Huculové jsou malí, „rozcuchaní“ koně. Ale dostanou vás svou přátelskou povahou a obrovskou silou
Vydáme se na Janovu Horu v krkonošských Vítkovicích, kde se na rozlehlých pastvinách prohání stáda krásných huculských koní na tamní farmě Hucul. Český rozhlas Hradec Králové tam už mnohokrát křtil rozhlasové koníky. Letos se chystají další křtiny, proto je dnešním hostem Alžběta Karbusická, jejíž rodina se právě na Janově Hoře o nádherné huculské koně stará.
Kdy budou letos křtiny?
Letos to bude výjimečně už 14. května, o měsíc dříve, než jsme zvyklí. Takže doufám, že to nikoho příliš nezmate a dostaví se lidé opět v hojném počtu.
Kolik se letos už koníků narodilo a bude se křtít?
Včera se narodilo poslední letošní hříbě, které stihne křtiny. Letos jich bude trošku víc, protože včerejší hříbě je už v letošním roce dvanácté. Musím zaťukat, vše je v pořádku a je to krásná, šedá kobylka.
Můžete říct, že jsou oškliví, ale pro nás jsou hezcí. Dostanou vás svým charakterem. Ve stádu huculů se cítíte příjemně a hlavně bezpečně.
Alžběta Karbusická, farma Hucul, Vítkovice v Krkonoších
Český rozhlas Hradec Králové u vás křtil prvního koníka v roce 1998, je to neuvěřitelné, ale jestli dobře počítám, tak je to 24 let.
Ano, první naší kobylkou, kterou křtil Český rozhlas Hradec Králové byla Lada. Takže letos je jí 24 let. Už u nás tedy není, prodali jsme ji, ale spousta jiných vašich rozhlasových koní má u nás stále svůj domov.
Jak to na Janově Hoře před lety vlastně začalo?
Táta přišel s kamarády v roce 1979 ještě za státního statku Vysoké nad Jizerou a v podstatě ze začátku chov huculů budovali společně v podstatě jako brigádníci. Jako taková nadšená parta mladých lidí.
Čtěte také
Rodiče vás asi vozili od malička na koních. Nepřemýšlela jste třeba někdy, že byste se chtěla věnovat něčemu jinému?
Vždy jsem chtěla studovat něco jiného. Říkala jsem: nikdy ne zemědělskou školu. Nakonec to dopadlo takovým kompromisem a jsem genetická inženýrka. Takže se to hodí a zároveň to není úplně zemědělské.
Co vás na tvrdé práci kolem koní nejvíc baví? Co máte ráda?
Příroda a zvířata. Svým způsobem je to sice hodně práce, ale jsem pánem svého času. Když si dám práce hodně, tak jí budu mít hodně, ale jsou i dny, kdy si prostě můžu říct: dnes ne a mám volno. Nemusím mít na pevně dané hodiny od pondělí do pátku. Nechodit někam do kanceláře, to je pro mě velké plus.
A největší odměna za tu dřinu?
To jsou hříbata. A potom také, protože občas nějaké koně prodáváme, tak když někdo řekne, že ti naši koně jsou úžasní.
Jak to tam u vás vypadá?
Co vás nejvíc zaujme v údolí, tak je kotel. Ten je teď ještě pořád pod sněhem a ta příroda je úžasná. A když se pak projdete po pastvinách, tak tam najdete neuvěřitelné věci. Od různých zákoutí, kde byste úplně řekli, že jste v jiném světě, až po spoustu úžasných kytiček, orchideje. Prostě nádherná příroda. A projet se tam ještě na koni, to je takový bonus.Čtěte také
V čem jsou jiní a výjimeční huculští koně? Kde se vzalo tohle plemeno?
Huculové jsou z Huculska na Zakarpatské Ukrajině. Možná spousta lidí, když se na ně podívá, tak si řekne, že jsou oškliví. Není to elegantní, vysoký, dlouhonohý kůň, který oslní svojí vizáží, ale pro nás jsou hezcí. Oni vás dostanou svým charakterem. Mnoho lidí přijde a řekne: takový malý, chlupatý, rozcuchaný kůň, hřívu různě do strany, co s ním jako chcete dělat? A pak začnou mluvit o tom, jak se třeba i koní bojí, protože je někdy nějaký kousnul, kopnul, shodil, přimáčknul. Ale když přijdete třeba do stáda 20 hřebců huculů, tak se tam budete cítit hrozně příjemně a hlavně bezpečně. Oni přijdou, začnou vás očuchávat, seznamovat se a vůbec vás ani nenapadne, že by vám ten kůň mohl ublížit.
Takže jsou přátelští k lidem?
Neuvěřitelně přátelští.
Kolik jich celkem máte? Každý rok se rodí nová hříbata, ale někteří koníčci odcházejí pryč.
Stále se to drží mezi 80 až 90 koňmi. Přiznám se, že jak se teď rodila hříbata rychle za sebou a nějaké koníky jsme i prodávali, tak přesné číslo nemám, nestihla jsem to spočítat. Ale řekla bych, že jich bude teď 89. Asi na 40 z nich se jezdí, zbylí jsou mladí, do tří let. Základem je chov pro nás, takže mladých koní po pastvinách pobíhá velké množství.
Čtěte také
K čemu byli tito koně v historii využíváni?
V zemědělství. V podstatě ke všemu, co na statku bylo potřeba. Byly dělány i výzkumy, že hucul v poměru ke své váze utáhne víc než chladnokrevník. Je sice malý, ale silný. A také v armádě jako soumaři nosili a přenášeli děla, v terénu jsou opravdu neuvěřitelně obratní. A jsou vážně silní, takže unesli velkou váhu těžkým terénem.
Ale u vás se už jen pasou, ne?
U nás také pracují. Určitě je můžete potkat například se strážci Krkonošského národního parku na službách, máme dětské tábory, můžete se k nám přijet svézt. Takže práce jim i teď není cizí.
A podle čeho jim vybíráte jména? Má to nějaká svá pravidla?
Každý rok máme jedno písmeno, letos budou hříbátka od K. A chceme, aby to byla hezká česká jména. Snažíme se nedávat lidská jména, ale najdete u nás třeba spoustu kytek, jména podle květin. Měli jsme třeba Sedmikrásku, Kopretinu, Josta je také pěkný keř.
Český rozhlas Hradec Králové bude křtít i letos nějaké hříbátko, jablíčka vám pravidelně posíláme.
A jste pro nás i taková psychická podpora.
Tak ať se 14. května vše povede, zveme všechny na křtiny. Alžběta Karbusická z Janovy Hory byla dnes naším hostem.
Související
-
Některé rodinné tradice přetrvávají. Rodina Bohdaských se chovu koní věnuje už od 17. století
Rodina Bohdaských z Náchodska si svou lásku ke koním pěstuje už přibližně 400 let. Zkušenosti si především mužská část rodu předává z generace na generaci.
-
Podkovářství není řemeslo, ale poslání. Když chcete udělat koni dobré „boty“, musíte být i psycholog
Dnes vám představíme zajímavého člověka a ještě zajímavější práci, kterou dělá celý svůj život a obdržel za ni i ocenění Mistr rukodělné výroby Královehradeckého kraje.
-
„Azyloví“ koně mohou v Jízdárně Proruby v klidu dožít. Nejstaršímu Grifovi je 27 let
Už jste někdy byli u koně blíž než na deset metrů? Obdivujete tato ušlechtilá zvířata a říkáte si, jaké to asi je pohladit jejich hřívu nebo sednout do sedla?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
