Linda Endrychová z úpického gymnázia: Nejhorší učitel je vyhořelý učitel. Ale žáci vám energii vrací

Kdo vás přihlásil do soutěže Zlatý Ámos a co tato nominace pro vás znamená?
Do soutěže mě přihlásili studenti z kvinty, tedy z prvního ročníku gymnázia. V prosinci za mnou přišli s prosbou, zda bych podepsala arch a souhlasila s účastí v soutěži o nejlepšího učitele. Souhlasila jsem, i když jsem tehdy vůbec netušila, že se jedná o tak prestižní projekt, jakým je soutěž Zlatý Ámos.

Ještě nějakou dobu mi to vrtalo hlavou. Dokonce jsem se ptala kolegyně, která má na starosti školní parlament, zda o něčem neví. Nevěděla, a tak jsem celou věc pustila z hlavy. Až později v prosinci mi jeden ze studentů poslal doplňující e-mail s žádostí o podpis. Do té doby mě ani nenapadlo, že jde právě o Zlatého Ámose - možná mi to studenti říkali, ale já už byla myšlenkami očividně na obědě.

K nominaci je potřeba sto podpisů a já učím sto tři žáků, takže jejich získání nebylo pravděpodobně úplně jednoduché. Pamatuji si, že jsem byla zrovna na cestě z Berlína, když jsem si na stránkách soutěže přečetla jejich charakteristiku. Nejedna slza dojetí mi tehdy ukápla.

Myslím, že nejsem přísná. Respekt je opravdu přirozeně získaný. Studenti vědí, že s nimi jednám férově, takže oni se mnou také.
Linda Endrychová, učitelka Gymnázia a Střední odborné školy Úpice

Tato nominace pro mě představuje něco, co by se dalo označit za vrchol, o jakém může učitel ve své kariéře snít. O to silnější je to pocit, že na škole působím teprve od září (nominace se uzavíraly v prosinci) a učit jsem začala teprve minulý rok. Od začátku své pedagogické praxe si vedu deník, kde si kromě krásných zážitků často zaznamenávám i pochybnosti - zda svou práci dělám dobře a jestli jsem si vybrala správnou cestu. Přestože jsem od přírody pozitivní člověk, občas si tyto otázky kladu. Právě proto pro mě tato nominace znamená i určitou formu potvrzení, že moje práce má smysl a že ji snad nedělám špatně.

Čtěte také

Padesáticentimetrový hluk. Ticho ve třídě není nutné, ale chce svá pravidla, říká učitelka Svobodová

V jaké fázi je soutěž, co jste absolvovala?
Dne 11. 3. 2026 proběhlo semifinále. 27. 3. se pak uskutečnilo finále. My jsme se účastnili regionálního kola.

Jaká to pro vás byla zkušenost?
Krásná. Ostatně stejně jako celé moje dosavadní působení ve školství. Jak už jsem zmiňovala, největším oceněním pro učitele je uznání od studentů (a nemusí to být nutně nominace na Zlatého Ámose, bohatě postačí úsměv, to, že se před vámi studenti na ulici neschovávají za strom, nebo to, že je hodiny s vámi baví). Zároveň je ale fér říct, že každý učitel, kterého znám, dělá svou práci naplno.

Těch elementů, které by si zasloužily ocenění, je nespočet. Jsou to studenti, se kterými je radost pracovat a kteří jsou silnými osobnostmi. Jsou to jejich rodiče, s nimiž je spolupráce bezproblémová. Jsou to kolegové, pro něž jistě nebylo jednoduché přijmout mezi sebe nového člena, a přesto mi vždy ochotně pomohli. A v neposlední řadě také vedení školy, které vytváří dobré podmínky a podporující kolektiv.

Hodiny nechávám plynout. Tvořím si přípravy, ale pak záleží hodně na tom, jaká je ve třídě atmosféra. Jak třída spolupracuje.
Linda Endrychová, učitelka Gymnázia a Střední odborné školy Úpice

Jaké je vaše učitelské krédo? Jak se snažíte vést hodiny a zaujmout žáky?
To je zajímavá otázka - přiznám se, že jsem o svém „krédu" dříve vědomě nepřemýšlela. Kdybych ho ale měla shrnout, řekla bych: respekt, upřímnost a humor, který nikomu neubližuje. Zároveň také kvituji výrok pana doktora Židka, který nás učil dějiny hudby: „Nezaměňujme rychlost za chytrost." Tuto větu si připomínám dodnes.

Čtěte také

Do třídy vcházím pokaždé s úsměvem, užít si s žáky hodinu. Směje se vítězka ankety Zlatý Ámos

Uvědomuji si, že nemohu být oblíbená u všech, ale důležité pro mě je, že se s každým studentem dokážeme vzájemně respektovat. Toho si opravdu vážím. Upřímnost se snažím do hodin vnášet i v běžných situacích - chodím s úsměvem, a to i ve dnech, kdy je to trochu náročnější. Nemusím zacházet do detailů, ale když studentům řeknu, že se například necítím úplně dobře, atmosféra hodiny se často promění. A mnohdy odcházím s opravdovým upřímným úsměvem právě díky nim.

Zmíněný výrok o rychlosti a chytrosti se snažím aplikovat i sama na sebe. Mívám tendenci být nervózní, když věci nejdou tempem, jaké bych si představovala. O to víc si připomínám, že kvalita a hloubka jsou důležitější než rychlost.

Co se týče samotného vedení hodin, mám pocit, že je ve mně možná více umělecké duše než striktního pedagoga. Přípravy mám strukturované a držím se požadovaného schématu, ale zároveň ráda improvizuji. Nejednou se mi stalo, že původní plán vzal za své, protože třída byla naladěna jinak, než jsem čekala. V takové chvíli nemám problém pružně reagovat a vymyslet jinou aktivitu přímo na místě. Paradoxně právě tyto „na koleni" vzniklé nápady bývají často nejúspěšnější.

Něco převyprávím, abychom měli zápis, ale stále o tématu diskutujeme. Snažím se látku hodně aplikovat na současný život.
Linda Endrychová, učitelka Gymnázia a Střední odborné školy Úpice

Na střední škole je navíc radost pracovat s tím, jak jsou studenti samostatní a kreativní. Často přicházejí s vlastními nápady a mnohdy mám pocit, že se učím spíš já od nich. U hudební výchovy je to obzvlášť patrné. I zde si připomínám myšlenku doktora Židka (byť to bylo v kontextu ZUŠek a konzervatoří), že naším cílem není vychovat génia, ale pomoci studentům najít si k hudbě vztah a radost.

V českém jazyce je situace o něco náročnější, protože jde o maturitní předmět a požadavky jsou vysoké. Snažím se však neomezovat jen na předávání faktů. Jak říká náš zástupce Nývlt, jsem učitelka, nikoli „naučitelka". Chci studenty vést k přemýšlení, k hledání souvislostí a k formulování vlastních názorů - což je podle mě obzvlášť důležité v době, kdy máme k dispozici umělou inteligenci.

Čtěte také

Vítězka soutěže Zlatý Ámos o nejoblíbenějšího učitele Daniela Krátká má za sebou téměř rok kralování

A jak žáky zaujmout? Možná mi pomáhá i to, že jsem skoro až chronicky online (za což se opravdu stydím a snažím se to omezit) a znám aktuální trendy, hlášky. Ráda zařazuji aktivizační prvky na začátku hodiny - krátké kvízy, diskuse nebo jiné formy zapojení podle tématu. A myslím si, že s mnoha studenty sdílíme i podobný smysl pro humor, což výuce značně pomáhá.

Co považujete při výuce za nejdůležitější?
Za nejdůležitější považuji, aby výuka vedla k samostatnému myšlení. Snažím se, aby studenti chápali souvislosti, dokázali argumentovat a nebáli se hledat vlastní řešení. V českém jazyce se to velmi dobře rozvíjí při práci s konkrétními ukázkami z literárních děl.

Musím ale říct, že v tomto směru mám velké štěstí - na naší škole jsou opravdu výjimeční žáci. Sami přicházejí s originálními interpretačními nápady, přemýšlejí nad texty do hloubky a aktivně vstupují do diskuse. Nedávno například jedna studentka přišla s návrhem, že bychom mohli vydat vlastní sbírku básní. To mě velmi mile překvapilo a zároveň motivovalo.

Čtěte také

Komenský vzkazuje: Jediné naše srdce zná správnou cestu složitým labyrintem světa. Nechme ho kráčet

Také si zároveň myslím, že nejsou nejdůležitější ta fakta, co předáte, nýbrž to, jak se s vámi ostatní v hodině cítí. Přeci jen i já vzpomínám s láskou na učitele, se kterými jsem se při hodinách cítila skvěle a již si nepamatuji na to, co mě naučili.

Využíváte při výuce kvízy?
Ano, využívám. Online kvízy (například Kahoot) vnímám jako velmi efektivní způsob ověření znalostí. Zároveň do výuky přinášejí prvek hry a soutěživosti, který studenty baví. Mám zkušenost, že si tento způsob opakování užívají jak žáci, tak i já.

Těší vás, jak pozitivně vás a vaše hodiny vnímají žáci, alespoň podle charakteristiky na Zlatý Ámos?
No jasně. Když jsem si na stránkách Zlatého Ámose četla jejich slohové práce, uvědomila jsem si, jak pozorně mě i moje hodiny vnímají. Zaujalo mě, že si všimli i drobných detailů, které často dělám úplně nevědomky.

Chtěla jste být odmalička učitelkou?
Ne, vůbec ne. Ještě před dvěma lety jsem si byla jistá, že učitelkou být nechci. Oba moji rodiče vystudovali učitelství pro první stupeň, maminka i teta učí, a já jsem dlouho tvrdila, že na pedagogickou fakultu rozhodně nepůjdu. Nakonec jsem šla. A pak jsem zase říkala, že učit určitě nebudu. No prosím.

Čtěte také

Dobrý učitel hledá harmonii mezi přírodou a vnitřním světem. Komenský tomu říkal pedagogické umění

Život to ale zařídil jinak. Dnes mohu říct, že je to nádherná práce a opravdu se na ni každý den těším. Jako dítě jsem chtěla být květinářkou nebo dokonce hrobníkem. Na chvíli i dětskou lékařkou - to by nedopadlo dobře.

Odkud pocházíte, kde jste studovala?
Pocházím z Krkonoš. Původně z Trutnova, ale útočiště jsem nalezla v malebné vesničce kousek za Úpicí, kde momentálně učím. Minulý rok jsem působila na Základní škole Komenského v Trutnově. Všechny cesty nakonec vedou zpátky domů - tam, kde je mi nejlépe.

Bakalářské studium jsem absolvovala na Pedagogické fakultě v Praze. Ani město, ani škola mi však příliš nepřirostly k srdci, a tak mé další kroky vedly na Filozofickou fakultu v Olomouci. Právě tam jsem díky paní docentce literatury znovu objevila lásku ke čtení a začala nad texty přemýšlet hlouběji a kritičtěji. Studia v Olomouci jsem si opravdu zamilovala.

Souběžně jsem šest let kombinovaně studovala hru na housle na konzervatoři v Pardubicích. Přestože jsem tam trávila jen jeden den v týdnu, vytvořila jsem si k tomu místu silný vztah. Prostředí umělců člověka učí přemýšlet jinak - svobodněji a citlivěji. Měla jsem opravdu skvělé spolužáky a profesory. Myslím, že právě tato zkušenost mi dala možná vůbec nejvíc. I když Olomouc jí v tom směru směle konkurovala.

Čtěte také

Učitel Marek Bělohlávek: Role žáků je větší než má. Obrazy, které tvoří, jsou jejich intimní prostor

Jaké předměty učíte?
Český jazyk a hudební výchovu. Do budoucna bych ráda otevřela ještě kroužek francouzštiny.

Jaké jsou vaše koníčky, čemu se věnujete ve volném čase?
To je přesně ta otázka, u které si člověk najednou není jistý, kým vlastně celý život je. Myslím ale, že víc, než cokoli jiného mám ráda jakoukoli formu umění.
Hraji na housle, s kamarádkami skládáme písně a píšu básně. Ráda tvořím rukama - maluji, vyrábím nejrůznější věci, nově se učím šít a háčkovat a ráda bych se naučila i plést. Zahradničím a pěstuji květiny.

Hodně také čtu. Momentálně mě fascinují filozofická, sociologická a antropologická díla - za to vděčím paní docentce z Olomouce. Tančím, píšu si cestovní deníky, a tedy i cestuji. Minulý rok jsem navíc objevila kouzlo dálkových treků. Zkrátka mě naplňuje všechno, co je spojené s uměním, tvořením a novým poznáváním.

Hrajete na housle v Police Symphony Orchestra?
Také. Od roku 2022.

Linda Endrychová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Zdravíme do úpického gymnázia, naším hostem byla učitelka Linda Endrychová, jediný kandidát z Trutnovska na nejoblíbenějšího učitele Česka v letošním ročníku ankety Zlatý Amos. Moc děkuji za rozhovor.