Hraním francouzského divadla objevují hradečtí studenti krásu života i jazyka Molièra či Rabelaise

Vyprávět nám o tom přišla Petra Špilka Kykalová, která francouzské divadlo na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové vede a také francouzštinu vyučuje. A přivedla s sebou i studenty 3. ročníku, Olivii Kašparovou a Eduarda Bičiště. Jaké to bylo ve Francii, to mě zajímá?
Petra Špilka Kykalová: Festival francouzských středoškolských divadel Fetlyf v Bretani, ve městě Saint-Malo, se letos konal od 17. do 25. března. My, jako Atelier Théâtre Gybon, jsme jezdili na tento festival už 10 let, ovšem kvůli covidu nastala dvouletá pauza. Takže jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli to letos vyjde. Nakonec jsme byli nadšeni, že to vyšlo. A také proto, že Eda přivezl ze svého ročního pobytu ve Francii hru Jeana-Luca Lagarcea, s názvem Juste la fin du monde, což znamená Prostě konec světa nebo Je to jen konec světa. S tou jsme na festival jeli.

Čtěte také

S láskou k Francii a francouzskému jazyku. Je to země vína, sýrů, šampaňského a šarmantních lidí

Edo, ty jsi byl celý rok ve Francii?
Eduard Bičiště: Ano. Nebyl to úplně výměnný pobyt, ale spíše program od Alliance Française, který v podstatě posílá studenty z gymnázií na jeden rok do Francie, aby zažili tamní studium.

Francouzština je krásný, malebný, ale složitý jazyk. Co vás k němu přivedlo?
Olivie Kašparová: Snad ani nevím, nějak to vyplynulo už z výběru na základní škole. Protože na některých českých základních školách už je francouzština i na druhém stupni. A z výběru ruština, němčina, francouzština, španělština, byla pro mne francouzština nejbližší.

A jak se dostal k francouzštině Eda?
Eduard Bičiště: Já jsem měl na základce němčinu, a když jsem přecházel na gymnázium, věděl jsem, že bych chtěl jazyk změnit. Přešel jsem na francouzštinu, a zároveň jsem viděl i možnosti partnerských škol ve Francii, možnosti výjezdů, které koná naše škola.

Francouzské divadlo je pro studenty přínosem na několika úrovních. Osobního rozvoje, zlepšování jazyka i mezinárodních zkušeností.
Petra Špilka Kykalová, vedoucí francouzského divadla na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové

Bylo studium ve Francii velkým dobrodružstvím?
Eduard Bičiště: Určitě. Rozhodně mi to pomohlo zorientovat se v tom, co bych chtěl dělat v budoucnosti. Případně, zda pokračovat ve studiích v Čechách, nebo ve Francii.

Žil jsi tam v nějaké francouzské rodině?
Eduard Bičiště: Přes týden jsem byl na internátu a o víkendech u rodin.

Čtěte také

„Ça va?“ Clarysse, dobrovolnice z Francie, pomáhá studentům gymnázia v Broumově s výukou jazyka

Ovšem u vás na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové existuje kromě výuky francouzštiny také francouzské divadlo.
Petra Špilka Kykalová: Tradice francouzského divadla na naší škole sahá až do roku 1999, kdy jsem byla mimo jiné jednou z prvních studentek u paní prof. Ivany Šubrtové, která tenkrát měla obrovské nadšení a chuť šířit francouzštinu po celém Královéhradeckém kraji. Díky ní to stále pokračuje a žije. Jsem tam já s kolegyní Petrou Zemanskou, obě jsme tam začínaly jako kamarádky a obě teď vyučujeme francouzštinu. A francouzské divadlo je pro studenty velkou příležitostí na několika úrovních. Jde o velkou možnost sebepřekonání, osobnostního rozvoje a posun. Je to o tom, trošku si uvědomit, kdo jsem, poznat se a zkusit trošku narušit svoji komfortní zónu, což je podle mě velké plus do života v dnešní době.

Dělat ale divadlo ve francouzštině, to je asi velký oříšek, ne?
Petra Špilka Kykalová: To je pravda, tím se dostáváme k tomu druhému plus a tím je samozřejmě zlepšování jazykové úrovně, výslovnosti, věřit si, že dokáži něco říct v tom jazyce, naučím se něco zpaměti a mohu se interagovat s kamarády pak ve Francii nebo během festivalu. A ještě je třetí úroveň a tou je mezinárodní zkušenost. Protože nejen během festivalu v Bretani, kde jsme byli v březnu, ale i třeba na festival v Pardubicích, kam jedeme teď ve čtvrtek, a je to také festival francouzských středoškolských divadelních ateliérů, přijedou i skupiny z Tuniska, z Egypta nebo z Maďarska.

Čtěte také

Pavla Apostolaki při putování nejkrásnějšími vesničkami Francie zjistila, jak Gaskoňci vyrábí floc

Eda tedy studoval rok ve Francii a tam si vyhlédl hru, se kterou jste pak jeli na festival?
Eduard Bičiště: Přesně tak. V podstatě jsme četli spoustu knih kvůli francouzskému maturitnímu kánonu a zrovna tahle hra se mi zalíbila. Jmenuje se Je to jen konec světa. A je o mladém synovi, který se navrací do svého rodného domu a potřebuje rodině sdělit, že má brzy zemřít. Celá hra je o napětí, jestli se mu to povede, nebo mu prostě problémy komunikace zabrání se vyjádřit.

Jak se vám to hrálo, Olivie?
Olivie Kašparová: Hrála se určitě dobře, byla to tedy docela výzva, protože to bylo naše první drama, není to komedie, opravdu vážná výzva. Ale byli jsme překvapeni, že nám to šlo.

Takže komedie se hraje snadněji?
Olivie Kašparová: Možná se nám to tak předtím zdálo, ale teď jsme zjistili, že i dramata by mohla být do budoucna také zajímavým žánrem pro francouzské divadlo.

Čtěte také

Francouzský hřích, to je makronka! Na první pohled jen sladké pečivo. Ale zdání klame

Jaké jste měli zážitky z Francie, z divadelního festivalu v Bretani?
Olivie Kašparová: Saint-Malo leží na pobřeží v Bretani, strávili jsme tam týden, byli jsme ubytováni u rodin, všichni byli pohostinní a milí. Organizátoři festivalu pro nás zařídili spoustu dalších aktivit, kromě toho, že jsme každý den sledovali představení ostatních skupin, ať už ze Španělska nebo z Bulharska a dalších zemí. Navázali jsme spoustu přátelství. A viděli jsme i kus Francie. Byli jsme v Le Mont-Saint-Michel, česky Hora sv. Michaela, což je velice známá památka té oblasti. A cestou jsme sestavili i v Paříži, byli jsme také na Eiffelce.

Vy budete hrát svoji hru také pro naše publikum v Hradci Králové v Divadle Drak. Kdy to bude?
Petra Špilka Kykalová: Rádi bychom pozvali na 22. května, je to pondělí, v 19:45 ve studiu Divadla Drak. Připravíme i české titulky. Nemusíte umět francouzsky, abyste se přišli na hru podívat a užili si ji.

Celý rozhovor nejen o francouzském divadle si můžete poslechnout v našem audioarchivu.