Pevnost Hanička měla za totality sloužit jako atomový kryt. Teď je přístupná zájemcům o historii

Naším hostem je Pavel Minář, vedoucí pevnostního muzea Hanička v Orlických horách. Jaká je zatím letošní turistická sezóna? Jezdí se lidé dívat na Haničku?
Jsem spokojen. Takže je to perfektní.

Pavel Minář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vy si letos připomínáte 55 let od oficiálního otevření Haničky v roce 1969. Což bylo mezidobí před zabráním Haničky pro budování atomového krytu. Kolik let byla tenkrát Hanička přístupná veřejnosti?
Hanička byla otevřena mezi roky 1969 až 75. To je to období, kdy byla společně s tvrzí Dobrošov otevřena dvě muzea, nejstarší v té době a provozované tehdejšími místními národními výbory.

Stavba Haničky probíhala mezi létem roku 1936 a prvním týdnem září roku 1938. Za 24 měsíců bylo hotovo. Byl to prostě fofr.
Pavel Minář, vedoucí pevnostního muzea Hanička v Orlických horách

Připomněli jste si nějak tohle výročí?
Spíše jen propagativně nebo deklaratorně, řekl bych. Žádnou speciální akci jsme nedělali, nicméně připomínáme si to. A je vidět, že i našim návštěvníkům to dělá trošičku problém při příchodu, protože tam to je popsáno. Dívají se na to nevěřícně, protože nevnímají ten mezistupeň onoho projektu.

Čtěte také

Houfnice, jakou svět ještě neviděl. Tvrz Haničku v Orlických horách doplní 3D animace dobové zbraně

Hanička byla postavena jako součást československého opevnění budovaného ve 30. letech minulého století na severní státní hranici proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. A jako jedna z mála je stavebně dokončená, jestli se nepletu.
Je to jedna z pěti stavebně dokončených tvrzí československého obranného systému. Stavba probíhala mezi létem roku 1936 a prvním týdnem září roku 1938. Za 24 měsíců bylo postaveno. Byl to fofr.

Co se tam dělo během války? Protože po Mnichovské dohodě se musely všechny tyto objekty v pohraničí bez boje opustit.
Děly se tam velmi zajímavé věci. Na přelomu let 1940 a 1941 tam v zimě Němci prováděli zkoušky speciální munice s názvem Röchling, to byly speciální podkaliberní střely. Z tohoto období máme dva krásné snímky vyfocené na povrchu tvrze Hanička. Potom tam byl jeden objekt letecky střemhlavě bombardován. A ještě jedna velmi zajímavá záležitost, která už souvisí už s civilní záležitostí. Prokazatelně v roce 1942 Němci provázeli Haničkou jako expozicí, to znamená, procházelo se podzemím, jsou tam černé německé nápisy na stěnách. Tohle období jsem měl popsáno ústně, až mi asi před pěti lety přišla z Rakouska obálka a v ní několik fotografií. Od paní, jejíž otec tam v září roku 1942 byl. Pečlivě zaznamenal datum na fotografii. Je na ní vidět skupina lidí s loučemi před dělostřeleckým srubem.

Čtěte také

Virtuální realita dorazila na Haničku v Orlických horách. S aplikací prozkoumáte vnitřek pevnosti

Vím, že po válce měla Hanička snad sloužit jako sklad zeleniny.
To byl záměr ve více tvrzích, nejen na Haničce. Ale velmi rychle zjistili, že skladování zeleniny ve vysoce vlhkém prostředí není úplně to pravé ořechové.

Roky 1954 až 1958 nebyly pro Haničku moc šťastné. Protože státní podnik Kovošrot tam dělal nájezdy, vytrhávali pancéřové zvony, aby je mohli roztavit v hutích.
Je to také zajímavé období, protože to tzv. povolení na odstřel zvonů není až tak patrně široké, jak to bylo provedeno. To znamená, podle všeho nebyly všechny ty prvky povolené. A hlavně ten sběr, a to jste mohl vidět, pokud jste navštívil Haničku, že v expozicích jsou umístěny veliké střepiny. Nebylo to tedy důsledně posbíráno, takže onen deklarovaný přínos pro národní hospodářství byl minimální. Ale poničení všeho okolí a těch objektů bylo drastické.

Mezi roky 1975 až 1995 byla Hanička nepřístupná. Objevily se tam tabulky Vojenský prostor a Vstup zakázán, odklonila se i turistická stezka.
Pavel Minář, vedoucí pevnostního muzea Hanička v Orlických horách

Budování atomového krytu začalo pak v roce 1975?
Samotné budování atomového krytu nezačalo v roce 1975, protože se nejdříve muselo zklidnit celé to prostředí. Muselo se to připravit, takže práce probíhaly o něco později, ale mezi roky 1975 až 1995 byla Hanička v podstatě nepřístupná.

Čtěte také

V pevnosti Hanička v Orlických horách najdete jednu zajímavost, která úzce souvisí s pražským metrem

V roce 1975 si tedy tehdejší federální ministerstvo vnitra Haničku převzalo A muselo se okolí uzavřít, protože tam jezdili turisté.
Pracovně se tomu říkalo zklidnění prostoru. Což znamená, že se odklonila i turistická červená značka, Jiráskova stezka, objevily se tam tabulky Vojenský prostor a Vstup zakázán. Což nebylo přesné, protože vojáci tam nebyli, bylo tam federální ministerstvo vnitra a jeho složky. A pomaličku se začala připravovat přestavba a přístavba objektu. Oplocená administrativní část, která se dnes některým návštěvníkům výrazně nelíbí, ale taková byla zkrátka historie.

Pevnost Hanička měla za totality sloužit jako atomový kryt. Teď je přístupná zájemcům o historii|foto:archiv pevnosti Hanička

Co všechno se tam tedy vybudovalo? Lidé, kteří se k vám přijedou podívat, tak vidí tehdejší nejmodernější řídící ovládací panely a kontrolky, telefony, vybavení pro dekontaminaci, dieselové agregáty pro výrobu elektřiny. To je všechno z období studené války?
Ano, toto zařízení je potřebné pro práci v určité fázi možného jaderného konfliktu. V podstatě potřebujete skrýt nejlépe pod zem určitou kapacitu, řekněme do 300 osob tak, aby se mohlo pracovat na úkolech, které se standardně řeší v mírovém režimu. Tahle věc byla v podstatě po provozních zkouškách, tedy všechny základní a důležité věci, strojovna, vzduchotechnika, klimatizace, to běželo, byly plně v provozu. A dostavovaly se ještě nějaké další záležitosti. Takže tohle bylo dokončeno a bylo to plně provozní. Až přibližně do roku 1991, kdy už to začalo zase hynout, jak já říkám.

Čtěte také

Část interiéru dělostřelecké tvrze Hanička by měla získat původní podobu z roku 1938

Komu tedy měla Hanička sloužit? Mělo to být takové komunikační centrum?
Komunikační centrum v každém případě, ale důležitá je multifunkčnost Haničky. Úkoly státu v krizovém období jsou totiž multifunkční. Tedy mělo to sloužit ministerstvu obrany, ministerstvu vnitra, centrálním orgánům a tehdejší Státní bezpečnosti.

Jeďte se tedy na Haničku podívat, uvidíte historii zakonzervovanou v čase studené války, tedy období 70. a 80. let minulého století.
Je hezká pestrost opevnění a těchto staveb u nás v Česku. Protože například pevnost Stachelberg je jen vyražena ve skále, dostanete helmu na hlavu, abyste se tam neporanili. Máme stavebně dokončené tvrze, které jsou relativně málo zasaženy přestavbou, tedy ta pestrost je důležitá. Návštěvník nevyhledává stále stejné monotematické věci a rád se nepochybně podívá na věci odlišné. Lidé přijdou a ptají se: co máte nového? Turisté se k nám vracejí v periodě nějakých 3 až 5 let a zkoumají to. Říkají: je vidět, že pracujete.

Máte tedy letos hezkou návštěvnost.
Daří se. Včera jsme uzavírali přibližně na 12 tisících návštěvníků. Musím podotknout, že jsme sezónní muzeum, máme otevřeno jen od 1. května do 31. října. A v porovnání s předchozími lety je letos návštěvnost velmi slušná. Jsem spokojený, protože jako vedoucí zodpovídám také za ekonomickou stránku činnosti muzea. Doufám tedy, že se závěr sezóny nezkazí. Do 31. srpna máme otevřeno každý den kromě pondělí. Od půl desáté dopoledne až do 17:00 jsou prohlídky každou celou hodinu. A od neděle 1. září přecházíme na režim víkendový a státních svátků.

Říká vedoucí pevnostního muzea Hanička Pavel Minář. A vy se určitě přijeďte do Orlických hor na naši vojenskou pevnostní historii podívat.