Staré příběhy jaroměřské! DS Vrchlický chystá velkou hru k výročí 900 let od založení města Jaroměře

Co je nového u vás v souboru Vrchlický? Vím, že zkoušíte a máte před premiérou.
Zkoušíme jak o život. Jedná se o hru k výročí 900 let od založení Jaroměře, jmenuje se to Staré příběhy jaroměřské a je to opravdu o historii Jaroměře od jejího založení až po dnešek.

Eva Unger Urbancová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Kdo na ty příběhy přišel?
Tato hra má už delší historii, protože kdysi dávno jsme měli v Jaroměři takový malý soubor The Blooma, což byla taková lehká alternativa. Pan Petr Huňáček napsal tuto hru, která měla délku zhruba 40 minut, tedy byla to jen taková rychlovka. A zábavnou formou popsal historii Jaroměře. Lidem se to moc líbilo, hráli jsme to několikrát, a když jsem byla oslovená, abych udělala hru k výročí 900 let Jaroměře, tak mě okamžitě tahle hra napadla. Poprosila jsem Petra, aby hru trošku rozšířil, přidal nějaké obrazy, lehce to přepracoval, aby to bylo delší na velké divadlo, a povedlo se. Doufám. Premiéra bude 17. a 18. dubna.

42 lidí hraje, včetně techniků. My jsme soubor veliký základnou, ve Starých příbězích jaroměřských hrají všichni aktivní členové.
Eva Unger Urbancová, Divadelní spolek Vrchlický Jaroměř

Kolik příběhů z historie se tam vešlo?
Nakonec patnáct. Je tam patnáct jednání, ale nechci moc prozrazovat, ať se nechají diváci překvapit, až přijdou. Je to velká legrace, historie pojatá vtipnou formou. Ale zároveň se tam Jaroměřáci i dozvědí spoustu zajímavých věcí, kteří možná o Jaroměři nevěděli.

Čtěte také

Řízek nebo guláš za představení. Divadlo neděláme pro peníze, nejdůležitější jsou srdce a diváci

Jak vzniká takové nové představení? Protože to není jen předloze, kterou někdo rozpracuje, ale musí vzniknout scénář, scénografie, kulisy, kostýmy, to je mnoho profesí, které se na inscenaci musí podílet.
U nás to musí všechno v jednom zvládnout režisér. Takže to dělám prakticky všechno já. Samozřejmě na výrobu kulis a s návrhy kostýmů máme odborníky, skvělou paní Ivu Innertovou, která přinese vždy skvělé návrhy. A kulisy vyrábí členové techniky divadla.

Slyšel jsem, že to bude opravdu velké představení. Že v něm hraje snad skoro každý, kdo má se souborem Vrchlický něco do činění.
42 lidí v tom hraje, včetně techniků. My jsme soubor poměrně veliký základnou, máme kolem 60 členů, ale aktivních je samozřejmě méně, protože je tam spoustu lidiček, kteří s námi kdysi hráli, ale už nehrají. Takže tady hrají všichni aktivní členové plus technika.

8 fotografií

18. a 19. dubna bude premiéra v dubnu. V jaké fázi je to teď? Už umí všichni text?
Úplně všichni ne, ale drtivá většina ano. Každý tam má takový svůj kousek.

Máme v divadle na zdi dopis vlastnoručně psaný Jaroslavem Vrchlickým, kde nám dovoluje říkat si DS Vrchlický.
Eva Unger Urbancová, Divadelní spolek Vrchlický Jaroměř

Divadelní spolek Vrchlický má ovšem také velkou a bohatou historii.
Je to více než 200 let od první zmínky o souboru. Původně byla budova divadla Fügnerova sokolovna. Potom sokolové souboru budovu přenechali a udělalo se z toho divadlo.

Čtěte také

Ochotník, amatér nebo ochotný amatér? Kateřina Fikejzová Prouzová má ráda výraz amatérské divadlo

Prý snad dokonce sám Jaroslav Vrchlický vám dal tenkrát svolení hrát pod jeho jménem.
Ano, máme v divadle v místnosti, kde se schází herci, na zdi dopis vlastnoručně psaný Jaroslavem Vrchlickým, kde nám dovoluje říkat si DS Vrchlický.

S divadlem Vrchlický spolupracovala spousta známých herců. Takové osobnosti, jako například Zdeněk Štěpánek, Oldřich Nový, Stanislav Zindulka, Jaroslav Vojta, Vlasta Chramostová, Karel Höger.
Ano, začínala u nás také Naďa Urbánková.

Jak vy jste se dostala k divadlu? Protože celá vaše rodina je z Divadelního spolku Vrchlický.
Já jsem se dostala k divadlu tak, že mě oslovil můj tehdejší šéf v práci, pan Roman Bauer, jestli bych s nimi nechtěla hrát loutkové divadlo. Já jsem řekla, že ano, protože to byl šéf. Když jsem pak řekla doma, že budu hrát divadlo, tak vykulili oči. Protože jsem dost velký introvert, tedy divadlo pro mne byla výzva. Ale loutkový divadlo je dobré v tom, že jste schovaní.

Strašně s trémou zápasím. Ale abych pravdu řekla, já mám trému docela ráda. Drží člověka v napětí, v soustředěném stavu.
Eva Unger Urbancová, Divadelní spolek Vrchlický Jaroměř

Ano, to je Divadelní soubor BOĎI manželů Bauerových.
A pak mě oslovil Divadelní spolek Vrchlický způsobem, že můj dnešní manžel chodí hrát mariáš s Pepou Horáčkem, který byl v té době už členem souboru DS Vrchlický a chystal pohádku, kde potřeboval obra. Vzhledem k tomu, že můj manžel je poměrně veliký a byl v tu chvíli i prostorově výraznější, tak se ho Josef Horáček zeptal, jestli by nehrál obra. On mu to ke konci večera slíbil a mě Pepa oslovil, jestli bych tam nedělala nápovědu. Takže tak jsem začínala ve velkém divadle.

Čtěte také

Před 235 lety se ve Vysokém nad Jizerou zrodilo české ochotnické divadlo. A hraje se tam dodnes

Jaká je vaše nejoblíbenější role?
To je moc těžké vybrat, protože každou roli má svým způsobem člověk rád. Ale kdybych si měla vybrat jednu, tak by to byla role Agáty v Ženitbě, kterou režíroval Honza Sklenář. To byla moje srdcovka. Agáta mně hodně přirostla k srdci.

Co tréma? Vy jste říkala, že jste introvert.
Strašně s trémou zápasím. Neskutečně, i teď. Ale abych pravdu řekla, já mám tu trému docela ráda. Protože jednou jedinkrát se mi v divadle stalo, že jsem neměla před vystoupením trému, to bylo, když jsem hrála Kláskovou v Jiráskově Lucerně, a tu roli jsem totálně zvorala. Tréma drží člověka v napětí, v soustředěném stavu, udržuje vaši pozornost.

Tak ještě jednou pojďme říct, že premiéra vaší inscenace Staré příběhy jaroměřské bude 17. a 18. dubna v Jaroměři v divadle u příležitosti 900. výročí města. Pozvala vás herečka, režisérka, zapisovatelka a předsedkyně Divadelního spolku Vrchlický z Jaroměře Eva Unger Urbancová. A jak se říká na divadle, zlomte vaz, až to přijde.
Čert tě vem.

Eva Unger Urbancová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas