Dagmar Ruščáková: Cop z léta

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Cena škrtnutých dní

Miluju pramen horkých dní! Chvíle, kdy dokonce i mě z postele brzy ráno vytáhne sluníčko s příslibem krásného dne. Ještě ospalá procházím zahradou, zívám a těším se na první kávu. Psi jsou plní energie, kterou já zatím ještě jen hledám. V horké dny chodíme ven časně, takže vynechám snídani a jedeme do lesa.

Po poledni vedro zavalí svět, který má tak chuť si dát šlofíka. Jen neúnavní cvrčci cvrčí jak o závod! Louky vydechují pozdně letními květinami, les voní pryskyřicí. Je těžké být pozorná, přirozenější je ospalá lenost. Ožívám s večerním ochlazením. Přichází hlad, touha mluvit, přemýšlet, smát se, dokonce i pracovat. Krásné a duši hojící jsou teplé letní večery s milovaným člověkem a tichými stíny kolem lítajících netopýrů.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Strniště

Aby horko nebylo vražedné, potřebujeme pramen deštivých dní. Tiché šumění deště, bušení vody v lijácích, majestát dunících bouřek. Je to až fyzické potěšení, když vyprahlá půda měkne vodou! Když je umyt prach a svět se nadechne do svěžesti. Pokud ale příroda zalévá dlouho a vydatně, nastává čas plísní, slimáků a nespokojenosti. Léto v našich hlavách prostě vypadá jinak. V archetypu dokonalých prázdnin totiž prší jen v noci!

Třetí pramen mi vytvářejí lidé. Rodina, přátelé, náhodná setkání, která udělají běžnou chvilku nezapomenutelnou! Pravda, radši tím pozitivním způsobem.

A proč splétám cop z léta? Trochu mě děsí, jak rychle mi běží poslední dobou čas. Zastavit ho samozřejmě nechci, ale co takhle aspoň zpomalit? Když si v hlavě splétám cop vjemů, událostí a setkání, udržím je u sebe déle. Nechci myslet na to, že včera vykvetly stromy, dnes jsou obsypané zralými plody a zítra… Zítra budu splétat vánočku!