Kriminální příběhy ze starých Krkonoš. Osudy pachatelů se proplétají s osudy obětí jejich zločinů

8 fotografií

Máte rád detektivky?
Ano, mám rád detektivky, rád si přečtu dobrou detektivku nebo se podívám i na detektivní filmy. Inspektor Colombo samozřejmě, pak mi moc líbí Hříšní lidé města pražského. A z detektivek potom mám rád třeba od Colina Dextera Inspektora Morse nebo od Chestertona Otce Brauna.

Tato knížka je historická práce, není to beletrie. Takže jsem se snažil skutečně rekonstruovat příběhy na základě pramenů.
Pavel Zahradník, archivář Státního okresního archivu v Trutnově

Četnické humoresky mě hned napadly v souvislosti s vaší knížkou.
V knížce je dvanáct případů z období Rakousko-Uherska, z poslední třetiny 19. století. A četníci v těch příbězích hrají samozřejmě velkou roli.

Čtěte také

Strážmistr Arazim a Četnické humoresky v Salonu republiky aneb Život četníků nebyl žádný med

Jak vás vůbec napadlo věnovat se takovému tématu?
První impuls přišel asi před třemi lety, když jsem si začal procházet staré trutnovské noviny Trautenauer Zeitung, kde se objevují soudničky z přelíčení Krajského soudu v Jičíně. Trošku taková černá kronika. Z těch soudniček jsem si potom začal vybírat zajímavé případy a vrchol přišel potom, když mě oslovil nakladatel, se kterým jsem už předtím spolupracoval na jedné knížce, která se jmenuje Mizející a zmizelé Krkonoše. To byl závěrečný impuls, abych knížku sepsal.

Kolik případů jste si vybral z těch starých trutnovských novin?
Je jich tam hodně, několik desítek jich je zajímavých, ale do knížky se jich dostalo jen dvanáct. Protože bylo také důležité, aby k tomu byly nějaké archivní prameny. Protože jen z novin by ty příběhy byly velmi krátké. V knížce já vycházím ze soudních spisů, které se dochovaly v Archivním fondu Krajský soud Jičín, který je uložen tady v Hradci Králové. A je to i vidět na stylu těch příběhů, snažím se rekonstruovat soudní přelíčení, odhalování zločinu a potom jeho potrestání.

To mi přijde jako docela detektivní práce.
Bylo to určitě hodně napínavé, ano.

Člověk nikdy neví, kam ho náhoda přivede, koho potká a co se stane. Je to vidět v příbězích, že k těm činům docházelo v důsledku náhody.
Pavel Zahradník, archivář Státního okresního archivu v Trutnově

Domýšlel jste si také něco, aby to byl zajímavý příběh?
Tato knížka je historická práce, není to beletrie. Takže jsem se snažil skutečně rekonstruovat příběhy na základě pramenů. A samozřejmě jsem je musel zasadit do nějakého místního a dobového kontextu a připojit nějaké své hodnocení.

Čtěte také

Pět skvělých ledových káv vypito a knížka Kriminální případy z Orlických hor 2 byla téměř na světě

V anotaci knížky se píše, že osudy pachatelů se proplétají s osudy obětí jejich zločinů. Jak jste to myslel?
Myslel jsem to tak, že člověk nikdy neví, kam ho náhoda přivede, koho potká a co se stane. Je to vidět v příbězích, že k těm činům docházelo vlastně v důsledku náhody, nějakých náhodných setkání pachatelů a jejich obětí.

Kdyby třeba mladá slečna, když použiji jeden z příběhů, Marie Borůvková nešla do lesa, tak by tam nepotkala násilníky, oni by ji neznásilnili a nakonec nezabili.
Stejně tak, kdyby si ti násilníci nešli hledat práci do Bavorska a neprocházeli zrovna v tu inkriminovanou dobu tím místem, tak by se asi nic nestalo.

V knize jsou i nádherné autentické dobové fotografie. Ty jste také našel v archivu?
Ano, fotografie jsou z archivu, z muzeí a ze soukromých sbírek.

Všechny případy v knížce jsou vyřešené. Jen u jednoho jsem trochu pochyboval, jestli je odsouzený skutečně pachatelem zločinu.
Pavel Zahradník, archivář Státního okresního archivu v Trutnově

Který z těch příběhů vás osobně nejvíc zaujal?
Nejvíc mě asi zaujal příběh, který se odehrává v okolí mého rodného města Vrchlabí. Je to příběh tkalce a anarchisty Roberta Donta, který zavraždil starostu Dolního Dvora pana Hormana. Ten příběh jsem nazval Krkonošský Ravachol, podle francouzského anarchisty Françoise Claudiuse Koenigsteina, známého jako Ravachol. Protože Robert Dont inklinoval k anarchismu, byl i za politické přečiny několikrát trestán, ale ten jeho nejzávažnější zločin byla ona loupežná vražda starosty. Přičemž potom se ještě pokusil zavraždit pošťáka z Horního Lánova. Robert Dont byl odsouzen k trestu smrti, ale trest mu byl zmírněn na doživotí a nakonec byl v roce 1913, po 27 letech žaláře, propuštěn, omilostněn a někde, nevíme kde, dožil.

Čtěte také

Pamatuji doby „poctivých zlodějů“. Dnes se takoví moc nevidí, usmívá se kriminalista Zdeněk Hlaváček

Líbí se mi i názvy jednotlivých kapitol. Třeba Vražda u muziky.
V tomto příběhu se zase jedná o vraždu, tentokrát ne loupežnou, ale o vraždu z hádky. Jeden dělník Josef Lukáš zavraždil pomocníka hostinského Jana Polce nožem. Jednalo se o typickou hospodskou hádku pod vlivem alkoholu.

A o nějakou milou se tam také někdo pohádal?
Příběh, který je spojený s láskou, se jmenuje Výstřely ze zoufalství. Ten se odehrává v Trutnově a jde o propuštění dělníka, který ztratí práci a nemůže si pak vzít svoji milou. Proto se ji pokusí zavraždit a potom spáchat sebevraždu. Nepovede se mu to a je také odsouzen.

Čtěte také

Kriminalistické otazníky. Ondřej Krotil přes rok pracuje na knize o bestiálním vrahovi Roubalovi

Všechny ty případy či příběhy jsou vyřešené?
Všechny případy, které jsou v knížce, jsou vyřešené. U jednoho případu jsem trochu pochyboval, jestli ten odsouzený je skutečně pachatelem onoho zločinu.

Jak dlouho jste na knížce pracoval?
Vlastní práce trvala asi rok plus potom jsem ještě samozřejmě několik týdnů sháněl obrázky a pak se celá knížka dávala dohromady.

A na čem pracujete teď?
Konkrétně pracuji na Vlastivědě obce Chotěvice, což je obec na Trutnovsku. Ta by měla vyjít za dva roky.

Pavel Zahradník ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Dnes jsme vám představili nejnovější knížku Pavla Zahradníka s názvem Kriminální příběhy ze starých Krkonoš. Ať se knížka čtenářům líbí.