Na krkonošských stráních se znovu objevují kozy, ovce nebo koně

„Boudaři to mají jako koníček, sami z toho mají radost. Je to jako člen rodiny, není to rolba, kterou odstavíte a jedete k moři. Zvířata mají na Moravské boudě nebo na Jeleních boudách. Ta enkláva vypadá úplně jinak, než když ji boudař jednou z donucení poseká. Myslím, že to i lidé vnímají jinak. Je tam hezky,“ říká krajinný ekolog Pavel Klimeš.

Zvířata na horských boudách znamenají svým způsobem návrat ke starému způsobu života horalů. A stejně jako před sto lety ani dnes nejsou hospodářská zvířata jen na pomazlení okolojdoucími turisty. „Na Lesní boudě je nabízejí i hostům na talíři,“ uvádí Klimeš.

Takových lokalit je čím dál víc a podle krajinného ekologa budou i dál přibývat: „Není to tak rychle, jak jsme si to před 25 lety představovali. Lidé se nejprve museli vypořádat s uchopením svého života na horách.“

Ze zachování podobných míst má radost i Jiří Jech, který na horských boudách pod Špindlerovkou strávil už bezmála čtyři desítky let života.

„Takové kouty tady na horách ještě jsou. Jsou to ale takové kouty, kam žádná cesta nevede. Některé boudy jsou ještě pěkné – kolem Pece a Harrachova. Tam ještě není taková civilizace, vede tam špatná cesta, autem tam nikdo nevyjede. Tam ti boudaři horami ještě žijí.“

Zvířata se ale objevují i v místech, kam se autem dojet dá - koně ustájili třeba v někdejší garáži rolby u Erlebachovy boudy.

„Haflingové by měli být na tyto podmínky vyšlechtění. Pak máme appaloosu a quartera. Ti to dávají dobře, ale my je máme dobře ustájené, takže to nebude žádný problém. Jinak koně tu jsou tradiční. Kdysi tu byli v každém domě, takže jsme se jen vrátili k tradici,“ popisuje provozovatel boudy Jiří Tomášek.

Koně|foto: Michaela Vydrová

Návrat koní, ovcí a koz není tím jediným, co oživuje původní atmosféru hor. Podle Pavla Klimeše je dobře, že na řadě horských bud zůstávají dlouhé roky stejní boudaři.

„Když ti hosté přijdou a vidí boudaře, který tam je opět za rok, tak to také funguje. Je to identické, není to takové to anonymní, kdy vás obsluhuje nějaký číšník.“

Podle Pavla Klimeše to není tak, že by se z Krkonoš stala jen továrna na peníze, jak to možná může někdy vypadat.