Je to zvláštní, když je najednou na jevišti mamka kolegyní. Směje se herečka a zpěvačka Anežka Malá
Na začátku března měla v Klicperově divadle v Hradci Králové premiéru hra Davida Drábka s názvem Brokolice na Marsu. Režisér a dramatik se do Hradce Králové vrátil po několika letech, aby dokončil trilogii, která začala titulem Jedlíci čokolády a dále se rozvíjel v inscenaci Velká mořská víla.
Původní obsazení se ve třetím díle trilogie maličko změnilo. Ze tří sester, na které byli diváci zvyklí, zůstala jen herečka Pavla Tomicová. Tu ovšem na jevišti krásně doplňuje v roli dcery, její skutečná dcera Anežka Malá. Která k Brokolici na Marsu nazpívala i titulní píseň.
Tak jaká byla premiéra? Už máte za sebou i dvě reprízy.
Premiéra byla hodně stresuplná. Já jsem takovou trému asi ještě nikdy nezažila. Ale myslím si, že to dopadlo dobře. Všichni jsme si to užili.
Jak se vám hrálo na jevišti vedle vaší maminky?
Je to zvláštní. Nevím, jak to jinak popsat, když je najednou mamka kolegyně. Bylo trošku těžké si k tomu najít cestu. Ale bylo to fajn zkoušení a věřím, že byli všichni spokojeni.
Pokud si na něco vytvořím názor, tak jej potom už velmi těžce opouštím. Ráda názor změním, ale musím si na to přijít sama.
Anežka Malá, herečka a zpěvačka
To bylo úplně poprvé, co společně s maminkou stojíte na prknech, která znamenají svět?
Vedle mamky ano. Ale na jevišti jsem nestála úplně poprvé. Ve svém raném mládí jsem si už zahrála roli Ježíška. To mi byl zhruba rok.
Čtěte také
Musíte vůbec hrát vztah dcery s matkou, když je to pro vás vlastně vztah přirozený?
To právě bylo pro mne na tom asi nejtěžší. Protože máme pochopitelně s maminkou nějaký vztah, ale v této inscenaci tyto role představují trošku jiný vztah. Takže jsme museli maličko pracovat s tím, jak to máme mezi sebou a jak to mají ony dvě postavy mezi sebou. Napřed jsem si myslela, že to právě bude pro nás jednodušší, ale ve skutečnosti to tak nebylo.
Můžeme jen malinko nastínit příběh Brokolice na Marsu?
Je to posun 20 let od první inscenace s názvem Jedlíci čokolády. Je to stále příběh stejné rodiny, ale jedna ze sester je již bohužel po smrti. A další se odstěhovala do Austrálie. V domě zůstal jen Ludvík s poslední sestrou Rózou. A Ludvíkovi se začínají v hlavě rozjíždět takové nemilé věci. Příběh je o tom, jak se s tím rodina potýká a vypořádává. Prostě dějí se tam hodně zajímavé věci. Je to taková melancholická sranda.
Jaká byla spolupráce s Davidem Drábkem?
Já ho znám již od dětství. Ale vlastně to nemám moc příliš s čím porovnat. Bylo to takové mírně chaotické, ale příjemné.
Čtěte také
Co má společného skutečná Anežka Malá s dcerou Anežkou v Brokolici na Marsu?
Sdílíme stejné křestní jméno, to je velká spojitost. To, co jsem si v postavě Anežky tak trošku našla, je mírná tvrdohlavost. A také to, že když se Anežka pro něco rozhodne, tak si za tím jde. To si myslím, že máme společné. Pokud si na něco vytvořím názor, tak jej potom už velmi těžce opouštím. Ráda názor změním, ale musím si na to přijít sama.
Pro vás ovšem možná herectví není na úplně prvním místě. Protože se věnujete muzice, máte kapelu Nessie.
Ano. Hudba, to je moje.
Jaké to bylo vyrůstat v herecké rodině. Protože nejen maminka, Pavla Tomicová, hraje. Hercem je i táta Ondřej Malý.
Byl to velký blázinec, takový celoživotní cirkus. Ale dalo mi to velkou lásku s umění. Tedy ačkoliv to bylo občas těžké a zvláštní, tak jsem za to opravdu moc ráda. Lákalo mne stát se herečkou natolik, že jsem si to zkusila, ale hudba je pro mne stejně pořád na prvním místě.
Zkusila jsem si zahrát, ale hudba je pro mne pořád na prvním místě. Muziku i texty si píšu sama. Inspirací je pro mne svět okolo i uvnitř.
Anežka Malá, herečka a zpěvačka
Kdy začalo vaše koketování s muzikou? Zpívala jste si jako malá holka v pokojíčku?
Přesně tak. Pak jsem zkusila zpívat i mimo pokojíček a pokračovalo to dál.
Čtěte také
Vystupujete se svou hudbou i veřejně?
Zatím jsme tolik nevystupovali. Soustředili jsme se na psaní písniček a nahrávání. Muziku i texty si píšu sama. Inspirací je pro mne svět okolo i svět uvnitř.
Také inscenace Brokolice na Marsu by mohla inspirovat k nějaké muzice, ne?
Ano, byl to takový emocionální kolotoč, takže už jsem jednu písničku napsala. Zatím jen tak soukromě.
Jaké bylo nazpívat titulní písničku? Tu ovšem složil Darek Král, osobní skladatel Davida Drábka.
Já jsem moc ráda, že mne o to Darek Král požádal, protože to bylo zase něco nového. Ta písnička se mi moc líbí. Mám radost, že jsem ji mohla nazpívat.
Jste rodilý Hradečák. Takže, zůstáváte tady, nebo byste si možná ráda viděla třeba za pár někde úplně jinde?
Mě se Hradec Králové strašně líbí. Je to tu malebné, takže tady zůstávám. Ale táhne mne to i do Prahy. Tak to vypadá, že budu asi pendlovat mezi těmito dvěma úžasnými městy.
Na co se těšíte v nejbližší době? Začíná jaro, nádherné roční období.
Duben je můj nejoblíbenější měsíc. Moc se na něj těším. A jinak mě teď čeká spousta práce, spousta kafé v Kafé na kole. Tam se totiž nově učím dělat baristu. Do toho ještě teď přijde i nějaká další práce v Praze. Ale na všechno se opravdu velmi těším.
Herečka a zpěvačka Anežka Malá byla dnes naším hostem. Moc děkuji za milý rozhovor.
Související
-
Ředitel Divadla Drak Tomáš Jarkovský: V divadle je to podobné jako v rozhlase, máme tam srdcaře!
Pavla Kindernayová přivítala ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové ředitele královéhradeckého Divadla Drak Tomáše Jarkovského. Má rád Vánoce a svátky?
-
Milovnice adrenalinu a cestování, zpěvačka Kaczi, je důkazem toho, že hudba nezná žádné hranice
Hostem Lady Klokočníkové v rozhlasové kavárně je zpěvačka, která si říká Kaczi. Ve svých jednatřiceti letech už má za sebou řadu úspěchů.
-
Jaro, to je naděje, mám ho moc ráda. Čichám ke všemu, co kvete, usmívá se zpěvačka Leona Machálková
Rok 2023 je pro zpěvačku Leonu Machálkovou ve znamení dvou oslav. Jedno výročí je kulaté, kdy oslaví 30 let působení na umělecké scéně, a druhé narozeninové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.