Velikost, tloušťku i suroviny. To vše mají striktně dané výrobci tradičních Hořických trubiček

3. květen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Trubičky neplněné

15 let od vstupu Česka do Evropské unie nese 23 tuzemských produktů chráněné zeměpisné označení. Zákazníci tak mají jistotu, že daná potravina pochází pouze z určitého místa. Na seznamu je například Pardubický perník, Třeboňský kapr nebo třeba Hořické trubičky. Ty mají ve východočeském městě tradici dlouhou přes 200 let. Aby mohli výrobci chráněné zeměpisné označení používat, musí splňovat přísná pravidla.

„Dřív se to peklo na takových obyčejných plotnách, kde se to těsto dávkovalo lžící, ručně se zavřelo, odebralo," říká ve výrobně v bílém potravinářském plášti jednatel rodinné firmy Kubištovy Hořické trubičky Miroslav Ouzký.
„Tím, že je poptávka vyšší, tak byly vyrobeny poloautomatické stroje, kdy se připraví těsto, naleje se do dávkovače a za nějakou minutu opečeme asi 20 oplatek, tato robotická ruka je odebere."

Hořická trubička je stočená právě ze dvou oplatek. Ty musí po upečení zhruba 3 týdny ve speciálních skladech vlhnout, až pak je pracovnice ručně stáčí a případně plní různými krémy nebo namáčí do polev.

Základem je oplatka a suroviny pro ni jsou mouka, sušené mléko, žloutek, voda, cukr. To je všechno.
Miroslav Ouzký, výrobce Hořických trubiček

„Díky tomu, že máme chráněný zeměpisný výrobek, je přesně dána velikost oplatky, je dána tloušťka oplatky a jsou suroviny, které byly použity na výrobu. Takže ať si zákazník koupí trubičky od jakéhokoliv výrobce, díky Evropské unii by měla být vyrobena ze stejných surovin," vysvětluje Miroslav Ouzký.

Legenda o hořických trubičkách

Hořické trubičky

Je to jen pověst a nebo je v tom i kus pravdy? To je otázka, která provází příběh hořických trubiček.

Kromě toho musí být Hořické trubičky vyráběné jen v Hořicích a nejbližším okolí. U Kubištů denně vyrobí zhruba 50 tisíc těchto cukrovinek.

Výrobci hořických trubiček mají v současnosti i vlastní sdružení. I díky tomu v roce 2007 Chráněné zeměpisné označení Evropské unie získali.

„Museli jsme se všichni výrobci hořických trubiček sladit. A od té doby všichni používáme stejné suroviny. Ve specifikaci, která je uložena v Bruselu, jsou přesně suroviny vyjmenovány a je tam daný postup pro výrobu. Základem je oplatka a suroviny pro ni jsou je mouka, sušené mléko, žloutek, voda, cukr. To je všechno," dodává Miroslav Ouzký.

Výroba Hořických trubiček

Jen o pár set metrů od jeho podniku sídlí další firma - Petráčkovy Hořické trubičky. Její jednatelka Romana Nová vysvětluje, že se přesto trubičky od jednotlivých výrobců liší.
„U plněných trubiček je to náplň, takže každý může upustit fantazii co tam dá. U těch úplně původních, což jsou skořicové trubičky, tam se to maže, rozpuštěné máslo a med a sype se to. Zase jsou tam nastavené věci, které tam musí být. Ale každý dá jiný poměr skořice, jinak strouhá oříšky a to dělá chuť trubiček."

Odpadli konkurenti

I když chráněné zeměpisné označení přineslo pro výrobce více kontrol a je například velmi složité změnit recepturu, převládají podle Romany Nové pozitiva.

Kofránkovy trubičky na výstavě z roku 1898

„Do té doby mohl dělat hořické trubičky kdokoliv a kdekoliv. V podstatě několik konkurentů odpadlo. Když jste třeba ve větších storech, tak vás rádi dají do letáku s tím označením. Ale jinak tady pro běžné zákazníky, kteří sem chodí, tak mám pocit, že ti o tom ani nevědí," hodnotí jednatelka jednoho z výrobců hořických trubiček přínos chráněného zeměpisnému označení na její podnikání.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová