Pavel Khek: Divadlo chci kormidlovat jako velkou zaoceánskou loď. A kurz nemám důvod měnit

Pavel Khek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové
Pavel Khek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Klicperovo divadlo v Hradci Králové čeká s nástupem divadelní sezóny 2019/20 změna v uměleckém vedení. Uměleckým šéfem se stal výrazný a osobitý režisér Pavel Khek. Divadlu se věnoval nejprve teoreticky na FFUP v Olomouci a FFUK v Praze. Posléze utekl od teorie k praxi a vystudoval obor režie na DAMU. Během 15 let režijní práce vytvořil přes 70 inscenací.

Nového uměleckého šéfa hradeckého Klicperova divadla Pavla Kheka vítáme v rozhlasovém studiu. Pavle, vaše příjmení Khek, tam bude asi nějaký příběh.
Ano, je to jméno, se kterým si zejména dítě užije, ale já už jsem si zvykl. Údajně Švédové, když plenili Evropu za třicetileté války, tak to jméno k nám přivlekli a znamená to snad ve starogermánštině drzý, ale to já vlastně vůbec nejsem. Maximálně zdravě drzý divadelně, ale lidsky ne, snad.

Jakub Schmidt a Pavel Khek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Školáci nastupují po prázdninách do školy a vy po divadelních prázdninách nastupujete do práce.
Ano, povolání divadelního režiséra nebo uměleckého šéfa je v mnohém dost podobné učiteli. Nejen tím, že máme divadelní prázdniny a učitelé také o prázdninách neučí, ale v zásadě jsem teď vyfasoval novou třídu a jsem prostě jejich třídní. A pro mě je to soubor prvňáků, zatímco oni už jsou moc zkušení.

Umělecký šéf divadla je jako učitel. A já věřím, že budeme dostávat od diváků jen samé jedničky.
Pavel Khek, umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové

Doufám, že budete rozdávat samé jedničky.
Na to je vždy nějaká metoda cukru a biče. A když cukr funguje, tak se bič vůbec nemusí používat.

Odkud do Hradce Králové přicházíte jako nový umělecký šéf?
Já jsem už takový divadelní světoběžník. Vystudoval jsem divadelní režii na DAMU, už je to dost dávno, a pak jsem chvíli byl tzv. volná noha, kdy jsem měl možnost se seznámit se spoustou českých, moravských, slezských divadel, což mi dalo dost dobrou zkušenost. Nejintenzivněji jsem v té době spolupracoval s Městským divadlem v Mladé Boleslavi a nějak logicky jsem se tam potom stal uměleckým šéfem. Zažil jsem tam moc krásnou čtyřletou éru, která skončila tím, že mě trošku skautovala Městská divadla pražská a já jsem tam odešel jako kmenový režisér. My jsme tam měli takový zvláštní typ vedení, byl jsem součástí uměleckého vedení spolu s uměleckým šéfem, ředitelem a dvěma dramaturgy. A loni to skončilo, bylo vypsané výběrové řízení. My jsme to šestileté období, v Praze to tak bývá, neobhájili, tak jsem byl chvíli na volné noze a hrozně jsem si to užíval. Mohl jsem se věnovat jen režii, protože ten provoz s sebou nese spoustu porad a dalších věcí, které vás od té režie trochu odtahují. Ale pak přišla nabídka zúčastnit se výběrového řízení v Hradci Králové. Kdyby šlo o jiné divadlo tohoto typu, tak jsme na volné noze zůstal. Shodou okolností jsem v tu chvíli měl dost práce, ale Hradec má hrozně dobrou pověst a to divadlo mne táhlo z dálky, sledoval jsem ho trošku vzdáleně, vždycky se mi moc líbilo. A to převážilo. Jsem od svých pedagogů vychovaný jako člověk souborový. Mám rád soubor, nějakou kontinuitu práce s herci, která nemá omezení, víte, že na to můžete za rok navázat. Takže já se moc do Hradce těším, byť onen rok na volné noze byl v něčem také příjemný.

Lenka Loubalová se svými hereckými partnery ve hře Černá voda

Mezi divadelníky se tedy mluví o Klicperovu divadlu Hradec Králové v superlativech? Má dobrou pověst mezi lidmi z branže?
Má nadstandardní pověst, opravdu. Ale to není zásluha předchozího, ani předchozího, ani předpředchozího vedení, to už se táhne 20 let. Co já si pamatuji, tak je z divadel v krajských městech o jedno patro nebo možná o dvě výš než ta další. Myslím si, že to mohu zodpovědně posoudit.

Musíš znát město v kterém chceš dělat divadlo. Chci zjistit, co Hradečáky trápí i baví. To je klíčová informace.
Pavel Khek, umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové

Co Hradec Králové jako město, musel jste se sem nastěhovat?
Já jsem teď v takové fázi rozlítanosti, kdy si tady zabydluji byt po Davidu Drábkovi, my tomu říkáme herečák. Někdy jeden starý zkušený herec řekl, pokud chceš dělat divadlo v nějakém městě, tak to město musíš znát. Čím jsem starší, tím víc to považuji za správnou úvahu. Já jsem měl Hradec vždy rád, měl jsem kdysi přítelkyni z Hradce, často jsem tady byl. To město mám rád, jezdil jsem přes něj hodně na trase Praha - Olomouc kdysi dávno. A teď se s městem seznamuji, musím poznat Hradečáky, protože to je publikum, pro které divadlo budeme všichni dohromady dělat. To znamená, chci získat povědomí o tom, co jsou Hradečáci zač, co je trápí a co je naopak baví. To je klíčová informace. Mám teď takovou, já tomu říkám přechodovou sezónu, abych Hradec a jeho obyvatele poznal.

Furianti Ladislava Stroupežnického v Klicperově divadle

Vy jste říkal, Pavle, že jste měl přítelkyni z Hradce Králové. A teď jste asi šťastně ženat, s herečkou, viďte?
Ale to souvisí s mou profesí, nemáte moc času chodit s "normálníma" holkama. Takže posledních 20 let to byly jen herečky.

Můžeme říct, kdo to je Veronika Khek Kubařová?
V tuto chvíli je v angažmá v pražském Dejvickém divadle.

A přivezete si ji sem také do Hradce?
Jakože by tu hostovala? To ne, nevylučuji to tedy do budoucna, ale takové ty rodinné podniky by se z veřejnoprávního divadla dělat neměly. Ale já bych s ní pracoval hrozně rád. My teď spolu záměrně nepracujeme, ale před tím manželstvím jsme udělali spoustu inscenací a já jí jako herečce moc věřím. Myslím, že by byla i částečně posilou tohoto souboru, ale ona nemá vůbec žádné volné hrací dny. Má toho opravdu teď nějak nad hlavu.

Teď mě zajímají vaše plány a vize. Jestli chcete stavět znovu všechno od začátku nebo chcete naopak přirozeně navázat na své předchůdce? Musíme zmínit Janu Sloukovou, která v Hradci udělala velký kus práce.
Já už trošku asi na to částečně odpověděl v předcházející odpovědi na onu pověst hradeckého divadla. Nemá smysl bořit něco, co funguje. A hradecké divadlo bezesporu funguje. Já jsem při nějakém přebírání funkce Janě poděkoval. A není to jen ona, to jsou opravdu všichni předchůdci a ředitelé. Já jsem člověk spíše konsenzuální nebo jak to nazvat. Myslím si, že to je takový můj klíč k tomu souboru, kdy jim říkám, divadlo nemá rádo revoluce. Já občas organismus divadla přirovnávám k velké zaoceánské lodi. Uděláte nějaký manévr kormidlem, ale loď ještě stejně pluje dva kilometry původním směrem a teprve potom se začne stáčet. A to je trošku metafora toho, jak bych chtěl divadlo vést. To znamená, že kurz se určitě nezmění, možná nějaké změny přijdou v následující sezóně, protože já jsem tuto sezónu, která právě začíná, vlastně převzal v květnu a to už je doba, kdy se nedá moc změnit. A já ani nemám moc důvod ji měnit. Mně se ta sezóna vlastně líbí čím dál víc. Myslím, že jsou v ní krásné tituly, dobří režiséři a samozřejmě to, jak dopadnou inscenace, záleží na tom, jak nám práce v tu chvíli půjde. Ale já ji beru za vlastní, byť říkám, že moje khekovská sezóna bude až ta příští.

Pavel Neškudla na scéně Klicperova divadla v Hradci Králové v roli Pindi ve hře Čtyřlístek

Do té se tedy opřete už na plné pecky.
Už ji samozřejmě od prázdnin vymýšlím a doufám, že tím trošku také vtisknu nějakou svou tvář Klicperovu divadlu.

Novinky, informace a hrací plán Klicperova divadla z Hradce Králové, které je čtyřnásobným držitelem ocenění Divadlo roku.

Mimochodem nějakou seznamovačku s herci a souborem už máte za sebou?
Stejně jako divák, tak i organismus divadla je pro mě klíčový partner. To znamená, že jsme měli soustředění v Orlických horách. Bylo to veselé, takový správný iniciační rituál. A od dnešního dne začínám mít pohovory s herci. Ale pohovory u divadla se dělají v okamžiku, kdy se s tím hercem třeba chcete rozloučit, tak ne, prosím vás, já celý soubor zachovám. Dokonce ho budu nějakým způsobem spíš rozšiřovat a posilovat. Ale dnes začíná takový turnus několika termínů, kdy se s celým souborem sejdu a řekneme si nějaká svá stanoviska a třeba i bolístky nebo naopak kvality, které bychom chtěli dál rozvíjet.

Lakomec v hradeckém Klicperově divadle neztrácí nic ze své trefnosti

Co nás tedy letos v divadelní sezóně všechno čeká? Je tam sedm premiér.
Je toho přehršle. Klicperovo divadlo je velmi pracovité, to znamená, že jedeme v nastoleném systému sedm premiér, pět na velké scéně, dvě v Besedě. Jedeme dál oba festivaly, blíží se Čekání na Václava, lístky jsou v prodeji. A letos se podařilo předvést opravdu to nejlepší z českých luhů a hájů. Samozřejmě v červnu potom Divadlo evropských regionů, mezitím projekt Beseda X, kdy se snažíme předvést taková trochu alternativnější nebo možná náročnější představení. A nejbližší premiéry: Spáč Woodyho Allena v Besedě a o týden později 26. října Strýček Váňa v režii Ivana Krejčího. Na to se moc těším. A těším se, že se i diváci budou těšit. A já se těším, že je přivítám v Klicperově divadle.

Martin Sedláček, Lada Klokočníková a Pavel Khek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Říká nový umělecký šéf hradeckého Klicperova divadla v Hradci Králové Pavel Khek. A my vám samozřejmě přejeme, zlomte vaz.
Čert vás vem, musím odpovědět. Nesmím děkovat, to prý nosí smůlu.

Ať se vám hlavně v Hradci líbí.
Tuším, že bude. Děkuji a na shledanou.

Spustit audio

Související