V ZUŠ učím děti sdílet hodnoty, radost i pláč. Chci jim ukázat společnou práci a zodpovědnost

18. květen 2018
Bc. Jaroslava Komárková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Bc. Jaroslava Komárková, ředitelka ZUŠ Jičín, je nejen výbornou pedagožkou, ale i manažerkou. Významně oživuje kulturní a společenský život města Jičína. Zkvalitnila výuku v základní umělecké škole, což se odrazilo i ve zvýšeném zájmu o školu a v zásadním nárůstu počtu žáků. Má vliv i na zapojení žáků do mimoškolních aktivit. Realizovala s nimi například autorský muzikál.

Dnes vám představíme nejen jednu úžasnou paní ředitelku, ale taky jednu úžasnou základní uměleckou školu, která pomáhá najít dětem cestu a lásku k umění, muzicírování, tvoření, spolupráci. Tou školou je Základní umělecká škola Josefa Bohuslava Foerstera v Jičíně a její ředitelkou je Jaroslava Komárková, která obdržela v loňském roce z rukou ministryně Kateřiny Valachové nejvyšší rezortní vyznamenání za vynikající pedagogickou činnost, Medaili MŠMT 2. stupně.

Pro mě byla vždy práce v naší škole mým třetím dítětem. Já mám dva syny a tak tohle byla taková moje dcera.
Bc. Jaroslava Komárková, ředitelka ZUŠ Jičín

Možná nejdřív trošičku představme vaši školu, protože tu najdeme prý nejen v Jičíně, ale i v Sobotce.
Naše škola má 780 žáků, 35 úžasných pedagogů a sídlíme v Jičíně na zámku a máme pobočku v Sobotce, kde teď sídlíme v krásných prostorách bývalé spořitelny.

Říkáte 780 žáků? To je velký počet.
Je a jsme za to rádi.

Muzikál v podání jičínské ZUŠ

Jste čtyřoborová základní umělecká škola. To znamená hudba, výtvarný obor, tanec.
Ano a ještě literárně dramatický obor.

A vy paní ředitelko vedete tamní orchestr. Co vás přivedlo v dětství k muzice? Protože vy jste se narodila ve Dvoře Králové nad Labem.
Kokám, že toho o mně hodně víte. Naše rodina byla taková kantorská, u nás každý na něco hrál. A přivedla mě k tomu maminka, když jsme se přestěhovali ze Dvora Králové do Kolína. Přivedla mě do hudebky. Tenkrát do lidušky. Začala jsem hrát nejdřív na klavír a později na lesní roh.

Základní umělecká škola Josefa Bohuslava Foerstera v Jičíně

Musíme také říct, že vy jste lesní roh pak vystudovala i na konzervatoři.
Ano a můžu vám prozradit, jak jsem se k tomu dostala. Protože jsem chodila na klavír a později mě má spolužačka požádala, jestli bych se nenaučila pionýrské famfáry, když chodím do té hudebky a znám noty. A protože se mi tam zalíbil jeden chlapec, který začal hrát na lesní roh, tak já jsem kvůli němu také začala hrát na lesní roh.

Takže kluk za to mohl.
Ano. Může za to láska. On se o rok dřív dostal na konzervatoř a to byla pro mě velká motivace. Takže jsem následovala jeho kroky. A představte si, že mě vzali a jeho v tom roce vyloučili ze školy. A mě zůstala jen láska k tomu lesnímu rohu.

Základní umělecká škola Josefa Bohuslava Foerstera v Jičíně

Po žádném jiném hudebním nástroji jste nepokukovala? Přeci jen lesní roh pro ženu, to mi přijde docela netypické, ne?
V té době asi před 40 lety bylo nás hornistek málo. Ale zase být ve třídě dvě děvčata a samí kluci, to bylo úžasné. Takže jsem ani po ničem jiném nepokukovala.

Děti z jičínské ZUŠ chystají Stvoření světa. V muzikálu budou hrát, tančit, zpívat a muzicírovat

Soustředit se a taky se radovat z pohybu

Každý dobrý příběh má v sobě střet dobra a zla. A tak si i milovníci dramatu na premiéře a reprízách nového muzikálu Stvoření světa v podání dětí ze ZUŠ J.B. Foerstera přijdou na své.  Zároveň ožije scénář Martiny Komárkové a hudba Otakara Kováře a zúročí se mnohaměsíční snaha dvou stovek žáků umělecké školy, které vede ředitelka Jaroslava Komárková a sekundují učitelé další uměleckých oborů. 

Když se vrátíme zpátky k jičínské umělecké škole, musíme představit vaše velké projekty, se kterými jste v těch minulých letech přišli. A to jsou dva muzikály. Představte nám je. Ten první byl který?
První byl o Elišce Kateřině Smiřické, jelikož Eliška sídlila v zámku, ve kterém dnes sídlíme my, a nechala ho vyhodit do vzduchu. To téma nás inspirovalo, protože jsme říkali, my sídlíme tam, kde ona žila, zámek vyhodila do povětří. Bylo to úžasné téma i milostného příběhu, protože písnička Známe jeden krásný zámek je vlastně o Elišce. A druhý muzikál, ten teď provádíme. Premiéra byla v březnu, už jsme měli 10 představení, teď hrajeme na Valdštejnských slavnostech tento víkend. Chtěli jsme udělat jiný muzikál, aby nikdo nemohl ty dva srovnávat. Takže první je milostný, je to hodně o milostných duetech, a tento muzikál se jmenuje Stvoření světa, ztvárnili jsme jej trošku jinak. Místo ďábla máme Lilith, která svádí Adama a je tam víc dětí, je tam víc tanečních vystoupení.

Muzikál v podání jičínské ZUŠ

To mě zaujalo, jak se celá škola dokáže zapojit do muzikálu, protože to je živý organismus, to je nesmírně náročné, tam musí všechno zapadat jako do skládačky.
Do muzikálu se nemůže pustit škola, která by nespolupracovala týmově. Je to náročné právě v tom, že každá složka, ať divadelní, taneční, hudební, má svá specifika. A dát to dohromady je tedy masakr. Já si dnes říkám, že jsem byla blázen, když jsem do toho šla. Ale od počátku jsem byla přesvědčená, že to prostě dáme. Musím říct, že jsem v té době byla ve škole jediná, která tomu věřila. Protože jsme začínali, že za dva roky uděláme premiéru muzikálu a neměli jsme ani orchestr, který jsme postavili teprve díky muzikálu. Bylo to původně 45 dětí, dnes už je jich 65, ale bylo to maso.

Čtěte takéZákladní umělecká škola Josefa Bohuslava Foerstera v Jičíně

Vám to trvalo 2,5 roku než jste ten muzikál dali dohromady.
Protože když jsme se pustili do tohoto projektu, tak jsme vlastně začali úplně od mínus 10, to nebyla ani 0. Sestavit orchestr z malých dětí, co byly průměru 8 - 9 let, tak to si dovedete představit, jak asi hrály na ty housle a lesní rohy a trubky, prostě katastrofa. Mě mrzí, že jsme nenahráli ty naše první zkoušky, protože tomu už nikdo nikdy neuvěří, jaký to byl paskvil pazvuků. Ale můžu vám říct, když jsme asi po roce vyjeli na soustředění, tak nás přijeli natáčet a pak jsem se dozvěděla po dalším roce, když už bylo po premiéře, že když odjížděli, tak byli zděšení. Že ten zvuk je hrozný. Ale já jsem byla šťastná, že děti všechny hrají. Takže náročné to bylo, ale výsledek stál za to. A i kdyby už nikdy ty děti nezažily nic jiného, tak jen to, že jsme je naučili spolupracovat, že jsme je naučili sdílet společně radost v partě, protože to není jen o muzice, ale je to o sdílení hodnot, radostí a pláče. Naučili jsme je společné práci, zodpovědnosti, aby to nezkazily druhému kamarádovi. I tu možnost, že i když se mu něco nepovede, tak mám kamaráda vedle sebe, nic se nestane. Já si myslím, že jsme je pro život naučili opravdu hodně.

Muzikál v podání jičínské ZUŠ

A budou na to vzpomínat do konce života.
To doufám. Já si myslím, že teď to ještě nedocení, ale až jednou budou mít svoje děti, protože zažít něco takového, to se nepovede každému. Řeknu vám upřímně, hrála jsme v orchestru až v 17 letech na konzervatoři a závidím jim tu možnost společného tvoření již teď. A to mluvím o orchestru, ale jsou tam samozřejmě další složky. Ať je to tanec, ať je to zpěv, ať je to třeba i třeba výtvarka. Ta se nám podílela na rekvizitách a na kulisách. Opravdu jsme do toho chtěli zapojit co nejvíc dětí, aby si to co nejvíc dětí užilo.

Druhý muzikál Stvoření světa, měl premiéru v březnu. Líbí se? Je to zase takové maso?
Líbí se. Je jiný, tak jsem ráda, že někdo třeba řekne: " Hele, je to hezké, ale mě se líbila Eliška, protože tam byly princezny." A právě to je nesrovnávatelné, protože každý muzikál je úplně diametrálně odlišný. I tou muzikou samozřejmě. Líbí se to. Zatím jsme na tom dobře. My jsme desetrát vyprodali i divadlo, takže krásná práce.

Muzikál v podání jičínské ZUŠ

Paní ředitelko, musíme také pozvat na velkou akci, která bude příští týden ve čtvrtek 24. května. To se jmenuje ZUŠ open a zapojí se většina základních uměleckých škol po celé České republice. Co jste připravili v Jičíně?
Ano, zapojilo se 400 hudebních nebo základních uměleckých škol do toho projektu. My pro dopoledne otevřeme dveře všem, kdo se chtějí podívat, jak to v hudebce vypadá. A samozřejmě, že nebudou otevřené dveře jen do prázdných učeben, ale budeme simulovat výuku tak, jak jsme zvyklí hrát. I souborovou hru. Odpoledne od druhé hodiny do tří budou chodit malí hudebníci po městě a budou hrát na trubky, tlampače a budou zvát na umělecký jarmark, který proběhne ve všech nádvořích jičínského zámku od tří hodin do půl šesté. Budou probíhat prezentace každého oboru. Každé oddělení má svůj stánek a děti samy si připravily prezentaci. Už jsme to dělali vloni a velmi se to osvědčilo. Protože když dělají něco samy a baví je to, tak to umí pak prodat. Bylo to báječné, tak to opakujeme. A od šesti hodin budou na velkém nádvoří zámku hrát naše kapely.

A v Sobotce také něco bude?
Ano. V Sobotce máme také dopoledne, zase trošku v jiném režimu. Ale hrajeme výchovné koncerty pro místní základní a mateřskou školku. A od šesti hodin máme koncert na Humprechtě.

Základní umělecká škola Josefa Bohuslava Foerstera v Jičíně

Pojďme na závěr říct, paní ředitelko, co pro vás znamená tahle práce v základním uměleckém školství?
Já jsem nikdy tuhle práci nebrala jako práci. Pro mě byla vždy práce v naší škole mým třetím dítětem. Já mám dva syny, a tak tohle byla taková moje dcera, které jsem věnovala nesmírně moc času. A myslím si, že se to vyplatilo, protože mám báječné kolegy, bez kterých by to opravdu nešlo. Dobré vztahy, to pro mě znamená hrozně moc. Já prostě mám tu práci ráda. Práci s dětmi.

Říká ředitelka Základní umělecké školy v Jičíně, paní Jaroslava Komárková. Říkala jste, že je to vaše holčička? Je krásná už teď a bude určitě ještě krásnější.
Už je to dospělá 25letá dcera.

Bc. Jaroslava Komárková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem
Spustit audio

Související