvarnému umění.

Městské muzeum v Hořicích není jen o starším umění, máme také například Galerii plastik, která se věnuje současným umělcům.
MgA. Petra Zachovalová, ředitelka Městského muzea a galerie v Hořicích

Tedy vy jste poznala velký svět umění. Když ho srovnáme s tím naším světem, jsou Mnichov a Berlín pro nás v tomto směru inspirativní?
Určitě je to velmi inspirativní, protože na mnichovské akademii na přelomu 19. a 20. století studovali i čeští umělci. Například Alfons Mucha tam studoval, studovali tam sochaři, studovala tam česká elita. Studoval tam i František Kupka. Takže oni šli všichni přes Mnichov do Paříže. A Berlín? Tam je víc současná scéna a současné umění.

Moderní berlínské umění.
Je tam to moderní. To znamená, že se tam odehrává umění dneška. A to je asi na tom fascinující. Je tam staré i nové umění. Berlín je moderní, rozvíjející se barevné město plné kontrastů. K němu ono moderní umění jde hodně.

Jak jste se dostala do Hořic?
Přistěhovala jsem se do Hradce Králové, kde mám nyní trvalý pobyt a hlásila jsem se na místo ředitelky Městského muzea a galerie v Hořicích, protože jsem si po tom návratu hledala práci. A přišlo mi, že bych strašně ráda zase pracovala s uměním. A právě Městské muzeum Hořice není jen o tom starším umění, ale máme tam také Galerii plastik, která se věnuje i aktuálním výstavám. Je to tam velmi současné.

Galerie plastik v Hořicích na vrchu Gothard se po vynucené přestávce otevřela veřejnosti

A máte tam také unikátní přírodní galerii soch přímo pod oblohou.
Je to přírodní galerie soch z bývalých hořických sochařských sympozií, které se konaly v minulém i v tomto století. Sochy jsou rozmístěny na vrchu Gothard a přímo v jejich centru sídlí i Galerie plastik, která patří do správy Městského muzea a je tam i část naší sbírky.

To ovšem stále není všechno, protože máte v Hořicích i úžasné muzeum motorek.
Máme motorky, to je úplně skvělá věc. Ty jsou u nás na zámku třetím rokem vystavovány. Jmenuje se to Czech Road Racing Muzeum a vystavují se tam závodní motocykly. To k Hořicím patří, konají se tam dvakrát do roka závody. Letos v létě se bohužel konat nemohly. Ale i tak máte možnost navštívit expozici, která se jmenuje Nesmrtelný dvoutakt na závodních tratích. Ta je otevřená návštěvníkům od pátku do neděle od rána do večera s polední hodinovou pauzou od 12 do 13 hodiny.

Tam je asi hodně motorek.
Jsou tam velmi staré motorky od Gustava Havla, podle něj se naše závody jmenují 300 zatáček Gustava Havla. Je tam spousta starých strojů, různých pohárů, kombinéz, ocenění a fotografií, tedy je to zajímavé.

Gustav Havel v Czech Road Racing Muzeu

Motorky se líbí vystudované historičce umění?
Určitě, protože je to také součástí naší sbírky. Tato témata jako technika, stroje, automobily, letadla vždy patřila do muzeí.

Pod vaše muzeum také patří Masarykova věž samostatnosti.
Masarykova věž samostatnosti je na kopci Hořického Chlumu, je to nádherná dominanta města. Byla stavěna jako památník obětem první a druhé světové války a jako rozhledna. V roce 1926 na základní kámen poklepal náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Stavba nese jeho jméno, je tam krásná vyhlídka na Polabí, Zvičinu, město Jičín i na Hořice. Je to unikátní stavba, celá Masarykova věž samostatnosti je postavena z pískovce.

U Masarykovy věže samostatnosti v Hořicích stojí sousoší legionářů

Jak vůbec muzeum v Hořicích vzniklo? Kdo stál za jeho zrodem?
Muzeum sídlí na náměstí Jiřího z Poděbrad číslo popisné 160 a vzniklo v roce 1887 jako archeologický spolek, založil ho kustod František Pokorný. V té době čítala sbírka asi 4 000 předmětů a k dnešnímu dni jich má 40 000.

Rekonstrukce budovy muzea proběhla v letech 2017 až 2019 v rámci česko-polského projektu, který se jmenoval Cesta kamene.
MgA. Petra Zachovalová, ředitelka Městského muzea a galerie v Hořicích

Před několika lety proběhla také rekonstrukce budovy.
Ano, rekonstrukce budovy proběhla od roku 2017 do roku 2019 v rámci česko-polského projektu, který se jmenoval Cesta kamene. Budova byla kompletně zrekonstruovaná. Máme krásnou pískovcovou fasádu a také zrekonstruované atrium i vnitřní prostory. Tam se nachází stálá expozice Od kamene k soše, která se věnuje těžbě a zpracování pískovce a počátkům regionu Hořic. Je tam sbírka archeologická, uvidíte i sbírku výtvarného umění od 16. až do 19. století. A zároveň i to současnější umění. A potom v prvním patře ve stálé expozici uvidíte sochy od známých českých sochařů z počátku 20. století.

Hořice, to je město kamenné krásy. Vy si pamatujete budovu, jak vypadala před rekonstrukcí?
Já jsem viděla fotografie a musím upřímně říct, že jsem byla velmi šokovaná. Protože ty prostory byly velmi stísněné, nebyly v pořádku. Ale bylo už vidět, že se s tím dá spousta nových věcí udělat a rekonstrukce se může zdařit. Hořický architekt Martin Pour a Jiří Zídka z Hradce Králové budovu rekonstruovali podle svých architektonických plánů a velmi se trefili do toho dřívějšího stylu. A stálé expozice jsou tím novým elementem.

Hračky v muzeu a Petra Zachovalová

Pojďme pozvat na vaši aktuální výstavu, která se týká pravěku, konkrétně Eduarda Štorcha a Zdeňka Buriana. Co tam všechno uvidíme?
K prvnímu spojení těchto dvou autorů, spisovatele a ilustrátora, došlo již v roce 1932, kdy Zdeněk Burian ilustroval časopis Malý čtenář, povídku Lovci sobů a mamutů, kterou napsal Eduard Štorch. To byla první ilustrace. A další následovala v roce 1937, kdy ilustroval páté vydání Lovců mamutů. Předtím už Lovce mamutů ilustroval Ondřej Sekora, ilustrátor Ferdy mravence.

Výstava - Zdeněk Burian: Dobrodružství pravěku

Štorch a Burian byli dobří partneři?
Já si myslím, že byli úplně nejlepší partneři, že se dokázali výborně sehrát. Jeden pedagog, druhý malíř a ilustrátor, který velmi realisticky znázorňoval a doplňoval Štorchovu literaturu. Opravdu velmi realisticky, protože Eduard Štorch byl učitel, takže korigoval, opravoval, říkal, co kde chybí, jaká ilustrace se má vylepšit. Kde se má zakrýt nějaká část těla nebo prodloužit ruka či zkrátit kopí.

Doplňovali se navzájem.
Přesně tak. A na této výstavě právě uvidíte ilustrace ke knihám od Eduarda Štorcha, které máme ve vlastnictví, je to naše sbírka. A uvidíte tam také archeologii, která ji doprovází. Uvidíte i tři obrazy z Moravského zemského muzea. Výstava vznikla ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros. Takže ukazuje, jak vzniká unikátní kniha.

Městské muzeum a galerie v Hořicích
Vznik Městského muzea v Hořicích se datuje do roku 1887, tehdy ovšem bylo známé jako Archeologický a musejní spolek. Založila jej skupina milovníků starých památek, většinou z řad místní inteligence, která se rozhodla pracovat na sběru a studiu mnohých památkových předmětů, kterým často hrozilo zničení.

Tedy velká vzácnost v muzeu v Hořicích ve výstavní síni v hlavní budově na náměstí.
Ano, vše je ve Štorchově síni. Výstavu tedy doplňují naše vlastní zajímavé archeologie sbírky. Uvidíte tam spoustu věcí, mamutí kel, mamutí stoličku, různé nádoby, keramiku, náramky, chrastítka, je to prostě skvělé.

Jakub Schmidt a Petra Zachovalová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Zkrátka se vrátíme do doby lovců mamutů. Přijeďte se na to všechno do Hořic podívat. Já moc děkuji za rozhovor, naším hostem byla ředitelka Městského muzea a galerie v Hořicích Petra Zachovalová.
Děkuji vám. Na shledanou.

Spustit audio
autoři: Jakub Schmidt , baj

Odebírat podcast

Související