Hořice mají vše, co mnohá větší města a ještě něco navíc. Trubičky, motorky i kamennou krásu

8 fotografií

Co se vám okamžitě vybaví, když se řekne Hořice?
Vybaví se mi to, že to je krásné město, které mám opravdu rád.

Jak dlouho už starostujete v Hořicích?
Starostuji druhé volební období, ale na radnici sedím už třetí volební období. Předtím jsem byl místostarostou.

Aleš Svoboda ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Co vás motivovalo jít do komunální politiky?
Původně to bylo setkání s kamarádem, který byl v zastupitelstvu a tlačil mě dlouhodobě do toho, abych vstoupil do politiky. Věděl, že se zajímám o tu problematiku. Takže to trvalo několik let, ale nakonec jsem se nechal, lidově řečeno, ukecat. Přemluvili mě.

Jsem rád, že se podařilo investovat do školek a škol. Teď se za ně nemusíme stydět, naše děti chodí opravdu do důstojných budov.
Aleš Svoboda, starosta Hořic

Hořice mají aktuálně něco přes 8 tisíc obyvatel. Je ve městě všechno, co k životu lidé potřebují? To znamená lékařské ordinace, školy, kultura a sport?
Jsem přesvědčen, že Hořice na to, že jsou téměř devítitisícové město, což není mnoho, mají skutečně co nabídnout. Je tu skoro vše, co mají větší města. Někdy se mi chce říct bohužel. Říkám to z toho důvodu, že máme samozřejmě školy, ať už mateřské a základní, máme kino, muzeum dům kultury, bazén, sportovní halu a další sportoviště. Těch věcí, které má město, je spousta. A stojí spoustu peněz to ufinancovat. Někdy je to velice náročné.

Čtěte také

V Hořicích se i nadále svezete městskou hromadnou dopravou. Radnice našla cestu jak ji udržet

Napadá mě nemocnice, ta funguje? Vím, že byla v rukou města.
Samozřejmě jsem zapomněl na spoustu dalších a dalších součástí města, z nichž nemocnice je jednou z nich. Například i domov pro seniory, který, jen pro názornost, stojí město v letošním roce šest a půl milionu korun.

Takže nemocnice funguje, doktory máte. Protože obsazenost zdravotnickým personálem je problém všech měst a obcí nejen v našem region.
Nemocnice v Hořicích funguje spíš jako léčebna dlouhodobě nemocných. V tuto chvíli se vlastně jmenuje Levitovo centrum následné péče. Jsem moc rád, že se zaměřuje na problematiku hojení ran, takže má určitou specializaci. A myslím si, že to je dobrá cesta s kvalitní službou. A že je ta služba kvalitní, o tom se už ví.

Kostel Narození Panny Marie v Hořicích|foto: Město Hořice

Říkal jste, že máte mateřské i základní školy. Ale u vás je také jedna významná škola. Střední průmyslová škola kamenická a sochařská, kde vyrostla spousta významných umělců. Na to jste asi pyšní.
Samozřejmě, že jsme. Já začnu těmi mateřskými a základními školami. Na to jsem pyšný zase já, že se nám v posledních dvou letech podařilo investovat do těchto zařízení. Protože ty budovy byly v minulosti podfinancované. Teď to jsou skutečně zařízení, za která se nemusíme stydět, naše děti chodí do důstojných školek a škol. A co se týče kamenické školy, tak je to samozřejmě kus historie, která patří k Hořicím. Musím konstatovat, že v posledních letech se snažíme se středními školami spolupracovat daleko více, protože mají problém se studenty. Zkrátka těch studentů je celorepublikově méně a středních škol je více. Takže se snažíme spolupracovat a propagovat školu.

Koupaliště Dachova u Hořic|foto: Město Hořice

Ještě se zastavím u sportu. Vy sám sportujete?
Byl jsem aktivní sportovec a sport mám rád.

Sportu se také u vás ve městě daří. Máte různá sportoviště, také plavecký bazén.
Je fakt, že se v minulosti poměrně hodně investovalo do kultury. My jsme se zaměřili ale i na oblast sportu. V loňském roce jsme zrekonstruovali fotbalové travnaté hřiště, myslím si, že je velmi pěkně. A vzhledem k tomu, že kabiny jsou v naprosto nevyhovujícím stavu, tak bychom do konce příštího roku měli realizovat kompletní zázemí pro fotbalisty.

Čtěte také

Od Laurinky po superbike. V Hořicích vás ohromí vývoj závodních motorek od roku 1902 dodnes

Jezdí se u vás také každý rok závod 300 zatáček Gustava Havla. Jste příznivcem motorek a závodních automobilů?
Závody samozřejmě město podporuje. A já na závody chodím také. Musím konstatovat, že čím jsem starší, tím více se bojím o zdraví jezdců a diváků, ale závody máme u nás rádi.

Pojďme se ještě věnovat kultuře. Vím, že máte kulturní dům Koruna. Několikrát jsem tam byl pracovně a moderoval jsem. Vždy se mi tam moc líbilo. V jakém je stavu se sál Koruny?
Bohužel stále ve stejném, v jakém jste tam byl vy. Dlouhodobě víme, že Koruna je investice, která město Hořice čeká. Ale vzhledem k tomu, že kompletní rekonstrukce bude stát, když střelím, kolem 50 milionů korun, budeme muset počkat na nějakou dotaci.

Hořice v Podkrkonoší, to je město nejen kamenné krásy|foto: Město Hořice

Ani ve společenském životě nezůstáváte pozadu. Pořád se u vás ve městě něco děje.
Někdy slyším, že se v Hořicích nic neděje. Ale když se podívám do kalendáře akcí a zamyslím se nad tím, co nás všechno čeká, tak s tím rozhodně nemohu souhlasit. Jen tak namátkou. Teď zrovna probíhá výstava v našem hořickém muzeu Sochařské portréty. Pak bude v hořické synagoze výstava Masaryk a Svatá země o utajené cestě Tomáše Garrigue Masaryka na území dnešního Izraele. Když jsme mluvili o motorkách, tak 14. února v biografu na Špici proběhne beseda s motocyklovými jezdci. Bude tam Filip Salač, Lukáš Pešek, Jakub Smrž, Karel Hanika, Richard Sedlák. To jsou opravdu špičky, takže se příznivci motorismu mají na co těšit. Zámecký masopust se uskuteční. A co bude zajímat rodiče s dětmi, v muzeu bude výstava Fenomén Igráček, o legendární dětská hračce. Já osobně se těším na výstavu v muzeu s názvem Zdeněk Burian dobrodružství pravěku, protože zde budou k vidění ilustrace k příběhům Eduarda Štorcha ze sbírek hořického muzea.

Zmínil jste muzeum. Tím se také můžete pochlubit, protože je rekonstruované a opravené. Stojí přímo na náměstí.
V rámci česko-polské spolupráce jsme loni v dubnu slavnostně otevřeli kompletně zrekonstruované muzeum. Máme tedy muzeum, které je opravdu na úrovni 21. století s veškerým zázemím. Má širokou škálu využití, která se nyní otevřela. Z toho mám velikánskou radost. Doufám, že muzeum tyto možnosti využije a pracovníci se budou snažit, aby propagovali Hořice i tímto směrem.

Čtěte také

Velikost, tloušťku i suroviny. To vše mají striktně dané výrobci tradičních Hořických trubiček

Staví se také autobusový terminál.
Ten jsme začali stavět v loňském roce z dotačních prostředků. A v letošním bychom ho měli někdy v polovině roku dokončit.

Ještě se zeptám na koupaliště Dachova, protože to je údajně vaše srdeční záležitost. Prvorepublikové, dřevěné převlékací kabinky. To se asi také rekonstruuje, protože je potřeba ho udržovat.
Myslím si, že to je srdcovka většiny Hořičáků. Za pět roků oslavíme 100. výročí otevření koupaliště. A máte pravdu, že se Hořice pustily do rekonstruování nebo restaurování převlékacích kabin, které jsou součástí areálu. Takové přírodní koupaliště zkrátka hned tak někde neuvidíte. Má skvělou atmosféru, i když nás tam čeká ještě spousta práce.

Věřím, že se o Hořičáky dobře staráme. Svědčí o tom třeba i to, že budeme prodávat další pozemky pro stavbu rodinných domů.
Aleš Svoboda, starosta Hořic

Dokázal byste nakonec říct, co je pro vás na Hořicích to nejkrásnější a nejmilejší?
Minimálně to, že v Hořicích, když jdete pěšky nebo jedete na kole z města, tak jste během několika málo minut v přírodě. Vzhledem k tomu, že mám rád cyklistiku, tak toho samozřejmě využívám. A Hořice na to, že jsou malé město, nabízejí širokou škálu služeb. Věřím, že se o Hořičáky dobře staráme. Svědčí o tom třeba i to, že na konci roku budeme mít dokončenou další zónu, kde budeme prodávat pozemky pro výstavbu rodinných domů. A město neustále opravuje veřejné budovy. Samozřejmě komunikace, to je problém všech měst. Co nás trošku trápí, je zaměstnanost, ale s tím se, věřím, také nějakým způsobem popereme. Budeme do Hořic hledat dalšího investora.

Jakub Schmidt a Aleš Svoboda ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Naším hostem byl dnes starosta Hořic Aleš Svoboda. Moc děkuji za návštěvu. Ať se vám všechny věci podaří dotáhnout do konce. Na shledanou.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.