Jsem šansonová, emoce nás všechny spojují, usmívá se vítězka soutěže Česko zpívá Zuzana Soldátová

Gratulujeme k vítězství v soutěži Česko zpívá. Jak jste úspěch oslavila?
Děkuji. Oslavila jsem to doma s rodinou, hlavně jsme si o tom hodně povídali, vstřebávali dojmy a spousta krásných cen. Vyložili jsme to všechno na stůl a chodili kolem toho, každý si říkal, co si vezme, bylo to krásné. Takového hezkého andělíčka jsem dostala, toho jsem si vystavila na poličce.

Písně Petra Hapky a Michala Horáčka, jakýkoliv šanson od Hany Hegerové miluji. Je škoda, aby ty písničky lidé neslyšeli.
Zuzana Soldátová, zpěvačka a studentka

Vy pocházíte ze středních Čech, je vám 18 let. Můžeme prozradit, kde a co studujete?
Studuji Gymnázium Na Zatlance v Praze, alternativní program. Bohužel, není to hudební škola.

Čtěte také

Nové album, nová kniha i velké evropské turné. Zpěvačka Kamila Nývltová si plní své životní sny

Co na váš úspěch říkali učitelé a spolužáci? Byli překvapeni?
Ti, co o mé účasti v soutěži věděli, tak si myslím, že asi úplně překvapeni nebyli. O mně je známé, že ráda zpívám, že mě to baví. Takže i ve škole přišly nějaké gratulace.

Často za lásku k hudbě a zpěvu může rodina, ale u vás prý žádní hudebníci nejsou.
Je to tak, u nás v rodině hudebníci nejsou, ale je pravda, že oba mí rodiče mají hudbu moc rádi a vůbec všeobecně umění, takže jejich zásluhou se já i má sestra věnujeme hudbě už odmalička, už vlastně od školky. Díky nim jsme také začaly chodit na Základní školu Bezručova do Říčan, kde jsme obě devět let chodily do hudební třídy. Tam začaly naše základy orientace v hudební světě. Vše jsme do sebe nasávaly, takže rodiče v tom hráli opravdu velikou roli. A pak samozřejmě učitelé hudby, zpěvu a hudebních nástrojů. Do ZUŠky nás dali hned na začátku na nástroje, takže jsem hrála devět let na housle. Rodičům jsem za to velice vděčná.

Vyhrála jste soutěž Česko zpívá, vyplývají z toho pro vás nějaké povinnosti, jako když třeba dívka vyhraje Miss nebo soutěž krásy?
Ne, to asi úplně ne. Ale pojedu na kemp Česko zpívá, který jsem dostala jako jednu z cen. Tam se moc těším, že budeme společně s dalšími dělat hudbu a herectví, bude to fajn. Věřím, že to bude krásné.

Před lidmi moc nervózní nebývám, protože oni mě nabíjí energií. Mám pocit, že když já jim něco dávám, tak se mi to vrací.
Zuzana Soldátová, zpěvačka a studentka

Vy jste si pro soutěž vybrala písničku Michala Horáčka a Petra Hapky, trochu šansonovou, určitě těžkou na výraz. Proč právě tato píseň?
Je možná hodně překvapující, myslím si, že má generace úplně neposlouchá tento typ muziky, ale já jsem šansonová. Celý život jsem vedena i díky své učitelce zpěvu Nelle Doležálkové zpívat přes emoce a vyjadřovat to, co v písničce je. Emoce, které nás všechny spojují. Je to podle mne hodně důležitá složka, na kterou se někdy ve zpěvu zapomíná. Nemyslím si, že je to jen otázka herectví, je to prostě propojené i s hudbou. Písně Petra Hapky a Michala Horáčka, jakýkoliv šanson, třeba Hana Hegerová, prostě to miluji. To je naprosto úžasné, co ty písničky předávají. Je škoda, aby to lidé neslyšeli.

Čtěte také

Práce je mým koníčkem, takže vše co dělám, dělám ráda. I odpočívání, směje se zpěvačka Kaczi

Jaká byla při soutěži atmosféra?
Krásná. Byl to obrovský prostor a bylo to nádherné, protože písnička si zaslouží velký prostor. Chvíle, kdy stojíte na pódiu a svítí na vás kužel světla a všude kolem hlavy lidí a tma, bylo to veliké. Ta energie byla obrovská. A když se potom ozval aplaus, my soutěžící jsme se hodně podporovali mezi sebou, tak to bylo opravdu krásné.

Jak zvládáte při koncertě nervozitu? Byla tam vůbec nějaká?
Já musím říci, že když jsem před lidmi, tak moc nervózní nebývám, protože oni mě nabíjí energií. Mám pocit, že když já jim něco dávám, tak se mi to vrací. Je to takový koloběh, který je neskutečně osvěžující a cítím se v něm naprosto v bezpečí. Pokud mám trému, tak to je většinou když mě má někdo hodnotit. Protože nějaké soudy způsobují trošku tlaku, ale ve finále už pak na ničem nezáleželo, finále i atmosférou bylo spíše jako koncert. A koncerty jsou prostě skvělé. Finále jsem si šla užít.

Píšu si písničky do šuplíku, snažím si udělat základ, se kterým bych pak mohla jezdit po koncertech. To by mě hodně bavilo.
Zuzana Soldátová, zpěvačka a studentka

Slyšela jsem, že jste už na několika soutěžích byla, ale že jste potom na ně trošku zanevřela. Proč?
Asi jsem na soutěže zanevřela právě kvůli tomu, že jsem nechtěla, aby mě někdo soudil. Přišlo mi hloupé soutěžit v umění, ve zpěvu nebo v hraní hudby. Přišlo mi to neosobní, protože umění je zejména o individualitě a nemyslím si, že se nedá úplně porovnávat. Ale pak jsem si říkala, že je to dobrá cesta, jak se zviditelnit. To je rozhodně výhoda soutěží. A když jsme si řekla, že si to jdu užít, prostě potkat nové lidi a zviditelnit se a nebudu řešit, kam až se ve finále dostanu, tak se to povedlo. Když člověk na nic netlačí, tak ono to udá směr.

Čtěte také

Hraní s kapelou, to je úžasná komunikace a energie. Prostě láska na pódiu, směje se Andrea Šulcová

Co plánujete v muzice dál? Jaké jsou vaše aktuální cíle, máte nějaké hudební sny?
Mým hudebním snem je určitě zpívat. Nevím, jestli to vím úplně konkrétně, ale rozhodně bych chtěla zpívat a hrát, herectví mě také baví. Co mne ale asi nejvíc baví, mít něco svého a koncertovat si. Píšu si písničky, zatím je skládám do šuplíku, není úplně s kým je hrát. Snažím si udělat nějaký základ, se kterým bych pak mohla vystupovat a jezdit po koncertech. To by mě hodně bavilo.

Bude to onen šansonový směr?
To bych určitě chtěla, ale zase na druhou stranu poslouchám hodně hudby a zpívám toho hodně, rock, pop, třeba jazz mě také moc baví.

Máte nějaké hudební vzory?
Mám. Co se týče šansonů, tak to už jsme zmiňovali, Petr Hapka a Hana Hegerová. A potom je samozřejmě můj obrovský vzor Kateřina Marie Tichá nebo David Stypka. Hodně mne mrzí, že jsem v životě nestihla žádný jeho koncert. Už to bohužel nestihnu. Ale byl to velký člověk, hodně mne inspiruje.

Zuzana Soldátová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co škola a vaše studijní plány?
Určitě bych chtěla jít na vysokou školu, spíše humanitně zaměřenou, asi ne úplně na uměleckou, protože mě zajímají i jiné obory. Myslím si, že je fajn mít vystudovaný i jiný obor než pouze umění. Takže bych ráda zkusila třeba pedagogiku, možná speciální pedagogiku, baví mě hodně děti, baví mě pomáhat, to je hodně důležité. A všechny děti jsou krásné, všichni jsme byli dětmi.

Přejeme vám, ať vyjde vše, co si přejete. Zuzana Soldátová, vítězka 16. ročníku soutěže Česko zpívá, byla naším hostem.