Kašpárek je velvyslanec českého loutkového divadla. Děti mu rozumí všude na světě

Celý svět dobývají loutkáři Bauerovi z Jaroměře. Vítáme u nás ve studiu jednoho z nich, principála loutkového divadla BOĎI Jaroměř Romana Bauera. A musíme pozdravit i Kašpárka, který dorazil také. Ten už se hodně nacestoval.
Kašpárek s námi absolvoval všechna tři turné. Byl to Nový Zéland, Austrálie. Potom Amerika, východní pobřeží. No a teď to bylo západní pobřeží USA a Kanada.

Takže Kašpárek je vlastně takový ambasador a velvyslanec českého loutkového divadla.
Ano, velvyslanec českého loutkového divadla.

Vy jste tentokrát v těch Spojených státech a v Kanadě byli trošku delší dobu. Ne?
Byli jsme tam 77 dní. Bylo to na podzim, od 14. září do 29. listopadu.

Roman Bauer s Kašpárkem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Tak jaké to bylo?
Bylo to super. Bylo to dlouhé, ale bylo to skvělé. Protože jsme odehráli 37 pohádek v 16 městech, dvě byly v Kanadě. Navštívili jsme celé to západní pobřeží a můžu říct, že to turné mělo opravdu velký úspěch.

Já vím, že vy tam vlastně vždy to divadlo necháváte a ty loutky jsou někde složeny u někoho v kufru. Takže, když tam přijedete, tak loutky tam na vás už čekají. Bylo to tak?
Je to tak. Loutky na nás čekaly v Severní Karolíně, odkud se poslaly do New Yorku, kde jsme začínali turné. A v současné době jsou ve sklepě v Calgary v Kanadě.

Celý svět dobývají loutkáři Liba a Roman Bauerovi z Jaroměře|foto: Roman Bauer

A to znamená co? Znamená to, když tam zase zůstaly, že máte další pozvání?
Ano. Budeme se tam vracet na podzim letošního roku.

Co pro vás bylo z toho cestovatelského hlediska nejzajímavější a nejhezčí v Kanadě i Spojených státech amerických?
Nejzajímavější a vůbec největší zážitek pro nás byl Grand Canyon. Měli jsme asi 4 dny volno po tom, co jsme hráli v Los Angeles. Než jsme se přesunuli do Calgary, do Kanady. Tak jsme si udělali výlet a jeli jsme se podívat na Grand Canyon. A protože s Libuškou, mojí ženou, jsme už docela zajetí, tak jen před něčím, jak se říká, nesedneme na zadek. Ale před Grand Canyonem jsme opravdu udělali to wow! Je to ohromné a je to nádherné.

Celý svět dobývají loutkáři Liba a Roman Bauerovi z Jaroměře|foto: Roman Bauer

Pak jsem vás viděl také v nějakém vesmírném centru. To byl Houston?
Ano, to byl Houston, Johnson Space Center, kde jsme strávili s Libuškou dopoledne a bylo to taky fantastické.

To muselo být něco pro tebe, pro chlapa, když se takhle podívá do vesmírného střediska, kde jsou raketoplány, ne?
Já si myslím, že pro každého to je obrovský zážitek. Protože třeba týden před námi tam byl houslista Jaroslav Svěcený, jak jsme zjistili. Tam jsme se tam v Houstonu vystřídali. I on se byl podívat v tom Johnson Space Centeru. To je prostě zážitek, který se neopakuje. Stejně tak jako se neopakuje návštěva letadlové lodi, na které jsme se byli podívat v San Diegu. To je taky fantastická věc.

V New Yorku jste také byli. Ale tam už jste byli podruhé, ne?
V New Yorku jsme taky byli. My jsme to východní pobřeží vlastně absolvovali podruhé, protože to turné tam mělo takový úspěch, že si nás holky objednaly hned znovu. A kopírovali jsme. Kromě Bostonu jsme byli ve všech městech na tom východním pobřeží.

Co Kanada? Protože tam jste byli poprvé. Já mám kamarádku v Montrealu a ona šla jednou nakupovat a potkala normálně v obchodě, vůbec tomu nechtěla věřit, slavnou zpěvařku Céline Dion.
Měla smůlu, protože nás tam nepotkala. Stejně tak jako v Calgary nás nepotkal Jarda Jágr. Ale byli jsme se podívat v katedrále, kde měla Céline Dion svatbu a kde potom, jak jsme se dozvěděli, měla i pohřeb svého manžela. I ta katedrála stojí za prohlédnutí.

Vy jste opět hráli hlavně našim krajům, kteří v Americe a Kanadě žijí. Jak se jim líbil Kašpárek? Protože oni jej tam prý moc neznají.
Ne, Kašpárka tam neznají. Kašpárek je evropská záležitost. Kašpárek je náš.

Celý svět dobývají loutkáři Liba a Roman Bauerovi z Jaroměře|foto: Roman Bauer

Jak tam na něj děti reagují?
Jako všude ve světě. To je zvláštní, nebo respektive není to zvláštní, je to naprosto normální. Děti všude ve světě reagují stejně. My jsme měli dokonce takovou zajímavost, hráli jsme v americké škole pro americké děti, ale my neumíme anglicky tak, abychom mohli hrát anglicky. A hráli jsme pro dvakrát 150 amerických dětí česky. A to představení fungovalo naprosto stejně jako v Čechách. To loutkové divadlo je prostě mezinárodní.

Vy vyrážíte hrát divadlo za našimi krajany. Byl to Nový Zéland, Austrálie, Spojené státy, Kanada. Jezdíte tam na pozvání?
My tam jezdíme na pozvání českých škol, protože ty tam fungují v těch větších městech. A když jsme absolvovali to východní pobřeží, tak se to o nás tak rozkřiklo, že pozvání přišlo na podzim 2017 znovu s tím, že se to rozšířilo i na to západní pobřeží a přidala se Kanada. A musím se pochlubit, že i během turné, když jsme byli v Dallasu, přišlo pozvání do San Franciska, které původně nebylo v plánu. Takže jsme hráli i v San Francisku.

A ti krajané se o vás starají? To znamená, že jste bydleli v rodinách a povídali jste si s nimi?
Ano, je to tak, jak říkáš. My loutkáři nejsme VIP. My vezmeme své peníze, koupíme si letenky a jedeme tam. A za jejich peníze tam cestujeme, žijeme a jíme. Letos tedy musím říct, že Královéhradecký kraj nám dal grand. Takže nemůžu říct, že jsme jeli úplně za své, ale v rozpočtu 300 tisíc těch 40 tisíc zase není tolik.

A co ta setkání s těmi krajany, kteří tam odešli žít už před mnoha lety? Třeba i o tom jste si povídali?
Ta setkání jsou fantastická. My jsme tam potkali tolik zajímavých lidí. Potkali jsme člověka, podle kterého se točil Král Šumavy. Potkali jsme člověka, který byl agentem CIA. Potkali jsme dceru Emila Radoka v Montrealu. Ty zážitky a ta setkání s těmi lidmi jsou pro nás, teda pro mě a Libušku, daleko víc než nějaké turistické atrakce.

Roman Bauer s Kašpárkem a Jakubem Schmidtem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

A co děti?
Mají si kde hrát. I tam i tady. Ale musím říct, že my tady v Čechách ani nevíme, jak se máme dobře proti té Americe. Třeba zdravotnictví a sociální systém. To si tady neumíme představit. Já bych každého poslal, ať si projede Ameriku, ať tam chvíli pobyde jako my, ne jako turista, ale prostě po těch rodinách a pozná, že se opravdu tady v té naší Evropě máme dobře.

Jaké bylo Las Vegas? Co ta kasina? Zahrál sis?
Nezahrál. Las Vegas, pro nás nebylo nic moc. Ano, viděli jsme ho, prošli jsme si jej od začátku až do konce, viděli jsme všechny ty hotely, co tam jsou. Je to obrovské, ale už tam podruhé nemusím.

Já tady mám na závěr e-mail od jednoho z vašich kamarádů, je to Lenka Mohwish z Atlanty. Ona píše: "Jste prostě skvělí, jsem moc ráda, že jsem vás měla tu čest poznat. To, co děláte, je k nezaplacení a jsem ráda, že jste vynaložili veškeré úsilí a vlastní peníze na to, abyste to vaše krásné divadlo a českou tradici přivezli ukázat k nám za oceán. Jsme moc daleko od naší krásné rodné země a naše americké děti, které místo, aby v sobotu užívali víkendu, chodí právě do té české školy a učí se českému jazyku, české historii a lásce k vlasti jejich rodičů a českým tradicím. Vaše loutkové divadlo k tomu patří a jsme rádi, že dneska, když se dětí zeptáme, co je Kašpárek, tak to všechny už dobře vědí."
Tak k tomu není co dodat.