Velikost, tloušťku i suroviny. To vše mají striktně dané výrobci tradičních Hořických trubiček

10 fotografií

„Dřív se to peklo na takových obyčejných plotnách, kde se to těsto dávkovalo lžící, ručně se zavřelo, odebralo," říká ve výrobně v bílém potravinářském plášti jednatel rodinné firmy Kubištovy Hořické trubičky Miroslav Ouzký.
„Tím, že je poptávka vyšší, tak byly vyrobeny poloautomatické stroje, kdy se připraví těsto, naleje se do dávkovače a za nějakou minutu opečeme asi 20 oplatek, tato robotická ruka je odebere."

Hořická trubička je stočená právě ze dvou oplatek. Ty musí po upečení zhruba 3 týdny ve speciálních skladech vlhnout, až pak je pracovnice ručně stáčí a případně plní různými krémy nebo namáčí do polev.

Základem je oplatka a suroviny pro ni jsou mouka, sušené mléko, žloutek, voda, cukr. To je všechno.
Miroslav Ouzký, výrobce Hořických trubiček

„Díky tomu, že máme chráněný zeměpisný výrobek, je přesně dána velikost oplatky, je dána tloušťka oplatky a jsou suroviny, které byly použity na výrobu. Takže ať si zákazník koupí trubičky od jakéhokoliv výrobce, díky Evropské unii by měla být vyrobena ze stejných surovin," vysvětluje Miroslav Ouzký.

Legenda o hořických trubičkách

Je to jen pověst a nebo je v tom i kus pravdy? To je otázka, která provází příběh hořických trubiček.

Kromě toho musí být Hořické trubičky vyráběné jen v Hořicích a nejbližším okolí. U Kubištů denně vyrobí zhruba 50 tisíc těchto cukrovinek.

Výrobci hořických trubiček mají v současnosti i vlastní sdružení. I díky tomu v roce 2007 Chráněné zeměpisné označení Evropské unie získali.

„Museli jsme se všichni výrobci hořických trubiček sladit. A od té doby všichni používáme stejné suroviny. Ve specifikaci, která je uložena v Bruselu, jsou přesně suroviny vyjmenovány a je tam daný postup pro výrobu. Základem je oplatka a suroviny pro ni jsou je mouka, sušené mléko, žloutek, voda, cukr. To je všechno," dodává Miroslav Ouzký.

Výroba Hořických trubiček|foto:Martin Pařízek, Český rozhlas

Jen o pár set metrů od jeho podniku sídlí další firma - Petráčkovy Hořické trubičky. Její jednatelka Romana Nová vysvětluje, že se přesto trubičky od jednotlivých výrobců liší.
„U plněných trubiček je to náplň, takže každý může upustit fantazii co tam dá. U těch úplně původních, což jsou skořicové trubičky, tam se to maže, rozpuštěné máslo a med a sype se to. Zase jsou tam nastavené věci, které tam musí být. Ale každý dá jiný poměr skořice, jinak strouhá oříšky a to dělá chuť trubiček."

Odpadli konkurenti

I když chráněné zeměpisné označení přineslo pro výrobce více kontrol a je například velmi složité změnit recepturu, převládají podle Romany Nové pozitiva.

Kofránkovy trubičky na výstavě z roku 1898|foto:Archiv Městské muzeum v Hořicích

„Do té doby mohl dělat hořické trubičky kdokoliv a kdekoliv. V podstatě několik konkurentů odpadlo. Když jste třeba ve větších storech, tak vás rádi dají do letáku s tím označením. Ale jinak tady pro běžné zákazníky, kteří sem chodí, tak mám pocit, že ti o tom ani nevědí," hodnotí jednatelka jednoho z výrobců hořických trubiček přínos chráněného zeměpisnému označení na její podnikání.