Hrajeme pořád s úsměvem, směje se Smiling String Orchestra, čerství držitelé ceny Hradecká múza
Český rozhlas Hradec Králové vám dnes představí mladé a talentované hudebníky. Tím prvním je dirigent úspěšného královéhradeckého orchestru Smiling String Orchestra Mikuláš Ježek. Ten do studia přivedl ještě dvě slečny, Marii Bařinovou a Ludmilu Žlábkovou. Jsou to členky orchestru, první houslistka a první violistka.
Nejdříve musíme představit Smiling String Orchestra. To vlastně znamená hrát s úsměvem. Je to tak?
Je to tak přesně, máte pravdu. Musím říct, že jsem moc rád, že nám ten úsměv zatím stále na rtech drží.
To je dobře. Vy pracujete pod ZUŠ na Střezině v Hradci Králové, takže se jedná o žákovský orchestr?
Ano. Organizací a systémem je to typický žákovský orchestr. Ovšem duší, myslím, trošku netypický.
Jeli jsme do Ameriky s velkým očekáváním. Ale už první koncert ukázal, že půjde o nádherné turné. Budeme na něj vzpomínat celý život.
Mikuláš Ježek, Marie Bařinová a Ludmila Žlábková, Smiling String Orchestra
Kolik vás je?
Pořád se tak trošku rozrůstáme, z čehož mám velikánskou radost. Chodí další noví mladí hráči a ti starší zatím neodchází. Takže postupně rosteme, teď je nás už asi 28.
Holky jsou toho ostatně důkazem, že ti starší, teď promiňte, dámy, neodchází. Kolik je vám let?
Marie Bařinová: Bude mi za chvíli 18 let.
Ludmila Žlábková: A já mám teď čerstvě 18 let.
Takže už jste na střední škole, na gymnáziu?
Přesně tak.
Chtěly byste se jednou živit muzikou?
Marie Bařinová: Já určitě. Chtěla bych jít po gymnáziu na konzervatoř.
Ludmila Žlábková: Já mám hudbu spíš jako koníčka, tak uvidím.
Začínaly jste samozřejmě v ZUŠ na housličky a na violu. A muzika se vám bude proplétat celým životem asi jako u pana dirigenta. Je to tak?
Věřím, že ano.
S úsměvem na rtech porazili republiku. Smiling String Orchestra je nejlepším orchestrem ZUŠ
V sále Moravské filharmonie v Olomouci se uskutečnilo národní kolo celostátní soutěže Základních uměleckých škol ve hře smyčcových souborů a orchestrů. V obrovské konkurenci 26 hudebních těles z celé republiky si do Hradce Králové odvezl titul absolutního vítěze Smiling String Orchestra ze ZUŠ Střezina.
Vy máte za sebou opravdu velmi úspěšný loňský rok 2018. Začalo to vítězstvím na soutěži základních uměleckých škol?
V podstatě ano, tam se to odstartovalo a pokračovalo to přes různé koncerty až na veliké turné do Ameriky a Kanady.
Tak to je jistě obrovská a krásná záležitost, dostat se s hudbou do Ameriky. Jak se to vůbec přihodilo?
Takovou shodou náhod. I tím, že jsme vyhráli a měli jsme co nabídnout. Člověk, který nás tam pozval, je shodou okolností bratr našeho pana ředitele Karla Šusta, pan Michael Šust. On tam založil pobočku Harvest Bible Chapel, kde vede sbor a působí jako pastor. Čili na jeho pozvání jsme tam mohli přijet, protože on nám zařídil i ubytování v amerických rodinách a celé turné zaštítil. Včetně koncertů a postarání se o nás všechny.
Vy jste tam byli před Vánocemi. Jak dlouho?
Celkově 16 dní.
Jak jste se na turné chystali? Určitě jste tam museli jet s nějakým speciálním, americkým repertoárem pro tamní publikum.
Určitě, program byl speciálně vytvořený přímo pro toto turné, ještě navíc předvánoční. Čili polovina programu byl náš nejlepší repertoár, co máme. Druhá polovina byla se zpěváky od Michaela Šusta a závěr patřil americkým koledám. To opravdu zpíval celý kostel a všichni se přidali. Bylo to vždy velkolepé. Oni jsou hodně srdeční. A umí to dát najevo.
To jste věděli, než jste tam jeli, že jsou takoví?
Nevěděli. Jeli jsme tam s velkým očekáváním. Ale musím říct, že už první, druhý koncert ukázal, že to bude naprosto nádherné turné. Opravdu to přijetí bylo tak srdečné, že na to budeme vzpomínat celý život. Bylo to něco úplně jiného, než je v Čechách, ta srdečnost a vstřícnost byla nádherná.
Připomeňme, jak vlastně vůbec Smiling String Orchestra pod ZUŠ Na Střezině vznikl a jak už je to dlouho. Protože vy jste orchestr založil.
Ano, je to tak. Já v podstatě vedu na základní umělecké škole dva soubory. Jeden takový malý přípravný a pak velký. Takže Smiling String Orchestra vznikl z onoho přípravného orchestru. Byly to malé děti před 5 lety a ten stávající orchestr, který se jmenoval Primavera, skončil. A z tohoto malého orchestru se zrodil Smiling String Orchestra, tak to vzniklo.
A věkové rozpětí? Říkal jste, že je vás celkem 28 členů.
Věkový průměr máme, řekl bych, teď asi 16,5 let.
Pojďme zase zpátky do Ameriky, protože to byl velký zážitek. Které státy jste projeli? Protože jste hodně cestovali.
Musím říci, že jsme toho nacestovali opravdu hodně. Já jsem celý život hrál ve filharmonii, takže jsem dost cestoval, ale i pro mě to bylo opravdu náročné. Odehráli jsme koncert, následoval přejezd 600 km, koncert a další přejezd 500 km. A tak to bylo celý týden. Začínali jsme úplně nahoře v kanadském Windsoru, a pak jsme jeli do Ohia, Kentucky, Illinois a do Missouri.
Bylo něco, co vás na té cestě vyloženě překvapilo? Nebo vůbec na Kanadě a Spojených státech amerických? Věděli jste, jaký je to svět?
Ludmila Žlábková: Věděla jsem, že to bude určitě úplně jiné, jak v Česku nebo celkově v Evropě. A to splnilo mé očekávání. Fakt jsem byla z těch lidí úplně nadšená. Na koncertech i mimo ně. Co jsme potkávali lidi například v restauracích nebo obchodech, všude to bylo úžasné.
Vy jste byli ubytováni v rodinách. Tak jaký je život amerických rodin? Jak jste ho poznali zevnitř? To muselo být úžasné.
Marie Bařinová: Z filmů by člověk řekl, že pořád jedí hamburgery nebo se stravují hrozně nezdravě, ale nebyla to pravda. Aspoň v těch rodinách, kde jsme byli ubytovaní, tak si všichni vařili domácí jídla a stravovali se zdravě. Co mě třeba překvapilo, že snídají vždy jogurty a k tomu lesní ovoce.
Takže už také přišli na to, že hamburgery nejsou příliš zdravé.
Marie Bařinová: Přesně tak. Jediné co mne zarazilo, že si opékají slaninu a k tomu jedí javorový sirup. Tak to jsem nepochopila.
A co publikum? Bylo úžasné, standing ovation, křičeli bravo?
Přesně tak, musím říct, že jsem vlastně poprvé v životě zažil, že jsme měli standing ovation asi čtyřikrát na jednom koncertu. Bylo to nádherné. To se těžko vypravuje, musí se to zažít.
Kolik jste měli celkem koncertů za těch 16 dní?
Deset koncertů s orchestrem a potom byl kvartet ještě jedenáctým koncertem.
Hráli jste tedy jen v kostelech?
V 90 procentech to bylo v kostelech, jednou v černošské škole, což bylo také úžasné, protože potom ti malí černouškové začali zpívat jejich koledu a to byla nádhera. Oni to umí prožívat a vracet těm umělcům. Musím říct, že je to opravdu velmi diametrální rozdíl oproti našemu publiku.
Musím také zdůraznit, že vy jste teď také čerstvě držitelé ceny Hradecká múza.
Ano, je to tak.
Čtěte takéZákladní umělecká škola Střezina Hradec Králové
Moc gratulujeme. A nějaké soutěže také budou? Protože já vím, že se už chystáte i na soutěž, abyste ji vyhráli.
Uvidíme, budeme se snažit, ale ten program je nabitý až do konce roku, musím říci. Za 14 dní odjíždíme na soustředění a po něm hned následují mezinárodní soutěže, jak pro kvarteto, což jsou také členové orchestru, tak pro orchestr samotný. A potom nás čeká na závěr roku takový velmi slavnostní koncert v pražském Rudolfinu, kde si poprvé v životě zahrajeme. Na to se moc těšíme. Pražské Rudolfinum je úžasný prostor. Nejen historicky, ale i akusticky.
Takže držíme palce. Nezapomeňte, vždy s úsměvem, jako tady u nás v Českém rozhlase Hradec Králové. Smiling String Orchestra, pan dirigent Mikuláš Ježek, Maruška Bařinová a Ludmila Žlábková. Ať se vám daří, ať vám to hraje.
Mockrát děkujeme za pozvání. Krásný den a na shledanou.
Související
-
V ZUŠ učím děti sdílet hodnoty, radost i pláč. Chci jim ukázat společnou práci a zodpovědnost
Bc. Jaroslava Komárková, ředitelka ZUŠ Jičín, je nejen výbornou pedagožkou, ale i manažerkou. Významně oživuje kulturní a společenský život města Jičína.
-
Virtuální realitu využívá v reálné výuce jako jedna z prvních v republice ZUŠ Střezina
Vytvořit sochu bez hlíny, nebo namalovat obrázek bez barev? Virtuální realita je reálná na ZUŠ Střezina v Hradci Králové, kde pomáhá při výuce.
-
Můj život se 'zuškou'. Pavel Kováříček za 35 let v čele ZUŠ v Rychnově vychoval tisíce dětí
Dnes se za hudbou podíváme do Rychnova nad Kněžnou, kde stál v čele tamní Základní umělecké školy celých 35 let pan ředitel Pavel Kováříček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
