Farma Hucul na Janově hoře v krkonošských Vítkovicích

7. duben 2011

Farma Hucul na Janově hoře v krkonošských Vítkovicích, to je 300 hektarů pastvin až do 1100 metrů nadmořské výšky a stádo klisen, hřebců, valachů a hříbat, které sezónně čítá až sedmdesát koní. Kvalitou chovu patří mezi nejlepší v Evropě. Od roku 1998 je farma zařazena do seznamu ekologicky hospodařících zemědělců.

V sobotu 5. června 2010 se zde uskutečnily další křtiny hříbat. Na krkonošskou Janovu horu můžeme jen pozvat! Kromě nádherné horské krajiny a možnosti romantických vyjížděk na koni, je na Janovce i dětské hřiště a taky pravá krkonošská hospůdka.

Horská Farma Hucul na svahu Janovy hory v obci Vítkovice


Historie farmy

V roce 1979 přišla na Janovu Horu první skupinka brigádníků z Českého svazu ochránců přírody, a ujali se práce na objektu bývalého teletníku. První koně, kteří přišli do opravených stájí na jaře v roce 1980, byli původně určeni pro využití na letních brigádnických táborech a jednalo se o směs různých plemen.

První huculská klisna s hřebcem přicestovali ještě poslední den téhož roku. Hřebec 341Gurgul IV-2 byl na památku tohoto data pojmenován Silvestr a klisna K-106 Goral XII-8 - Bludička. S příchodem na farmu se totiž po útěku ztratila v horách a několik dní ji hledali v hlubokém sněhu. Postupně byli dokupováni huculští koně z různých koutů naší vlasti, a z původně malého stáda se kvalitním chovatelským úsilím stal chov huculských koní s uznávaným renomé. V roce 1987 v srpnu byl farmě předán statut rozmnožovacího chovu huculského koně. Chovný cílem je udržet dlouhověkého koně tvrdé konstituce, vytrvalého, skromného, nenáročného, s klidným temperamentem, dobrého charakteru, uchovávajícího si přirozené instinkty svého divokého předka.


Křtiny

Tradice Křtin na Janově hoře sahá právě do roku 1987. Každoročně jsou na farmě slavnostně křtěna hříbata, která se toho roku na Janově hoře narodila. Jména všech hříbat začínají každý rok stejným písmenem abecedy (v roce 1987 bylo 6 hříbat pojmenováno jmény začínající písmenem A), a jejich jména jim podle tradice vybírá z předem připraveného jmenného seznamu ten, který narozené hříbě první spatří. Každé hříbě také má svého kmotra, který mu popřeje do života a v následujících létech má také plnit své kmotrovské povinnosti.

I my jezdíme "na Janovku" moc rádi a nejen pro tu neopakovatelnou atmosféru místa. Obdivujeme úsilí pro záchranu tohoto houževnatého odolného a pracovitého karpatského koně, jehož plemeno bylo téměř na vyhynutí, a který se díky lidem z Janovky zase do hor vrací. Obdivujeme práci majitelů farmy - manželů Ivana a Marie /Inky/ Karbusických a chceme pomáhat - ať už naší rozhlasovou prací, anebo v rámci větších chystaných projektů.

autor: Aleš Müller
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka