V pevnosti Hanička v Orlických horách najdete jednu zajímavost, která úzce souvisí s pražským metrem

11. srpen 2022

Vezmeme vás na místo vybudované před druhou světovou válkou na obranu proti rozpínajícímu se nacistickému Německu. Dělostřelecká tvrz Hanička je naším cílem. Místo, které se stále rozvíjí a díky tomu se tam lidé rádi vracejí. Pevnostní muzeum tady vede už téměř 15 let Pavel Minář.

Už jste připravoval langoše návštěvníkům? Protože před dvěma lety jste řekl, že zaskočíte v jakékoliv pozici, přes pokladnu, provázení, ale že langoše dělat nebudete.
I langoše jsem už dělal. A nejen to. Provoz přináší i toto specifikum a když někdo na chviličku vypadne, tak se musí za něj zaskočit.

Pavel Minář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jinak jste tedy v jedné osobě historik, občas stavební dělník, průvodce, hlavně manažer, který má rád bystré návštěvníky.
Určitě, ale ne až moc. Když provázím mládež a zkouším v podzemí jejich postřehy, tak zjišťuji, že skutečně jsou jednotlivci, kteří mají veliký přehled. Taková klasická, hloupá otázka, kde na teploměru začíná zima. Protože v podzemí je nějakých 7 °C a všichni se už klepou už zimou. Já říkám, tady je teplo. Takže lidé se ptají, zajímají se a člověk když ví, tak rád odpoví.

Zaskočí mě, když se lidé ptají, kde je ta Hanička? Jde o 6 objektů a zhruba 1,5 kilometru podzemí. Je to velký komplex.
Pavel Minář, Muzeum Tvrz Hanička

Zaskočil vás někdy někdo už nějakou otázkou?
Pokaždé, když se mě zeptají, kde je Hanička. A to je ale velmi častá otázka, protože oni nevnímají, že Hanička není ten oplocený vchodový objekt, ale je to 6 objektů a zhruba 1,5 kilometru podzemí. Je to velký komplex.

Čtěte také

Po Mnichovu byla nedokončená tvrz předána nacistickému Německu. Wehrmacht tam testoval pevnostní zbraně. Což je na některých objektech tedy vidět dodnes. Dokážete odhadnout, jak dlouho by pevnost dokázala vzdorovat skutečnému útoku?
To je velmi zajímavá otázka. Nicméně nejsem člověk, který by to byl schopen říct. Já můžu říct to, co se předpokládalo. Byly tam zásoby, vojsko, nedokončená byla celá rotace jednotek při tom vlastním bojového úkolu. A otevřeně řečeno, dnes, když se dívám na všechny souvislosti okolo nás, tak si říkám, že je dobré, že o tom můžeme jen mluvit. Že k tomu nikdy nedošlo, protože to je velmi ožehavé téma. A čím víc člověk stárne, tak raději armádu a vojsko vidí raději v muzeu na obrázcích. Je lepší se věnovat historii a zkoušet lidem vysvětlit, jakou chybu nemají udělat.

Čtěte také

Čistě hypoteticky, kdyby došlo nyní k válečnému konfliktu, dala by se Hanička znovu při současné výzbroji použít?
Je to v podstatě jen hypotéza, která je kdesi v nějaké smlouvě o převodu majetku na město Rokytnice, že ministerstvo obrany by mohlo v případě potřeby vyžádat pevnost zpět, ale je to nereálné. Hanička už dávno strategickou hodnotu ztratila. A nedávno, když se mě ptali na různé úkryty a podobně, tak jsem musel všem zkonstatovat, že i její hodnota z hlediska civilní obrany je nulová. Opravdu je to věc spíš jen teoretická.

Slyšela jsem, že se v Haničce testovalo pražské metro. Jak se může testovat metro v podzemí tvrze?
Máme tam jednu konkrétní věc, a dokonce funkční, která s metrem souvisí velmi úzce. A její zprovoznění pomáhal dělat člověk, který na metru dělá provozního elektrikáře. Jsou to vstupní tlakové dveře ve vchodovém objektu. To je přesně ta věc, která Haničku spojuje s metrem.

Čtěte také

Stále si my Češi neseme trauma Mnichova, kdy jsme se svým způsobem vzdali. Ale pokud bychom byli hrdinové, tak není to tak, že by se válka nakonec přesunula do vzduchu a pevnost by byla k ničemu?
Tuto otázku bych takto úplně nevnímal, když se dnes podíváte na konflikty současně probíhající. Všimněte si, že podstatná část je o tom, jestli získáte území. A území nezískáte tím, že tam pošlete drony. To je podpora, ale to území musí někdo obsadit. To znamená pěchota, když to řeknu hloupě. A také v období, o kterém se bavíme, byl pozemní útok nejdůležitější. Ty jednotky musely přijít a projít. Také máme dobové fotografie, kde vidíme jak německé jednotky postupovaly třeba přes Bartošovickou celnici, takže víme, jak vypadaly. Obsadit území pořád znamená mít tam lidi, sílu, vojenské prostředky. Potom ho můžete ovládat.

Tajně doufám, že se lidé poučí z chyb. Zatím se to neukazuje, ale pořád si myslím, že se spory nemusí řešit střelbou.
Pavel Minář, Muzeum Tvrz Hanička

A myslíte si, že se jméno Hanička mohlo někoho zastrašit?
Asi ne. Němci pevnosti říkali Hanchen. Ale víceméně je to stejně přenesený krycí název, protože neslo označení jen H nebo jiné tvrze BG a tak. To znamená, je to zkratka a má to krycí názvy.

Čtěte také

Jedním z tajemstvích Haničky je také projekt ministerstva vnitra, které tam pod krycím názvem objekt Kahan začalo v roce 1975 budovat protiatomový kryt. Jak to dopadlo?
Tato akce byla v podstatě skončená. To znamená, že projekt Kahan měl dvě fáze, číslované 1-3 a 1-2, To bylo v Haničce. Fáze 3 je objekt u Dobrošova, pěchotní srub, který spravují kolegové. A víceméně tato věc zanikla s politickým uspořádáním po listopadu 1989. Ale hlavním úkolem toho objektu byly komunikační záležitosti. To znamená pro stát se tam měla zajišťovat komunikace v různých úrovních i se zahraniční agenturní sítí.

Ovšem Hanička se stále rozvíjí, takže se k vám lidé rádi vracejí. Virtuální realita, obnovený pancéřový zvon. Je zatím určitě spousta práce a rozhodování, viďte?
Samozřejmě, protože pokud se dostanete do projektového prostředí, tak musíte držet termíny. Pancéřový zvon jsme dělali ve velmi nepříjemném čase, říjen a květen, což se na Haničce běžně nic neděje. Ale, když se podíváme do původního stavebního deníku tvrze Hanička, tak vidíme, že se tam i v zimě pracovalo. A virtuální záležitosti, věci to jsou věci, které jsme teď dělali z visegrádských fondu společně s hradeckou univerzitou. To je velmi zajímavá věc.

Tvrz Hanička v Orlických horách na Rychnovsku v Královéhradeckém kraji byla vybudována v letech 1936 – 1938 jako součást Československého opevnění. Od druhé poloviny 70. let 20. století začala být Hanička tajně přebudovávána na protiatomový kryt. Skládala se ze šesti bojových objektů v podzemí propojených stovkami metrů chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství zásob, což mělo umožnit posádce bojovat i v případě obklíčení po dobu několika měsíců.

Proč je nutné stále připomínat naši historii?
Tajně doufám, že se lidé poučí z chyb. Zatím se to neukazuje, ale pořád si myslím, že se spory nemusí řešit střelbou a podobnými věcmi. Ale já jsem původním vzděláním stavař, takže chci ukazovat, co ti naši dědové dokázali udělat v tom stavebním procesu, jaké věci dokázali vybudovat. Dnes by už taková pevnost v podstatě nemohla vzniknout.

Říká Pavel Minář z pevnostního muzea tvrze Hanička. Děkuji, že jste si na nás uprostřed turistické sezóny našel čas.

Spustit audio

Související