Miroslav Frydrych se věnuje ovocnářství od roku 1992. Ale jeho nejoblíbenějším ovocem je „uzený“!

Se sadařením začal jeho dědeček Václav Frydrych. První sad vysázel v Petrovičkách v roce 1931. V 50. letech sady přešly pod ZD Bašnice, v roce 1992 je převzal zpátky otec Oldřich Frydrych a po něm Miroslav Frydrych, který na nich pracuje doteď: „A doufám, že ještě dlouho budu, protože je to krásná práce v sadě, s přírodou.“

Překážky, které přináší současná doba, překonává s úsměvem

Měnily se ceny energií, stouply ceny pohonných hmot, jaká je situace pro hospodáře jako je Miroslav Frydrych? „Situace je opravdu vážná. Jak jste viděla u mě na dvoře, nemám žádné nablýskané auto, mám vůz z roku 2009.“

Práce ovocnáře je celoroční, volno skoro neznám. Na dovolené bych byl po dvou dnech nervózní, co se děje v sadu a koukal bych ujet domů!
Miroslav Frydrych, ovocnář

V ovocnářství jsou potřeba ohromné investice. A potom je tu také fenomén Polska. „Problém celé Evropy je, že máme jednotný trh, ale nemáme jednotná pravidla,“ říká Miroslav Frydrych a zamýšlí se nad otázkou, jak je možné, že neplatí jednotná pravidla pro používání pesticidů nebo jednotné dotace.

Jestliže někdo bere vyšší dotace a může vyvážet do země, kde jsou dotace nižší, pak se podle něj nejedná o jednotný a hlavně konkurenceschopný trh.

Šéf i zaměstnanec v jednom

Čtěte také

Vyrazili jsme za výrobci kvalitních českých potravin. Jaké problémy je trápí?

Miroslav Frydrych se o sady i všechno kolem stará sám. Zaměstnance nemá, pouze jednu paní na občasnou výpomoc. A nárazově pomocníka na prořez stromů. Sám jezdí traktorem, ošetřuje stromy, moštuje, zařizuje odbyt i rozváží zboží. Je to práce od rána do večera sedm dní v týdnu.

„Je to tak náročné, že někdy chybí osmý den. Nevím, jestli někdo z mých dětí v tom bude někdy pokračovat. Pro mladé lidi si myslím, že tento styl života není perspektivní,“ dodává Miroslav Frydrych.

Ze sadu k počítači a zase zpátky; lépe je ale vždycky mezi stromy

Práce ovocnáře zdaleka není jenom ve stromové aleji ale i mezi lejstry a stohy šanonů. I ovocnář musí samozřejmě používat počítač, vést statistiky, evidence, dělat administrativu, obsluhovat datovou schránku a spoustu další úřednických věcí. Na tohle ale naštěstí Miroslav Frydrych není úplně sám a má lidí, kteří mu s tím pomáhají.

Kdyby bylo jenom na něm, mnohem raději bude v sadu, než u papírů a počítače. „Zatím se mi daří, všechny kontroly jsem zvládnul na výbornou, ale kolikrát jsem seděl u počítače až do noci a vyplňoval různé dokumenty,“ popisuje hospodář svoji druhou noční směnu.

Budou jablka sbírat roboti? Jabloně vysázené podle GPS

Lidí na tuto práci ubývá. Zároveň i do zemědělství proniká automatika.

Čtěte také

Ovoce v sadech na Náchodsku budou už za několik let sklízet roboti

Ve světě už testují roboty, kteří sbírají jahody nebo maliny. I český farmář si dovede představit robotického pomocníka na sbírání jablek. Je to cesta budoucnosti. Takový robot ale bude velmi drahý, a aby ho mohl ovocnář pořídit, musel by na svém zboží opravdu dobře vydělávat.

Což je v současné době komplikované. Navíc sady pro tento sběr musí být uzpůsobené, musí se na to pamatovat už při výsadbě nových stromů, kdy se používá GPS vyměření. Aby robot přesně věděl, kudy má jet a kde sbírat.

Sklad jablek v původní stodole, moštování tam, kde dřív bydleli býci

Jablka Miroslav Frydrych uchovává ve skladu vybudovaném z původní stodoly. Chladící technologie tam udržuje teplotu 1,2 až 2,5 stupně Celsia. „Při pohledu na elektroměr je to boj,“ říká Miroslav Frydrych.

Čtěte také

České pěstitele jablek válcuje polská konkurence. Hrozí dokonce i plošné kácení ovocných sadů

Na otázku jestli musel dělat kvůli stoupajícím cenám energií nějaká omezení, odpovídá: „Naštěstí jsem měl elektřinu do konce roku fixovanou, teď jedeme na cenu, která je stropovaná. Měsíční záloha se navýšila skoro o 100 procent. Je to drahé, ale musíme se s tím nějak poprat. Budu skladovat do dubna a pak musím udělat analýzu, co bude na podzim. Scénáře byly katastrofální, preventivně jsem proto poslal část jablek na zpracování do Rakouska. Uvidíme, co bude dál.“

Moštárna je v místě, kde měla rodina v 70. letech několik býků. Teď je tam moštovací linka a mošty Miroslava Frydrycha už dvakrát vyhrály degustační soutěž Východočeské ovocnářské unie.

Čtěte také

Jak budou chutnat jablka budoucnosti? Šlechtí se nové odrůdy, které by odolaly mrazům nebo suchu

Práce ovocnáře je celoroční. Volno Miroslav Frydrych skoro nezná a nedovede si představit, že by někam odjel na delší dobu: „Už druhý, třetí den bych byl nervózní, co se v sadu děje a koukal bych ujet domů!“ Od roku 1992 je to pro něj nepřetržitá práce. Kterou ale dělá rád!

Pěstování jablek je pro něj každý rok adrenalin, jak to dopadne. Rád je v kontaktu s lidmi, a když se k němu vracejí a pochvalují si ovoce i mošty, je to pro něj ta nejlepší odměna. „Ta materiální odměna, ta tady totiž není“, směje se Miroslav Frydrych. A úsměv ho neopouští, jednání s lidmi ho baví.

A je rád, když se ho jeho nejmladší čtrnáctiletá dcera ptá, jestli zase pojedou někam na trh prodávat. Protože je to naděje, že po něm někdo rodinnou tradici převezme. Zároveň ale doplňuje, že: „Aby se člověk dobře uživil, musely by se ještě dost výrazně změnit podmínky pro takové podnikání.“

Je nejoblíbenějším ovocem hospodáře z Petroviček jablko? „Ne! Nejoblíbenější je uzený", uzavírá s úsměvem prohlídku ovocné farmy v Petrovičkách na Jičínsku Miroslav Frydrych.