Dvě dámy, dvě divadla, jedno město. Žádná konkurence a společná radost z tvorby a setkávání
Dnes je mou milou povinností přivítat ve studiu dvě dámy, které řídí divadla v krajském městě Hradci Králové. Mými hosty jsou Eva Mikulková, ředitelka Klicperova divadla a Eliška Finková, ředitelka Divadla Drak.
Jste kamarádky, znáte se dlouho?
Známe se obě dlouho a jsme kamarádky.
Ono je to vidět. I na spolupráci obou divadel. Protože projektů, které spolu organizujete, je víc. Okamžitě mě napadá třeba Divadlo evropských regionů.
Ano, samozřejmě spolupracujeme velmi úzce. Vlastně celé roky je ona spolupráce naprosto skvělá. Tím spíš, že jsme i kamarádky.
Vztahy jsou pro chod divadla zásadní. Tvrdí ředitelka hradeckého Klicperova divadla Eva Mikulková
Dopoledne 15. ledna 2016 se s vámi v naší Radiokavárně od 10:00 podělila o svá splněná i nesplněná přání Ing. Eva Mikulková - ředitelka Klicperova divadla Hradec Králové. Hovořilo se také o tom, co tuto královéhradeckou divadelní scénu čeká v novém roce 2016.
Tedy si po práci najdete čas a sednete si někam na skleničku a teď i k napečenému cukroví?
Určitě, ale jsou to vzácné okamžiky. Ovšem obě máme spoustu starostí a hodně času trávíme v práci. Ale člověk nejen prací živ je, takže se musí stýkat se svými kamarády, které naštěstí má.
A čerpat možná nějakou inspiraci pro další práci. Nepovažujete se za konkurenční scény?
Ne, to vůbec. Co, jak, kdy, ne? U nás ne.
Ne, určitě ne. Já jsem samozřejmě moc ráda, kdykoli Eliška k nám přijde na premiéru, bohužel nám to v poslední době nějak úplně časově nevychází, což jsme říkaly, že musíme napravit, protože premiéry máme většinou ve stejný den.
Už tedy předsevzetí do nového roku?
Ano, vlastně předsevzetí, pokud to jen trochu půjde. Ono to také vždy není možné. Ale myslím, že ten vztah je hezký tím, že nejenom my dvě, ale i drakovci chodí rádi do Klicperova divadla, určitě se rádi vidí se svými kolegy a je to obráceně, doufám, stejné.
MIMOŇ v Divadle Drak. Sci-fi podobenství o chlapci, který trpí Aspergerovým syndromem
Hradecké Divadlo Drak připravuje první premiéru v nové sezóně. Je jí autorská inscenace MIMOŇ Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského. Sci-fi podobenství o chlapci, který trpí Aspergerovým syndromem tvůrci pojali jako vesmírnou road-movie. Mimoň musí nečekaně opustit svou planetu, protože ta se začne přehřívat, a tak se vydá se do vesmíru, kde potkává další bytosti s různými odlišnostmi.
I proto jsme vás takto společně pozvali, aby krajská kultura v rozhlasovém vysílání zavoněla dvojnásobně. Máte rády vánoční svátky? Dodržujete tradice nebo je vše u vás doma jinak? Eliška Finková?
Já jsem ta v naší rodině, která má ráda Vánoce. Můj muž upřednostňuje Velikonoce nebo to alespoň říká. Já dávám přednost Vánocům, dodržujeme tradice a není to samozřejmě jednoduché. Je to hektický čas především před Štědrým dnem, ale snažíme se potkat se všemi z rodiny, s kamarády, známými. Se všemi těmi, které bohužel často nevidíme, a když se pak vidíme, tak jsme moc rádi.
Cukroví jste pekla na ty svátky?
Cukroví peču. Tuto tradici dodržuji a je to velká dřina.
Tak se pochlubte, kolik druhů?
Standardně peču devět druhů cukroví.
A Eva Mikulková a vánoční tradice?
Tradice je pro mě setkání s rodinou. Vzhledem k tomu, že máme velmi rozvětvenou rodinu, tak se scházíme na Štědrý den s mými dvěma sestrami a se všemi jejich potomky. Potom další den přijede i můj bratr s celou velkou rodinou. Takže my máme u nás svátky, kde se sejde pohromadě třeba 30 lidí.
Chtěla bych našim divákům popřát hodně zdraví, štěstí a lásky. To jim přeji velmi upřímně.
Eva Mikulková, ředitelka Klicperova divadla
To všechno máte na starosti a staráte se o ně?
My se střídáme s mými sestrami, protože se scházíme tady v Hradci Králové, bratr je v Praze. Takže my jsme takové tři sestry.
Jestli to není málo. (Eliška Finková)
A střídáme to. Každý rok má jedna onu oslavu na krku, ale je to prostě nádherné. Setkání s rodinou je pro nás nejhezčí dárek.
Prolíná se ono dění u vás doma nějak s prací, kterou vykonáváte? Že neodoláte a jdete za herci. Je nějaké dění v divadlech i přes svátky?
My máme v podstatě speciální vánoční program. Takže v Draku se převážně v měsíci prosinci hrají vánoční hry a vrcholíme předposlední víkend, kdy hraní spojujeme i s vánočním zpíváním. Myslím, že se to velmi krásně prolíná. Vánoční atmosféra je skutečně kouzelná, neopakovatelná a my jsme ještě navíc v kontaktu s dětským divákem a Vánoce jsou pro děti. Tam je ta radost jednoznačně fyzicky přítomna.
U nás je to podobné, ale my nemáme vánoční představení, jako mají v Divadle Drak. Nicméně se snažíme pro naše diváky mezi svátky dát komedie. Věci, které rozveselí a pobaví. Vlastně hrajeme až do Silvestra. A většinou poté se společně všichni s herci scházíme. Velký mejdan v divadelním klubu. Tak to trošku rozjedeme kolem půlnoci před divadlem.
Neděláním vychovává diváky. Ti zjistí, že loutka je opravdu zajímavější než mobilní telefon
„Nedělání" jsou tvůrčí dílny pro děti. „Jde nám o to budovat vztah k divadlu obecně.Tím, že necháme děti na vlastní kůži zažívat, co je to divadlo, že si ho zkusí samy zahrát, pochopí, jak náročné je vymyslet námět a pak jej zpracovat i provést. A tím si vychováváme budoucího diváka," usmívá se herečka a lektorka Divadla Drak v Hradci Králové Anna Hrnečková.
Oslavy budou velké. Blíží se konec roku. Jak byste zhodnotily ten končící rok 2018?
Pro nás, pro Divadlo Drak, byl, a to všichni vědí, kteří se zajímají o dění v Draku, rokem výročním. Slavili jsme 60 let. Takže celý tento kalendářní rok 2018 byl ve znamení oslav. Všechno dopadlo úplně úžasně. Věřím, že se to líbilo všem. Nejen mě jako ředitelce divadla, ale všem mým kolegům a všem divákům, kteří se oslav účastnili. Protože to byla spontánní setkání, mnohdy po mnoha letech a bylo to moc fajn.
Optimismem naladěná ředitelka Draku Eliška Finková. Co Klicperovo divadlo? To neslavilo.
My jsme neslavili, nicméně u nás to byl klasický rok. Ale dělali jsme všechno proto, aby byli naši diváci spokojeni, abychom udělali to nejlepší, co dokážeme. Myslím si, že se hodně věcí podařilo. Určitě bylo nádherné představení Bratři Karamazovi, myslím, že to je taková velmi výjimečná věc. Pro mě i Osm žen režiséra Petra Štindla. I letošní festival. Chtěla bych vyjmenovat všechno co jsme dělali, ale to nejde. Je toho hodně. Ale vše jsme dělali, jak to umíme nejlíp.
Vy jste zmínili, že se budete snažit upravit termíny, aby se představení v Klicperově divadle a v Divadle Drak nekryla. Jsou ale ještě nějaká další předsevzetí do roku 2019? Ať už pracovní nebo i osobní?
Já už si dávno předsevzetí nedávám, ale byly časy, kdy těsně po půlnoci jsem se vždy takto rozhodovala. Tak to už nedělám. Protože jsem opravdu za rok zjistila, že to je pořád dokola, pořád stejné. Ale máme jednoznačně naplánovanou sezonu neboli celý rok. Standardně máme u nás v Draku tři premiéry, moc se na ně těšíme. Na podzim si připomeneme, jako všichni občané této republiky, 30. výročí od Sametové revoluce. Rádi bychom nastudovali inscenaci podle knihy Petra Síse Zeď. Pokud to vše dobře dopadne, tak by u nás měl mít Petr Sís i výstavu. Máme prostě naplánováno a proto potřebujeme být v kondici, neboli zdraví. A to všem přeji.
Budu ráda, když nám diváci zachovají přízeň. Ale my máme skvělé diváky. Tak se na ně moc těšíme i v příštím roce.
Eliška Finková, ředitelka Divadla Drak
Eva Mikulková?
Nás ještě čekají do konce této sezóny čtyři premiéry. Věřím, že diváci budou velice rádi, protože jsou to téměř všechny, kromě jedné hry, komedie.
Jsou divácky oblíbenější?
Jsou. Je to přirozené, protože každý má problémů spoustu a lidé se chtějí bavit. A chtějí přijít na jiné myšlenky, když jdou za jakoukoli kulturou.
Pracovní plány jsou velké, ale trošku jste se vyhla otázce osobních předsevzetí.
Já to mám stejně jako Eliška, moc osobních předsevzetí si nedávám. Pro mě je důležitá má rodina a tedy takové mé předsevzetí je, trávit co nejvíc času s rodinou a víc se jim věnovat. Nevím, jestli se to podaří, ale ráda bych.
Vánoční dárek Klicperova divadla. Aktuální Furianti Ladislava Stroupežnického z roku 1897
Klicperovo divadlo v Hradci Králové připravilo poslední premiéru letošního roku. Stroupežnického Furianty poprvé postaví režisér Petr Štindl na hradeckém jevišti v sobotu 22. prosince v 19:00 hodin večer. Hra byla poprvé uvedena v Národním divadle už v roce 1897, ale Štindlovo pojetí nabízí jihočeské Honice jako městečko plné velmi současných lidí.
Na závěr, máte nějaký vzkaz posluchačům, potažmo návštěvníkům vašich divadel? Co byste vzkázaly?
Já bych popřála všem bez rozdílu názoru a vyznání hodně zdraví, osobní odvahy zařídit si život tak, abych za něj mohla být plně odpovědná. A našim divákům, aby nám zachovali přízeň. Ale toho se já trošku pyšně moc nebojím, protože my máme skvělé diváky. Tak se na ně moc těšíme i v příštím roce.
Divadlo Drak má skvělé diváky. Stejně, předpokládám, jako Klicperovo divadlo.
Určitě. Já bych divákům chtěla moc poděkovat za celý tento rok. Chtěla bych jim popřát hodně zdraví, štěstí a lásky. To jim přeji velmi upřímně.
Přání od Evy Mikulkové, ředitelky Klicperova divadla v Hradci Králové. Děkuji za tato slova. Samozřejmě i Elišce Finkové. I my vám přejeme vše dobré a budeme se těšit na další spolupráci v novém roce.
Děkujeme a těšíme se také, na shledanou.
Související
-
Každý v sobě ukrývá dítě, i když je už dospělý. Divadlo DRAK ve vás vždy otevře něco nového
Umělecká ředitelka královéhradeckého Divadla DRAK Dominika Špalková je hostem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové. Žena, která je už nadobro spojená s tímto divadlem.
-
Nikdy není pozdě si začít hrát, tvrdí herec a muzikant Jiří Vyšohlíd
Historie královéhradeckého DIvadla Drak.
-
V Klicperově divadle se mi plní osobní divadelní sny, směje se umělecká šéfová Jana Slouková
Po prázdninách začíná nová divadelní sezona také v královéhradeckém Klicperově divadle, herci si odpočinuli a teď už se zase naplno vrhají do práce. A té bude určitě dost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.