Je dobré mít kolem sebe lidi, kteří vás podrží, říká první starostka v historii Pece pod Sněžkou
Teď vás čeká cesta do Krkonoš, do Pece pod Sněžkou, což je nejen malebné horské městečko v údolí Úpy, ale i významné turistické a sportovní středisko v srdci Krkonošského národního parku. V létě tam kvete horská turistika s úžasnými výhledy, v zimě je to zase jedno z našich největších lyžařských středisek s jedenácti sjezdovkami.
Od posledních komunálních voleb vládne městu žena, Ilona Semrádová, která je historicky první starostkou Pece pod Sněžkou. Jaké to je?
Je to zvláštní. Ale já musím začít tím, že jsem domorodec. Můj dědeček po válce, po odsunu Němců, on pocházel z Rychnova a byl cukrář, hledal, kam by šel. A tajně se oženil s mojí babičkou. Vždy říkal, že šel dobývat Krkonoše na kole. Vyrazil na bicyklu a první informace o tom, že by nějaká provozovna nebo dílna byla, že ve Svobodě nad Úpou. Ale tam už bylo plno. Tak pokračoval dál na kole a dojel do Velké Úpy. Tam zůstal a od té doby tam žije naše rodina. Dědeček nebyl lyžař ani sportovec, krom toho, že tam dojel na kole. Byl to skvělý cukrář.
Já jsem hodně kritická, tak jsem si říkala, že bych se měla zapojit do politiky, když mám ty připomínky. Že bych měla ukázat, co umím.
Ilona Semrádová, starostka Pece pod Sněžkou
Kde jste měli cukrárnu?
Cukrárnu jsme měli ve Velké Úpě pod kostelem. A byla vyhlášená, chodilo tam hodně lidí, já si to jako holka také pamatuji. Vždy byly věnečky a řetězy žvýkaček, které mi pokaždé babička odstřihla. To jsou mé zážitky z dětství.
Čtěte také
Pokračuje někdo z rodiny v této vaší cukrářské tradici?
Nepokračuje. Tedy já ráda peču, to mi zůstalo. Ale dnes už se hodně dělají nejrůznější zdravé věci, a to děda neměl rád. On miloval klasiku. A v tom mám geny určitě po něm.
Co jste dělala před tím, než jste se stala starostkou?
Byla jsem zdravotní sestra. Chvíli jsem pracovala jako zdravotní sestra, potom, když jsem měla děti, jsem si po mateřské dovolené vytvořila v Peci kosmetické studio. Pak přišel covid, tak jsem se vrátila ke své původní profesi a pracovala jsem u zubařky, u paní doktorky Fedoňové v Peci.
A co vás přivedlo do komunální politiky?
Já jsem hodně kritická, tak jsem si říkala, že bych se měla zapojit do politiky, když mám ty připomínky. Že bych měla ukázat, co umím. A tak jsem si vytvořila takový ženský tým se svými kolegyněmi. Máme zastupitelstvo s devíti zastoupeními, a měli jsme sedm žen a dva muže. Bylo to docela humorné, můj syn říkal, mami, tady se všichni smějou. Tak jsme mu odpověděla. to nech být.
Máme 630 obyvatel, moc se nám ten počet nezvedá. I když teď jsme měli vítání 9 nových občánků. Ale žijí tady u nás skvělí lidé.
Ilona Semrádová, starostka Pece pod Sněžkou
Vím, že vám tenkrát říkali zoufalé manželky.
Ano, byl to takový hit. Lidé se smáli, ale ve finále to dopadlo tak, že jsme měli pět stran a zůstali jsme tam. Nějak se to srovnalo. Já jsem chtěla být zastupitelkou, ale nastal velký skok, že jsem starostka.
Čtěte také
Jak to starostování vnímáte? Už je to 2,5 roku.
Nejdřív si to vše neuvědomujete. Nebo já jsem měla ten pocit první rok. Pořád jsem seděla ve stresu, kdy to skončí a říkala si, že to není pravda. Zmíním třeba setkání s panem prezidentem. A v té chvíli chcete omdlít, protože si tam připadáte nepatřičně. Ale jdete, něco hezkého řeknete a uvědomíte si, že odněkud jste a měl by to člověk hájit. Nastoupila jsem do funkce v říjnu a hned v lednu jsme měli nepříjemnou hledací akci maminky s dítětem. A vy si uvědomíte, že máte za něco zodpovědnost a povinnost se postarat. To jsem si uvědomila i během povodní v září. Objíždíte domy, volají vám nejrůznější lidé a říkáte si, teď je to na mně a co budu dělat. Teď už si myslím, že se to dá vše zvládnout. Musíte mít kolem sebe lidi, kteří vám pomohou. Řeknete si, že i malé cíle jsou dobré cíle. Každý by asi chtěl mít práci hned hotovou a rychle. Ale tady v této funkci to úplně tak nejde.
Jsou to velké výzvy.
Ano. Já tady ráda řeknu, já mám moc ráda pana starostu Mrázka v Horním Maršově, který je pode mnou. On je rozumný, je tam ve funkci 16 let, a když potřebuji poradit, tak mu zavolám. To si myslím, že je hrozně důležité. Nemůžeme se tvářit, že jsme Pec, zůstat sami a být pyšní. Ne, když je zapotřebí, musíme se poradit někde jinde. Kolegové mi vždy rádi pomohou, to je fajn.
Čtěte také
Zastavil bych se u letošní zimní lyžařské sezóny, protože vy jste opravdu centrem lyžování.
Jsme letos nadšeni, protože máme konečně úžasné podmínky, krásné a slunečné dny. Tolik jich nebylo, ani nepamatuji. V únoru přišly mrazy, jako za dob mého mládí, takže to je skvělé. Protože si myslím, že u nás to vždy hodně stojí na zimní sezóně. Všichni mají obavy, aby byl sníh, aby lidé dorazili, aby u nás měli nějaké vyžití. A letos se to opravdu povedlo a je to úžasné.
Vy také lyžujete?
Lyžuji, byla jsem teď v sobotu, byl krásný den. Předpovědi počasí nám někdy trošku nepřejí, řeknou, že v sobotu bude krásně a v neděli už ne. Takže všichni vyrazili v sobotu a v neděli pak jezdily prázdné lanovky, přitom nebylo tak strašné počasí, dalo se lyžovat. A jsem i skialpinista, chodím po horách. Jsou místa, tak u nás ráda chodím. Třeba takové rozcestí, bufet Jelení louky. Vy tam jdete a víte, že bude jistota skvělého knedlíku s borůvkami nebo tvarožníku. Nebo že tam potkáte lidi, kteří k Peci patří.
Čtěte také
Kolik má vůbec Pec pod Sněžkou obyvatel?
Máme 630 obyvatel, moc se nám to nezvedá. I když teď jsme měli vítání občánků a máme devět nových občanů. Ani Žacléř neměl tolik jako my. Teď máme jednu část ve Velké Úpě, kde jsou v jedné enklávě asi čtyři nové rodiny, které si opravily domy, mají děti, chodí do školky a do školy, což je skvělé. Ale je potřeba, aby nás bylo víc. Nemáme ovšem nájemní byty, tak to je potíž. Ovšem to mají i okolní obce. Ale máme skvělé lidi. Třeba Míša Cichrová, která se k nám přestěhovala z Moravy, vytvořila úžasnou deskou hru Krakonoši. Máme úžasný KlonDike klub, který dělá Míša Boudová, hrají tam kapely, to široko daleko není. A pak máme skvělou kostelnici Lenku Ficovou, která dokázala kolem kostela udělat neuvěřitelnou atmosféru a dát dohromady malé děti, dospělé i důchodce. Ona je živel. Udělala i pěvecký sbor a jezdíme na koncerty do Malé Úpy, byli jsme v Černém Dole. To jsou věci, ze kterých mám radost.
Čtěte také
Co plánujete v Peci? Určitě nějaké investiční záležitosti.
Přemýšlíme, co je potřeba, musíme být připraveni. Teď ještě žijeme zimou, která pro nás ještě neskončila. Potom hned začneme s opravami cest a silnic, mosty musíme opravit, to je každoroční záležitost. Nechali jsme si vytvořit studii dopravy, hledáme cesty, protože u nás je největší problém doprava a parkování. Jsme sice vesnička nebo městečko o 630 obyvatelích, ale pak máme i třeba 15 000 návštěvníků. Máme lanovku na Sněžku, jsme její stoprocentní vlastník. Z toho samozřejmě máme nějaké peníze, což je úžasné, ale tím pádem se při pěkném počasí stane, že jsou fronty, někdy se už lidé do Pece nevejdou. To je náš velký problém.
A to budete chtít řešit.
Loni se nám povedlo udělat nové překladiště ve Velké Úpě, což je pro podnikatele, aby si mohli přeložit zboží, když se v zimě nahoru nedostanou. A to samé potřebujeme udělat i v Peci pod Sněžkou. Takže plány máme.
Moc děkuji starostce Pece pod Sněžkou Iloně Semrádové, že přijela k nám do Českého rozhlasu Hradec Králové.
Související
-
Ze Sněžky vedou čtyři cesty, jedna hezčí než druhá, do Malé Úpy. Tam si pak dáte místní pivo horalů
Podíváme se do nejvýše položené obce u nás, do Malé Úpy v Krkonoších. Leží v nadmořské výšce 1 050 metrů, rozkládá se od údolí ve Spáleném Mlýně až k česko-polské hranici.
-
Nová kabinková lanovka na Sněžku slaví 10 let provozu. Doba jízdy se zkrátila z 25 na 16 minut
Nová kabinková lanová dráha na Sněžku začala jezdit před 10 lety. Poprvé se rozjela 22. února 2014 a nahradila dvousedačkovou lanovku. Ta jezdila v letech 1949 až 2012.
-
Speciální cvičení absolvovali záchranáři, horská služba, hasiči a také policisté v Peci pod Sněžkou
Záchranáři, horská služba, hasiči a policisté absolvovali speciální taktické cvičení v Peci pod Sněžkou. Cvičně zasahovali u nemocné s podezřením na nakažlivou nemoc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.