Kristýna Gilarová, velký hudební talent z Hradce Králové: Mám spoustu plánů a postupně si plním sny

Vy studujete hudbu v Anglii?
Ano, šla jsem studovat na univerzitu do Británie. Ona je to tedy spíše taková konzervatoř, ale u nich to je vysoká škola. Dělám tam tři roky bakalářské studium v oboru music performance.

ZUŠ Střezina ve mně zapálila oheň a otevřela dveře do světa muziky, začala jsem přemýšlet jinak. Zaujala mne práce s hudebním motivem.
Kristýna Gilarová, talentovaná hudebnice

Co vás vůbec přivedlo k muzice?
U soukromého učitele jsem se ještě na základní škole učila hrát na piano. On nás učil zpívat a doprovázet se přitom hrou na klavír. Neřešili jsme tolik teorii a noty, což jsou z pohledu dítěte takové nudné věci. Ale potom jsem samozřejmě postupem času zjistila, pokud bych se hudbě chtěla věnovat víc, že i tyto věci jsou důležité, a přešla jsem na Základní uměleckou školu Střezina v Hradci Králové. To mi otevřelo úplně nové obzory, protože jsem mohla hrát v tamním orchestru, pracovali jsme i na různých muzikálech. Takže jsem se začala věnovat hudbě mnohem víc.

Čtěte také

Prostor pro radost, českou kulturu a umění už 45 let bedlivě střeží ZUŠ Střezina v Hradci Králové

Takže Střezina ve vás zapálila oheň a možná otevřela dveře do světa hudby.
Určitě. Nejradši vzpomínám na zájezdy a vystupování s orchestrem, protože tam je skvělá parta lidí, člověk má pocit, že někam patří. Byla tam sranda, jezdilo se na soustředění, na zájezdy po Čechách i v zahraničí. Opravdu to bylo super.

Na Střezině jste se zdokonalila ve hře na piano?
Ano, chodila jsem také zpívat, i na kytaru a bicí jsem se tam naučila. To bylo hlavně z důvodu, abych rozuměla, jak zpracovávat aranže, abych pochopila hudební nástroje. Teď i v Anglii hraji v kapelách na bicí. Vše mě to posunulo k tomu, že se chci věnovat muzice na profesionální úrovni.

Dostala jste se také na jeden zajímavý stipendijní program. Protože ten je určen hlavně pro talentované děti.
Takto to zní vtipně, ale měla jsem možnost dostat se do vzdělávacího stipendijního programu MenART. Se Střezinou jsme byli ve skupině, kde se pracuje na autorské tvorbě, naší mentorkou byla Beáta Hlavenková. Ze Střeziny se tam dostaly tuším tři děti a byli jsme tam s našimi učiteli a pracovali jsme na naší autorské tvorbě, řešili jsme, jak rozvíjet svoji hudbu, z různých pohledů na ni koukat. Bylo to velice krásné.

Čtěte také

Hradecký Smiling String Orchestra nadchl americké publikum a užil si na Floridě krásné ovace vestoje

Tedy i tohle stipendium vám dalo hodně do života?
Jistě. Nad hudbou jsem začala přemýšlet malinko jinak a nejvíc mě asi na tom zaujala práce s motivem. Beáta Hlavenková s námi pracovala tak, že jsme měli svoji písničku a ona řekla: tento motiv se dá rozvinout ještě takto a jinak. To stačí naprosto k tomu, aby byl člověk schopný napsat svoji písničku.

Kolik vám bylo roků, když jste složila svoji první písničku?
Asi tak 14 let. V té době jsem se učila hrát na kytaru a na piano už jsem si skládala svoje vlastní melodie. Potom už jsem si řekla: dám to do nějaké finální podoby a budu s tím vystupovat.

K písničce Have To Decide potom vznikl v Anglii dokonce také videoklip.
K tomu se váže zajímavá historka. Bylo to v době lockdownu, byla jsem ve druhém ročníku školy, nahrála jsem v Anglii vokály, kamarád mi na dálku nahrál pianové party, pak jsme to poslali dalšímu kamarádovi do studia, tady v Hradci Králové, Láďa Novotný to zpracoval a písnička byla hotová. Ale já jsem k tomu chtěla udělat videoklip, měla jsem nějakou představu a nakonec se část natáčela i v Anglii, potom tady v Hradci Králové v Artyčoku. A právě tam jsme měli před dvěma dny premiéru.

Čtěte také

Hrajeme pořád s úsměvem, směje se Smiling String Orchestra, čerství držitelé ceny Hradecká múza

V Anglii studujete na univerzitě v Chichesteru.
Ano, Chichester. Chtěla jsem studovat hudbu a na veletrhu vysokých škol byly většinou jen pedagogické obory a potom konzervatoře JAMU a DAMU. Měla jsem pocit, že bych se tam asi nedostala, protože na to se připravují mladí lidé od první třídy, vlastně celý život. Potom jsem zjistila, že jsou univerzity také v zahraničí. Na tom veletrhu byla skupina Unilink, takové centrum, které pomáhá studentům dostat se na univerzity do Anglie, a oni mi řekli: máme tu několik vysokých škol s hudebním oborem, co se týká produkce, nahrávání. Takže jsem tam poslala přihlášku a oni mě vzali.

Jaké byly začátku v Anglii? Musela jste si zvykat na nové prostředí.
Bylo toho hodně. Kulturní šoky, hlavně různá nedorozumění při určité jazykové bariéře, protože Britové jsou poměrně zdvořilí, a jakmile člověk chce něco říct, tak má omezené slovní možnosti, kdy mnohdy dojde k nedorozumění a nastanou vtipné situace.

Čtěte také

Safari, orchestr z hradecké Střeziny, si vybral režisér Vladimír Morávek do filmu Nikola Šuhaj

Jaký je Chichester město?
Chichester leží asi hodinu na jih od Londýna, půl hodinky od moře. Je to město, kde je univerzita a potom téměř nic zvláštního. Je to prostě malinkaté univerzitní město. Je tam krásná katedrála, zahrady, lidé tam jezdí spíše relaxovat, protože to není nijak přelidněné. A je tam krásné počasí. Protože v Anglii hodně prší, ale v Chichesteru je třeba čtyři dny z týdne sluníčko a jen tři dny prší. Je to tam super.

Co konkrétně studujete?
Je to obor music performance, ale hlavní náplní je zpěv. A teď půjdu na magisterské studium na filmovou hudbu. V neděli se vracím zpátky do Anglie.

Jakub Schmidt a Kristýna Gilarová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jaké máte plány do budoucna? Kde se vidíte za nějakých 5 či 10 let? Sníte o své budoucnosti? Co byste chtěla dokázat?
Těžko říct. Mám víc scénářů a postupně si sny plním. Chtěla bych během následujícího roku nahrát album písniček, které jsem během let na univerzitě napsala. Chtěla bych víc vystupovat s nějakou živou kapelou, protože kvůli covidu bylo všechno izolované, často jsem se doprovázela jen sama. Takže zase hrát muziku s více lidmi by bylo fajn. Chci prostě dělat v životě to, co mě baví.

Naším hostem byla Kristýna Gilarová, velký hudební talent z Hradce Králové. Kristýno, šťastnou cestu do Chichesteru v Anglii, ať se vám tam daří.