Lenka Lacinová žije v symbióze s kozami, mlékem a rodinou. Její sýry sbírají jednu cenu za druhou
Rohaté krásky člověka provázejí už bezmála 10 000 let, koza byla totiž jedním z prvních domácích užitkových zvířat, která k sobě člověk připoutal, aby mu pomáhala v nelehkých podmínkách přežít. Dnes se podíváme na Podzvičinsko, kde bydlí Lenka Lacinová, která za produkty své kozí farmy obdržela už nejedno ocenění Regionální potravina.
Lenku jsem poznala před lety v útulku pro pejsky v královéhradecké Hradečnici.
Ty jsi se věnovala zvířatům odjakživa, ale najednou jsi město opustila. Kde se vzal onen impuls, že jsi vyměnila městský život za život na Farmě pod Zvičinou?
V podstatě jednak ono dojíždění, 20 let jsem dojížděla do Hradce Králové a strávila dvě hodiny denně na cestě. Člověk stárne a už byl z toho trošku unavený a přes týden nic nestihl. My jsme farmu budovali už od roku 2009 postupně při práci a potom nadešlo rozhodnutí, že zůstanu doma. A shodou okolností se nám podařilo, že dnes jsme už tři roky na trhu, prodáváme sýry i do hradeckých farmářských obchodů, do restaurací na Jičínsku a začíná se nám to hezky rozvíjet.
Mám téměř 40 bezrohých koz bílých krátkosrstých, je to naše národní plemeno. Každý den je dvakrát dojím a stále mě to hrozně baví.
Lenka Lacinová, rodinná kozí Farma pod Zvičinou
Jste rodinná farma z Podkrkonoší, region Podzvičinsko, na kopečku v malé vesnici Úhlejov. Kolik vlastně v tuto chvíli máš těch rohatých kamarádů?
Mám téměř 40 bezrohých koz bílých krátkosrstých, je to naše národní plemeno. Každý den je dvakrát dojím a stále mě to baví. Je to fantastické.
Jak vypadá tvůj pracovní den? Mnozí si představují, že máš firmu hezky v přírodě, můžeš si pospat. Ale ono to asi tak úplně jednoduché není.
Není to tak vůbec, abych řekla pravdu. Pospím si jen v zimě, když se nedojí. A jinak je to honička, abych skloubila normální chod rodiny, mám holčičku po první třídě, teď půjde do druhé. Musím ji každé ráno vypravit do školy, postarat se, aby měla úkoly a kroužky, a současně, aby byly všechny kozy v pořádku, abychom pro ně měli krmení, abychom dokázali odbavit sýry. Opravdu je to velká a fyzicky náročná i kreativní práce. I když to třeba není pro každého, ale je to něco fantastického. Dělám něco, co je vidět, něco vytváří. A mám jednoho hodného šéfa, který je zároveň můj životní partner. A s ním to buduji.
Čtěte také
Když jsem byla v Úhlejově naposledy, tak stačilo zapískat a kozy přiběhly, celé stádo přivedla jedna vůdčí koza. Je to stále ta samá?
Není, Helvíru jsme na jaře prodali, protože už nestačila. Už byla asi osmiletá a další porod by nezvládla. Takže jsme ji přenechali jedné paní, která začíná. Ještě si vzala jednu starší kozičku a do toho si koupila dvě od jiné farmy. Tedy Helvíra žije dál, ale nová majitelka ji nebude už připouštět, už to není pro ni důležité.
Vůdčí koza stáda vždy vše ochutná, je to taková testovací osobnost, aby mělo stádo krmení v pořádku. A je velmi chytrá.
Ano, je to tak. A současně když kozy odvádím na pastvu, tak tato koza, když zamečí a otočí se, tak ji prostě všechny kozy následují. Tedy není to jen o tom, že všechno ochutná, ale prostě jim vládne. Pokaždé je to nejsilnější koza ve stádu, která se umí dominantně prosadit. Kozy mezi sebou takovou hierarchii mají.
A jak ty umíš takové koze šéfovat?
Úžasné jsou všechny, přibíhají na zavolání a žijeme spolu, jsme spolu pořád. Podívám na ni, vidím, že jí není dobře, je s tím spojena spousta věcí, které se musí udělat, veterinář a tak dále. Ale stojí to za to. Kdo má rád zvířata, tak mu chov koz doporučuji.
Farma pod Zvičinou
je rodinná farma z Podkrkonoší, region Podzvičinsko. Najdete ji na kopečku v malé vesnici Úhlejov. Od roku 2009 se zabývá chovem koz bílých krátkosrstých, našeho národního plemene, a zpracováním a prodejem zdravého kozího mléka a výrobků z něj, především sýrů čerstvých, zrajících a kysaných.
Prodělala jsi velkou změnu, vyměnila jsi město za život na farmě. Tvůj partner ti velice pomáhá, dělá sýry a je ti vlastně celý den k dispozici.
Určitě je to změna. Hlavně třeba v zimě, když se nedojí a nechodí k nám žádní lidé, tak zjistíte, jak vám město a lidé chybí. Když člověk chodí do zaměstnání, má určité výhrady proti některým lidem, nesedí mu, ale když jste potom na samotě, kam opravdu nejezdí auta, kde my žijeme, a když skončí sezóna a sýry se přestanou prodávat, jen občas vyjedete za rodinou, na nákup a to je všechno, tak poznáte, jak jsou lidé pro vás důležití a jak je máte rádi. Je to fantastické být mezi lidmi.
Lenko, jak to vypadalo dnes ráno? Chystala jsi se do studia, tak jsi musela vstát mnohem dřív?
Určitě, samozřejmě musíte ráno stádo obejít, jestli je vše v pořádku. Nejdůležitější jsou kůzlátka, protože jsou nejslabší. Musíte dát všem vodu a krmení, šrotujeme jim ječný šrot. A teprve potom můžete někam vyrazit. A až se vrátím, tak musím okamžitě jít dojit, opravdu není času nazbyt. Na farmě to děláme jen dva a nemáme nikoho dalšího, kdo by nás zastoupil. Ani o Vánocích, ani o dovolené. Je to zodpovědná práce.
Čtěte také
Tvé kozí produkty získaly ocenění Regionální potravina Královéhradeckého kraje. Je to sýr Popelák a také Podzvičinský kozí sýr. Ale je tady i třetí sýr, který se jmenuje Malenka. Ten čeká na svoji cenu, která mu bude udělena letos 5. září. Je to tak?
Ano, sýr Malenka je čerstvý kozí sýr, měkký a na povrchu obalený v konopném semínku. Jedna Malenka váží asi 200 g a je na ni zapotřebí zhruba 1,5 litru mléka. Pak se do ní přidává kultura, kterou kupujeme ve Francii. Vyrábíme Malenku asi zhruba týden, musí ve formách odkapávat a oddělovat se sýřenina od syrovátky. Je to opravdu ruční práce a týdně vyrobíme zhruba 100 kusů Malenek.
Kozí mléko je u nás na denním pořádku. Dodává nám energii. Já si ho osobně dělám s ovesnými vločkami. Je to vynikající doplněk stravy.
Lenka Lacinová, rodinná kozí Farma pod Zvičinou
S jistou dávkou respektu se koze říkávalo kráva chudých, ovšem tento poněkud hanlivý název si kozy opravdu nezaslouží. Mimo jiné proto, že kozí mléko je lépe stravitelné, má menší obsah laktózy než mléko kravské. A právě pro jeho zdravé vlastnosti se kozímu mléku kdysi přezdívalo i mléko dětí a starců. Chodíš ty na mléko po ránu?
Samozřejmě, mléko je u nás úplně na denním pořádku. Dodává nám energii. Já si ho osobně dělám s ovesnými vločkami. Je to vynikající doplněk stravy.
Čtěte také
Před námi jsou dvě oceněné regionální potraviny, třetí Malenka čeká na Cenu hejtmana, která jí bude udělena 5. září na oslavách 20. výročí Královéhradeckého kraje. Jaká je tvá další meta, Lenko?
Pořád máme před sebou nějaké výzvy, které chceme prozkoumat. Momentálně nás navštívila manažerka farmářského trhu Náplavka v Praze a odkoupila naše výrobky. Asi za tři dny přišla nabídka, takže máme před sebou velkou výzvu, budeme prodávat v Praze na nejprestižnějším farmářském trhu na Náplavce.
Není to ovšem jen o produktech, ale také o lásce ke zvířat, kterou v sobě máš. Lidé mohou přijet k vám na farmu a prožijí u vás úžasný den. Platí to nadále?
Platí to stále, máme tam dvě ochočená kůzlátka Adélku a Kubu, která jsou krotká a běhají za vámi jako pejsci. Když přivezou lidé tvrdý chléb, tak jsou prostě jejich.
Přesídlila jsi na Podzvičinsko, kde je ticho, slyšet jen ptáky. Kdybys měla krátce říct, co ona změna pro tebe znamená?
Nemusím být denně ve stresu, protože jsem doma a dělám práci doma. Občas vyjedu na trh něco koupit, ale jinak jsem prostě doma a v symbióze se zvířaty, s mlékem, s rodinou. Naprosto mi to vyhovuje a jsem spokojená.
Říká náš dnešní host Lenka Lacinová. Moc děkujeme za návštěvu. Přejeme hezký zbytek dne a na slyšenou.
Vám taky, na shledanou, děkuji.
Související
-
Kozí sýr po michelinsku. Moderní úpravu oblíbeného předkrmu...
Kozí sýr s červenou řepou už na českých jídelních lístcích zdomácněl. Přesto existuje způsob, jak takový předkrm ozvláštnit. Recept prozradil šéfkuchař restaurace s...
-
Kdo se nechce jen dívat, může na farmě Dubno uprostřed přírodní rezervace přiložit i ruce k dílu
Chcete pomoci s kosením chráněných luk, sušením sena, rádi byste si zkusili vyhřebelcovat koně nebo nakrmit oslíky? Není problém, naopak. Na farmě Dubno je práce dost.
-
Farmě Wenet se narodila tři lemuří mláďata, která vykročila do života s trochu zamotaným příběhem
Mláďaty vzácných lemurů se může pochlubit farma Wenet na Broumovsku. Narodila se celkem tři, jejich příchod na svět byl ale trochu dramatický.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
