Kde se potká nebe se zemí, dějí se zázraky, říká farář Josef Suchár z Neratova v Orlických horách
V Neratově v Orlických horách stojí důkaz, že z trosek může vyrůst zázrak. Naším hostem je dnes muž, který neutekl před těžkým osudem místa ani lidí. Pan farář Josef Suchár.
Vy říkáte, že v Neratově je místo pro každého. Věříte tedy, že v dnešním světě je stále místo pro laskavost a porozumění?
Nevím, jestli je tam místo pro každého. Protože každý potřebuje něco jiného. Ale jsme poutním místem, tak bychom chtěli být vstřícní ke každému, kdo přijde. Snažíme se vytvořit prostředí pro to, aby u nás každý nalezl něco, co hledá. A dostali jsme do vínku onen překrásný kostel, který má tu obrovskou výhodu, že je tam vidět nebe. Kde se potká nebe se zemí, tam se dějí zázraky.
Jen láska má sílu k tomu, abych dokázal odpustit i věci, které jinak rozdělují a jsou až fatální. Dokáže propojovat světy.
Josef Suchár, farář
Velký pátek je dnem smutku. Jak se naučit prožívat smutek tak, aby nás nezničil, ale očistil.
V Neratově máme takový speciální kříž a na něm není Kristus pověšený, ale je tam jen silueta, vlastně takový prázdný prostor. Ta je symbolem také toho, že my bychom měli dokázat přijmout kříž života, bolesti a trápení. Ale nesmíme na tom kříži zůstat, jinak nás to sežere. Člověk by se pak uzavřel do sebe a zůstal ve své bolesti a ta ho může zničit.
Čtěte také
Velikonoční příběh i příběh Velkého pátku je spojen právě s Ježíšem prošlapávanou novou cestou. Připomínáme si tu jasnou změnu, která měla nastat hlavně myšlení i těch jeho nejbližších, protože ta vize byla do nich zakódovaná strašně moc. Ony vyjeté koleje spravedlnosti toho, že je tady vina a trest. Ten musí tohle, ten tady být nesmí, ten tady být může a tak dál.
Život není spravedlivý?
Ale on ani Bůh podle našich představ není spravedlivý. V něm je spravedlnost, ale ta boží, absolutní, kterou my vnímáme jako vztah, kterému říkáme láska. Protože ona nechce, abychom měli stejně. Ona chce, abych já mohl z toho svého, co mám, dát tomu druhému, kterého mám rád.
Platí ale, že láska je tady skutečně pro každého?
Samozřejmě. A od toho se totiž odvíjí také to, že jestliže bereme tento příklad, že Bůh, kterého můžeme vnímat jako vztah lásky, vytvořil svůj obraz a stvořil člověka k obrazu svému, dal nám veliký úkol a také velkou zodpovědnost být tím živým obrazem v tomto světě. Neseme odpovědnost za vše, co vezmeme do svých rukou. Protože my jsme ti, kteří tomu dáváme smysl, jestli to bude dobré nebo zlé. Všechno, celé dílo a stvoření je nám darováno a my rozhodujeme o tom, jestli slovo, které vypustíme z úst, bude laskavé a uzdravující, nebo bude přinášet bolest, někdy dokonce i smrt. My z toho světa, který je nám dán a který je nádherný, tvoříme jestli to bude místo radosti nebo bolesti.
Dveře jsou otevřené, aby každý mohl vstoupit, když potřebuje. Podařilo se vrátit kostel lidem, je tak trošku jejich. Ten prostor na ně čeká.
Josef Suchár, farář
Nést tedy svůj kříž s lehkostí a úsměvem.
To je ideál, kéž by to tak šlo. Je to cíl, ke kterému se snažíme směrovat a ke kterému nás vede Ježíš svojí cestou, která je velice zvláštní a která nám prošlapává i ty chvíle, kdy to opravdu není dobré, kdy je nám hodně ouvej. Ježíš ukazuje, že i ve chvílích bolesti je možné vidět svět, a to, co je kolem nás, jako paprsky světla.
Čtěte také
Moudré babičky nás učily, že bolest dekou nepřikryjeme, ale musí nás vybolet. Souhlasíte s tím, že po tom tzv. vybolení můžeme cítit i opravdovou radost?
Myslím si, že ano. V tom je ona letitá moudrost. V Bibli je psán krásný citát: Těm, kdo milují Boha, vše pomáhá k dobrému. A člověk musí v sobě najít onen prostor pávě toho vztahu lásky, protože jedině tak můžete unést i bolest tehdy, když se váš život vztahuje k někomu, koho máte rádi. Pro něj jste ochotni unést jakoukoliv bolest.
Je podle vás víra dar, kterého se nám dostává?
Samozřejmě víra je dar, ale myslím si, že ten dar dostávají všichni. Jde jen o to, jak ho prezentují nebo jak ho vnímají, jak ho cítí a popisují. Protože každý z nás v nějaké hodnoty věří. Ony cesty jsou spojeny potom i s těmi absolutními pojmy, jako je třeba Bůh. A jaká je jeho představa, to už záleží na spoustě různých cest, které v tom lidském světě jsou velmi zvláštní.
V Neratově má kostel skleněnou střechu. Je to proto, aby bylo vidět z kostela ven, nebo aby Bůh viděl lépe na vás?
Dětem jsem ze začátku říkal, že to je proto, aby měl Hospodin přehled, kdo chodí do kostela a kdo ne. Ale ony mi to stejně nevěřily, tak jsem s tím přestal. Snažíme se o to, abychom propojovali světy, které vypadají odděleně, ale jsou propojené. To je pohled na základní vztah, který v sobě nese život. A to se zase vracíme k lásce, která není vztahem přijímajícím na prvním místě, ale je vztahem dávajícím. A tedy v sobě nese onu sílu.
Čtěte také
Protože jen láska má sílu k tomu, abych dokázal odpustit i věci, které jinak rozdělují a jsou až fatální. Dokáže propojovat světy, které jsou velice různorodé. Tato cesta má proměnit pohled na všechny věci, na bolest a trápení, které na nás doléhají, abychom na to neodpovídali stejnou mincí, ale abychom dokázali něco proměnit. Naším úkolem je bojovat proti zlu. V Bibli je také psáno, že máme bojovat proti zlu, ale milovat i toho, kdo to zlo koná. To je o tom, že já proti němu budu vystupovat a budu se snažit, aby zastavil to zlé jednání ne proto, že bych ho chtěl vymazat ze světa, ale proto, abychom společně něco mohli dělat.
Nesmí nás pohltit nenávist, protože nenávist plodí další nenávist. Neratov je otevřený nonstop. Je důležité, aby dveře zůstaly odemčené i v noci?
K čemu jsou kostely, když by byly zavřené? To je bohužel jedna z velkých bolestí našich kostelů, které jsou krásné, plné nádhery, které tam lidé vnesli právě proto, aby je darovali Bohu, aby je ukázali. Ta velikost se ale dnes ztrácí proto, že neseme odpovědnost za to, aby se ty věci nevyčíslitelné hodnoty neztratily, neukradli a tak dál. Ovšem tou největší a nejkrásnější hodnotou je vždy člověk a zvláště děti.
Nikdo není zbytečný. Byli jsme stvořeni k tomu, abychom nejen nekonali zlo, ale abychom konali dobro. Každý by měl mít možnost dobro konat.
Josef Suchár, farář
Když do kostela se skleněnou střechou přijde ateista, tak najednou pocítí, že je mu tam dobře.
To je jedna z věcí, kdy je potřeba použít jedné velmi důležité vlastnosti, a tou je svoboda. Proto jsou ty dveře otevřené, aby každý, kdo chce, tam mohl vstoupit, když potřebuje. Aby to bylo jeho svobodné rozhodnutí a nemusel se někoho ptát, jestli mu otevře. To kolikrát lidi oddaluje. A tak se nám podařilo vrátit ten kostel lidem, je tak trošku jejich. Ten prostor na ně čeká.
Čtěte také
Vy jste za svou práci získal státní vyznamenání od prezidenta. Změnilo to nějak váš pohled na vaši misi? Nebo jste pořád kluk z hor?
Doufám, že to nic nezměnilo. Já jsem to vyznamenání jen převzal, mám ho propůjčené za tu naši společnou práci. A vnímám to samozřejmě jako něco, za co jsem opravdu velmi vděčný, protože to je práce celého kolektivu, všech lidí, kteří tam jsou.
Co vás lidé s handicapem naučili o hodnotě života? Protože právě lidé s handicapem žijí v Neratově, jsou součástí onoho kouzelného místa.
Jedno poselství toho poutního místa je právě to, že by měl celý ten prostor vyprávět. A každý, kdo do něj vstoupí, tak pocítí atmosféru, že nikdo není zbytečný. Že jsme byli stvořeni k tomu, abychom nejen nekonali zlo, ale abychom konali dobro. Každý by měl mít možnost dobro konat. A když mu to nejde, tak jsme tady od toho, abychom mu pomohli. Celý Neratov stojí právě na této činnosti a práci lidí s různými handicapy. I ten náš kostel je tak trochu handicapovaný. Zase se vracím k tomu podstatnému slovu láska, protože se musíte zamilovat. Posláním poutních míst je vítat poutníky, proto my tam nežijeme pro lidi s handicapem. My se s nimi snažíme vítat poutníky a vytvářet prostor, aby oni mohli přijít a prožili něco hezkého.
Čtěte také
Asi vás hodně obohacuje život v takové komunitě?
To víte, že ano. Je to jedno z mých velmi důležitých přesvědčení. Když se narodí dítě s handicapem, s nějakým postižením nebo když přijde nějaký velký průšvih či nemoc nebo zranění, které s sebou nese trvalé následky, tak stejně dá Bůh narodit v srdcích někoho jiného i tu touhu pomoci a mít rád, dokonce i odbornou erudici. Naučit se, jak to udělat, aby bylo dobře A naším úkolem je ty světy propojit dohromady a opravdu to funguje. Naše školička, naše chráněné dílny a celý prostor jsou toho důkazem.
Řekl jste, že i váš kostel je tak trošku handicapovaný. Co si pod tím představit?
Protože původně to byl překrásný barokní kostel, poutní místo, který mělo nádherně malované klenby a spoustu různých vyřezávaných obrazů. Nádherné baroko. Teď tam z toho není nic, jsou tam jen stěny. Přiznána je celá ta bolestná část života, která prošla Sudety a podepsala se nejen na tom kostele, ale i na celém kraji. Nese poselství lidem připomínat, že jednak nikdy není pozdě začít opravovat to, co se rozbilo, ale také, že je nutné přijmout pravdu. A pravda bývá někdy hodně krutá a tvrdá. Někdy ji nechceme slyšet, někdy strašně bolí, ale bez ní nemůžeme začít nic opravovat. Bez ní nemůže přijít ani odpuštění, ani smíření.
Čtěte také
Asi je důležité hledat krásu v obyčejnosti. V šálku čaje, v pohledu na hřebeny hor, když nás tíží starosti. Nepřipouštět si zkrátka úplně vše k tělu.
Ano, ale myslím si, že ono se to hezky říká. Když v něčem lítáte, tak je to temnota nejtemnější. Člověk se pohybuje v bažině, do které se propadá. Mnohdy nemá sám sílu na to, aby otevřel oči a uviděl. Onu krásu, kterou jsme, řekl bych až zavalováni, v té bolesti člověk kolikrát nevidí. Právě proto potřebujeme někoho, kdo nás postrčí, kdo nás zvedne, kdo nám podá ruku, kdo nás lidově řečeno nakopne. Kdo nás seřve, kdo nás pohladí, kdo nám dá pusu. Kdo nás probudí, abychom zase mohli udělat krok, otevřeli oči a uviděli, že svět není temný, černý, že je tam spousta barevných květin, spousta krásných lidí, spousta událostí, pro které stojí za to žít. Přes to všechno, co se kolem děje, že to má smysl, že to je i o svobodě a svobodném rozhodnutí. Je to rozdíl mezi zoologickou zahradou a džunglí. Protože v zoologické zahradě je o dotyčného postaráno, ale je zavřen v kleci. Někdo rozhoduje o tom, kdy bude jíst, kdy udělá to nebo ono. Stále na něj někdo kouká. Aby se naše dědičky mohly jít podívat na zvířátka, jenže to je lež. Ta zvířata takto nežijí, jako v zoologické zahradě. V džungli musí dávat pozor, protože na vás něco může skočit, něco vás sežere, ale je tam svoboda, která s sebou nese i odpovědnost. Je to nepřeberná a úžasná krása možností, které můžete vidět.
Já věřím, že dnes se vám podařilo otevřít oči a podat třeba i pomocnou ruku našim posluchačům. Kněz Josef Suchár byl naším svátečním hostem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
