Hraní s kapelou, to je úžasná komunikace a energie. Prostě láska na pódiu, směje se Andrea Šulcová

Jak si vás našla hudba? Už jako malá holka jste tíhla k muzice?
Ano, je to tak. Můj táta hraje na kytaru v amatérské kapele. Takže jsem hudbu odmalinka doma poslouchala, většinou folk a country, trochu bluegrassu. A babička vždy vypráví, že mě nemohla odtrhnout o letních prázdninách od flétničky. Pořád jsem cvičila na půdě.

Začali jsme točit velkou desku s celou kapelou, ve spolupráci s Petrem Ostrouchovem. Tedy lepší tým snad ani nemůže být.
Andrea Šulcová, muzikantka

Jít na konzervatoř, to byl váš splněný sen?
V podstatě ano. Vždy mě zajímalo víc věcí a vyrůstala jsem s tím, že hudba je můj koníček a živit se muzikou je hodně těžké. Ale šla jsem na konzervatoř, protože jsem prostě chtěla dělat muziku. Věděla jsem, že nechci hrát klasickou hudbu, s ní jsem nevyrůstala, takže jsem k ní neměla velký vztah. Šla jsem na Konzervatoř Jaroslava Ježka, což je populární jazzová konzervatoř. A k tomu jsem studovala ještě současně ekonomiku. Studovala jsem angličtinu a francouzštinu, bylo toho víc.

Jste všestranná muzikantka, protože nehrajete jen na příčnou flétnu.
Hraji na různé druhy flétny, například irské píšťalky, ty mám hodně ráda. Zpívám a hraji na akustickou kytaru. Vlastně se doprovázím jako písničkář nebo singer songwriter. A po konzervatoři jsem šla studovat ještě do rakouského Grazu, kde mě vzali na jazzový saxofon. Ale na ten už vlastně nehraji.

Vůbec tedy nepotřebujete kapelu?
To potřebuji. Společné hraní mě na muzice nejvíc baví, kapela a hraní s více lidmi, to je komunikace a energie. To je prostě láska na pódiu.

David Fárek a Andrea Šulcová|foto:Jan Mazura

Natočila jste své debutové EP "Nobody knows". Můžeme říct, že jako multiinstrumentalistka jste nahrála všechny nástroje sama?
Ano, vlastně celé EP jsem si natočila sama. Ale zase toho tolik nebylo. Kytary, zpěvy a příčnou i irskou flétnu.

A nesmíme zapomenout na další důležitou věc, že jste si ty písničky také sama napsala a složila.
To je pravda, to mě strašně baví. To jsem taky objevila relativně nedávno. Asi před dvěma lety jsem měla jistou životní zkušenost spojenou se zdravím a prostě najednou ze mě začaly padat písničky. Doslova se ozvalo nejen mé střevo básnické, ale i to opravdové.

Píšete a zpíváte písničky jen v angličtině?
Píšu i české písně. Chtěla jsem je také zařadit na svých koncertech, ale musím říct, že člověk má najednou trošku jinou tvář. Jinak se vyjadřuje, jinak zní, jinak intonuje, jinak mu to zpívá. Na mě to působí jako dvě různé osoby. Takže s tím trošku pořád laborujeme. Ale možná za pár let uděláme vyloženě českou desku. Líbilo by se mi to. Plánů mám vždy v hlavě milion.

Concept Art Orchestra - Skladatelská soutěž Karla Krautgartnera - Mezinárodní den jazzu 2016 (Jazz Dock) - Andrea Šulcová|foto:Vojtěch Havlík, Český rozhlas

Ještě mě zajímá, jak to bylo tenkrát v Pavlem Bobkem? Protože vy jste mu zpívala vokály. Jak jste se dostala k této ikoně naší populární hudby?
On se tenkrát vracel po nemoci na pódium. Už vůbec nevím, který to byl rok, bylo mi asi šestnáct let. A doprovázela ho kapela kluků Malinových z Náchoda. První koncert se konal právě v Náchodě a Luboš Malina mi zavolal. Takže jsem tam s ním zazpívala jednu písničku a zahrála na irskou flétničku. A pak jsem se ještě párkrát s ním na pódiu objevila. Byla to skvělá zkušenost.

Jaký byl Pavel Bobek?
Uměl si užívat život. Z něho radost ze života úplně sálala až do poslední chvíle. To se dá těžko popsat.

Písničkářka, zpěvačka, flétnistka a učitelka hudby Andrea Šulcová bydlí v Drážďanech, ale pravidelně se také pohybuje na pražské scéně. Všestranná muzikantka ráda spolupracuje s hudebníky z velmi různých žánrů. Jejím hlavním zaměřením je však cesta "singer-songwriterky", na kterou vykročila v roce 2020.

Co čeká vás v nejbližší době? Budou nějaké koncerty i s kapelou, která je pro vás hodně důležitá?
Mám tam teď Víťu Křišťana na piano, to je úžasný pianista. A dál Martina Nováka na bicí a Míru Honzáka na basu. Je s nimi nádherná spolupráce. Termíny koncertů teď nemůžu úplně říct, protože se všude vyčkává, jak se bude situace vyvíjet. Ale začali jsme minulý týden točit velkou desku s celou kapelou. Ve studiu Sono ve spolupráci s Petrem Ostrouchovem. To je tým lidí, že snad ani nemůže být lepší. To už bude CD album. Doufám, že letos ještě, uvidíme.

Celý rozhovor Jakuba Schmidta s muzikantkou Andreou Šulcovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.