Peníze jsou potřeba, ale ještě víc lidé, kteří chtějí pomáhat, říká zakladatel Domova svatého Josefa

Jak prožíváte vánoční období, čím je pro vás?
Pro mě to jsou, ale nechci, aby to znělo jako klišé, nejkrásnější svátky roku. Protože můžeme být s rodinou, máme 4 děti a 15 vnoučat, takže když se sejdeme, je to velká radost. Daří se to už několik let, že se vždy o svátcích vánočních sejdeme na oběd a pak společně rozbalíme dárky. Je to moc hezké.

Veškerá ocenění patří i všem mým spolupracovníkům. Protože jednotlivec by těžko tak velké dílo mohl vybudovat.
Ing. Miroslav Wajsar, zakladatel Domova svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem

Domov svatého Josefa v Žirči letos slaví dvaadvacáté výročí svého založení. A vy jste ho zakládal. Jak dlouho působíte v sociálních službách?
Konkrétně v charitě působím již 30 let, kdy jsem nastoupil tenkrát na Diecézní charitu do Hradce Králové. V březnu roku 1993, kdy se teprve začínaly budovat začátky charity, nastoupili jsme tři a měli jsme iniciovat rozvoj charity ve třech krajích.

Čtěte také

Domov sv, Josefa v Žirči je naše jediné zařízení pro lidi s roztroušenou sklerózou v pokročilé fázi

Proč to byla právě charita a sociální služby, kam vedly vaše kroky?
Bylo to období po roce 1989 a zdálo se mi, že je to oblast, která by mohla dávat smysl práci. Tak jsem se přihlásil do konkursu a tím to začalo.

Jste inženýr, máte ekonomické vzdělání. A peníze jsou právě v této oblasti nejvíc potřeba.
Ano, peníze jsou potřeba. Ale ještě více jsou potřeba lidé, kteří k tomu mají motivaci, nejen finanční, i když i ta je důležitá. Ale opravdu chtějí lidem pomoci.

Řídíte velkou organizaci, jako je oblastní charita Červený Kostelec, tedy určitě je nutné shánět peníze i lidi. Čím se odreagujete ve svém volném čase?
Jednak rád čtu a potom, když je k tomu počasí, tak v zimě chodíme na běžky. Nad Malé Svatoňovice, na Jestřebí hory a v létě kolo nebo koloběžka. A v posledních letech jsem si oblíbil paddleboard.

Čtěte také

V Domově svatého Josefa v Žirči vzniknou „chytré byty“ pro nemocné s roztroušenou sklerózou

Můžeme připomenout, že v roce 2017 jste obdržel státní vyznamenání, byla to medaile za zásluhy prvního stupně za přínos v oblasti řízení a poskytování hospicové péče.
Ihned potom, co jsem dostal tohle ocenění, tak jsem zdůraznil, že je to ocenění i pro všechny mé spolupracovníky. Protože jednotlivec by těžko tak velké dílo mohl vybudovat.

Co vůbec vaše početná rodina říká na práci v charitě a v sociálních službách? Tomu, že se tak dlouho už věnujete pomoci druhým? Převzal to i někdo z vaší rodiny?
Moji zeťové se angažují také v sociálních službách. A když se ptáte, co na to rodina, tak manželka někdy říká, že jsem se oženil s charitou a ona je až na druhém místě, což ovšem samozřejmě není pravda.

Rád bych, aby zůstávaly dobré vztahy mezi personálem. Zaměstnanci říkají, že je u nás kromě klientů drží i skvělý kolektiv.
Ing. Miroslav Wajsar, zakladatel Domova svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem

Domov svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem je zařízení pro klienty s roztroušenou sklerózou, jediné svého druhu v České republice. Letos slaví 22 let od svého založení. A vy jste stál u jeho zrodu. Jak k tomu došlo? Co vás přivedlo vůbec už jenom na tu myšlenku?
První impuls vycházel z toho, že už jsme už od roku 1995 provozovali první hospic v České a republice a tenkrát jsme se setkali s jednou mladou klientkou, které bylo něco přes 30 let Ona společně se svým otcem vydala knížku básniček, která se nazývala Mrzáci. A tahle velmi krásná mladá paní trpěla roztroušenou sklerózou a byla v poslední fázi tohoto onemocnění. My jsme se jí snažili pomoci, dožila u nás v hospici. Tak jsem začal zjišťovat, jestli je u nás nějaké zařízení pro lidi s roztroušenou sklerózou, a zjistil jsem, že ne.

Čtěte také

Jsou lidé, kteří se sami ani nepoškrábou. Můžeme jim společně pomoci k větší soběstačnosti

Pak jsme se potkali s dalšími podobnými příběhy mladých lidí. Původně jsme uvažovali, že vybudujeme osm pokojů v Červeném Kostelci, ale do toho pak přišla nabídka kongregace sester Nejsvětější svátosti z Českých Budějovic, že by nám darovali bývalý klášter v Žirči u Dvora Králové. Nás to místo velmi oslovilo, přestože ten projekt byl určitým bláznovstvím, protože v té době ani nebyla plně zakotvena hospicová péče. A tak jsme se nakonec rozhodli, že tam postupně po etapách budeme budovat zařízení pro lidi s roztroušenou sklerózu.

A vznikl úžasný areál s rodinnou atmosférou i krásnou bylinkovou zahradou.
Těch etap bylo hodně a stále probíhají. Dnes se tam dokončuje jeden z největších projektů rozšíření odlehčovací služby doplněné o tzv. chytré byty. A bylinková zahrada souvisela také s našimi klienty. Chtěli jsme jim umožnit kontakt s přírodou. Aby se i lidé na vozíčku dostali ke květinám a bylinkám. Záhony v bylinkové zahradě jsou zvýšené, aby si klienti mohli třeba přivonět.

Čtěte také

Domovenky pomáhají lidem s roztroušenou sklerózou, využilo je už na 2500 klientů. Přispět může každý

První etapa, kterou si připomínáme, bylo prvních 14 lůžek pro lidi s roztroušenou sklerózou a dnes už máme 88 lůžek. Ale bohužel stále jsme jediné zařízení v republice, což je zřejmé, že pro 20 000 lidí, kteří trpí pokročilou fázi roztroušené sklerózy, je absolutně nedostačující. Začínali jsme zhruba s 20 zaměstnanci a dnes jich máme asi 130.

Kde byste rád domov viděl za dalších, dejme tomu, 20 let.
Nevím, jestli to bude moje vize. A ještě mi dovolte, jeden můj známý kněz říkával: pánbůh není žádný troškař, ale velkorysý grant. Já si na to kolikrát vzpomenu, protože jsme měli původně představu vybudovat několik pokojů a pomoct několika lidem. Určitě jsme před těmi 22 lety netušili, že se nám podaří tak velké dílo. A opět chci zdůraznit, že je to společná práce s mými kolegy a kolegyněmi a také zásluha mnoha dalších lidí, dobrovolníků, sponzorů a dárců, kteří nás podporují. A kam by domov měl směřovat? Co se týče přímo místa v Žirči, tak v roce 2024 bychom měli otevřít rozšíření odlehčovacích služeb o tzv. chytré byty a máme záměr vybudovat ze dvou dosud nezrekonstruovaných objektů ještě určité zázemí pro naše klienty, ale i pro návštěvníky.

Čtěte také

Obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné věci. Domovu sv. Josefa v Žirči pomáhá přes 100 dobrovolníků

Jak je na tom Oblastní charita Červený Kostelec personálně?
Je to různé v jednotlivých střediscích. Zmíním třeba Hospic Anežky České, ať už lůžkovou nebo mobilní formu této péče. Tam jsme vděčni za to, že máme dostatek personálu a máme tam i personál, který už tam pracuje od začátku, což je docela nevídaná věc při náročnosti péče. I část zaměstnanců v Žirči je tam dlouhodobě, ale někteří se přeci jen po čase mění, protože ta péče o naše klienty je velmi náročná. Ale naštěstí se nám personál daří shánět.

Oblastní charita Červený Kostelec byla v letošním roce oceněna i jako firma přátelská k zaměstnávání pracovníků ve věku 55 plus. Já jsem u vás natáčela s paní Jitkou Holcovou a s paní Janou Moravcovou, obě vaše pracovnice říkaly, že se každé ráno těší do práce. A že to vlastně pro ně ani práce není, berou to jako poslání a že se to musí dělat srdcem, aby člověk u toho vydržel. Takže podepisujete to, co řekly obě dámy?
Podepisuj. Jsem za takové zaměstnankyně nebo zaměstnance velmi vděčný. A řešíme i to, aby tito zaměstnanci předali své životní a pracovní zkušenosti mladším. Snažíme se vycházet vstříc jednak lidem 55 plus, ale i třeba maminkám vracejícím se po mateřské dovolené. Takže více než 40 % zaměstnanců pracuje na částečné pracovní úvazky, což pomáhá zejména u žen, sladění rodiny a zaměstnání, aby byly spokojené.

Co byste si přál do nového roku jako ředitel Oblastní charity Červený Kostelec?
Přál bych si, aby se nám dařilo stále pro naše klienty vytvářet nejen odborně a materiálně příjemné prostředí, ale i těmi lidskými vztahy. A aby nadále zůstávaly dobré vztahy mezi personálem, přestože nejsme schopni je finančně tolik zaplatit jako některá konkurenční sociální nebo zdravotnická zařízení. Ale zaměstnanci říkají, že je u nás kromě klientů drží i dobrý kolektiv.

A co byste si přál nového roku osobně?
Pro sebe bych chtěl trochu více klidu, zdraví a spokojenost v rámci rodiny. To samé bych chtěl popřát vašim posluchačům.

Naším hostem byl ředitel Oblastní charity Červený Kostelec Ing. Miroslav Wajsar. Přejeme hodně síly a energie do vaší další práce.