Pavla Apostolaki při putování nejkrásnějšími vesničkami Francie zjistila, jak Gaskoňci vyrábí floc

8 fotografií

Na jak dlouho jste přijela do Čech?
Jen na 14 dní, protože začátkem listopadu zase odjíždím do Turecka.

My jsme se naposledy viděli v dubnu, kdy jsme si povídali o vašich cestách. Co jste od jara tedy stihla všechno vidět, jaké země jste navštívila?
Je toho strašně moc. Bylo to Švýcarsko, Rakousko, Řecko. Přiznám se, že to cestování je tak strašně rychlé a jedno za druhým, že mi to až splývá. Opravdu jedno navazuje za druhým a často jen přebalím kufr a zase jedu dál.

Pavla Apostolaki ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Jak je vlastně možné, že takto člověk pořád cestuje. To by se mi také líbilo, cestovat celý rok a ještě za to mít nějakou korunu.
Každá mince má samozřejmě dvě strany. Když jedete na dovolenou, tak si jedete odpočinout, kdežto pro mě je to práce, která je naplněná od rána do večera, mnohdy až do noci, pracovními aktivitami. Rozhodně se nemohu zastavit třeba na nějakém místě, které se mi líbí, abych si tam dala kávu, dvě hodinky poseděla a vychutnávala atmosféru. Můj itinerář je nabitý prakticky z hodiny na hodinu a já se podle něj musím řídit. Musím dodržovat termíny schůzek a setkání s lidmi, které v té konkrétní zemi mám potkat.

Když jedu na dovolenou, tak jsem doma. Za celý rok se nacestuji tolik, že potom je pro mne domov ta pravá dovolená.
Pavla Apostolaki, cestovatelka a novinářka

A když jedete na dovolenou?
Když jedu na dovolenou, tak jsem doma. Protože se za celý rok nacestuji tolik, že potom je pro mne domov ta pravá dovolená.

Čtěte také

Ráda objevuji skryté perly Evropy. Slovinskou Lublaň nebo přírodu a památky Braniborska

Takže teď máte tedy dovolenou.
Nemám, protože jsem teď v Čechách jen na onen čtrnáctidenní pobyt, který je zase naplněn velmi hojnými aktivitami. Jsou to pracovní schůzky, natáčení v rádiích, začala jsem psát knížku, takže samozřejmě jednám s nakladatelstvím. Knížka vyjde na jaře, takže už zase času moc tolik není. Všechno je velmi efektivní a intenzivní.

Vy jste prostě světoběžnice. Odkud jste se teď právě vrátila?
Teď to byla jihozápadní Francie, oblast s historickým názvem Okcitánie, současný název departmentu je Haute - Garrone. Je to region v oblasti města Toulouse.

Ve Francii jsem byla už asi sedmkrát, ale v Okcitánii jsem se ocitla poprvé. Byla jsem na tento historický region moc zvědavá.
Pavla Apostolaki, cestovatelka a novinářka

Vracíte se ráda do Francie? Protože to je kouzelná země. Kolikrát jste tam byla?
Myslím že asi sedmkrát, když to všechno spočítám dohromady. Ale v Okcitánii jsem se ocitla poprvé, byla jsem na to moc zvědavá, protože je to obrovský department, který už z jihu lemuje španělská hranice společně s Pyrenejemi. A onen department křižují i dva významné vodní kanály. Je to vodní cesta kanálem du Midi a potom kanál řeky Garronny. To je hlavní tok tohoto regionu.

Pavla Apostolaki putovala po Okcitánii nejkrásnějšími vesničkami Francie|foto: Pavla Apostolaki

Co je tedy typické pro tento region? Třeba oblast Beaujolais má svá vína, Provence zase levanduli.
Kromě vína je to samozřejmě armagnac, což je vinný destilát. Když jsem tam zjišťovala, co Gaskoňci pijí, tak jsem narazila i nápoj, který se jmenuje floc. To je starý nápoj ze 16. století, tvoří jej jedna třetina armagnacu a dvě třetiny červené hroznové šťávy, která musí pocházet z oblasti Armagnac/Côtes de Gascogne. Floc se potom vyrábí ve dvou variantách. Jedna je bílá a jedna červená. Pije se zejména jako aperitiv nebo potom jako dezertní nápoj.

Jak chutná?
Je to velmi dobré, chutná po mandlích, jasmínu, růžích, medu a koření. Překvapil mě, byl vynikající.

Co tamní jídlo? Určitě jste tam ochutnala i něco místního na zub.
Každý den jsem tam měla místní kuchyni a musím přiznat, že je velmi tučná a mastná, protože se tam hodně používají uzeniny. Jsou tam produkty připomínající naši českou zabijačku, a to zrovna není můj šálek čaje, když to řeknu takto gastronomicky. Opravdu je tamní kuchyně velmi těžká.

Pavla Apostolaki putovala po Okcitánii nejkrásnějšími vesničkami Francie|foto: Pavla Apostolaki

Ale oni umí jídlo vychutnávat, nikam nespěchají. Francouzi stráví klidně dvě hodiny u oběda.
Včetně husích jater, která jsou tam také místní pochoutkou. Ale jak říkám, pro mě to byla už moc těžká kuchyně. Musíme také říct, že tato oblast je součástí Svatojakubské cesty do Španělska, do Santiaga de Compostela. Na tuto slavnou pouť vyráží každá rok tisíce poutníků z celého světa.

A na té cestě leží i spousta historických památek a starých vesnic.
Je to tak, těmi starobylými vesnicemi prochází Svatojakubská cesta. Já jsem tam poutníky potkávala každý den. Jejich poznávacím znamením je velká hůl a potom samozřejmě velký batoh na zádech, kde se jim houpe mušle hřebenatka, což je symbol všech poutníků, kteří putují do Santiaga de Compostela. A ve Francii byly dokonce pro tyto účely ve středověku zřízeny ubytovny. Většinou jsou to noclehárny s 8 až 30 postelemi. Každý poutník má svoji poutní knížku, které se říká credencial a do něj dostává aktuální razítka a data.

Pavla Apostolaki putovala po Okcitánii nejkrásnějšími vesničkami Francie|foto: Pavla Apostolaki

Ony historické vesničky mě zaujaly, protože ty jsou krásné.
To je speciální pojem. Jsou označovány jako nejkrásnější vesničky Francie. Je to taková asociace, která sdružuje významné pamětihodnosti a lokality ve Francii. Pokud chce vesnice do této asociace spadat, tak si musí podat žádost, a potom splňovat různá kritéria. Mezi ně například patří, že obec musí mít venkovský charakter, nesmí mít víc než 2000 obyvatel a také musí zahrnovat národní kulturní památky a jejich ochranou zónu.

Čtěte také

Pavla Apostolaki žije ve městě dvou kontinentů - v tureckém Istanbulu

A pokud toto splní?
Podají si žádost, přijede k nim komise odborníků, která to všechno posoudí a pokud zjistí, že opravdu ony podmínky vesnice splňuje, tak je potom zahrnuta do asociace nejkrásnějších vesniček Francie.

Tak které vesnice jste navštívila, která je nejkrásnější?
Nedá se říct, že by byla jedna z nich nejkrásnější. Nádherná je středověká vesnička Auvillar, která byla známá díky hrnčířství, produkovali tam husí brka na psaní a také tam vede kanál řeky Garronny. Potom je to malinká středověká vesnička Saint-Bertrand-de-Comminges, kde je slavná katedrála. Je to opravdu nádherná věc, protože se říká, že je to katedrála tří století, jelikož se tam mísí dohromady gotika, renesance i románský sloh. A také je to oproti jiným francouzským katedrálám svatostánek o něco temnější, než jsme ve Francii zvyklí.

Moc děkuji za malou ochutnávku Francie. Kam se chystáte příště, Pavlo, protože práce vás žene zase dál a dál.
Teď mířím do Turecka. Potom už bude prosinec, nastane advent a čas na zklidnění.

Pavla Apostolaki ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Tak vám přejeme zklidnění a samozřejmě šťastnou cestu. A spoustu dalších krásných zážitků. Těším se zase, až přijde do Hradce Králové, že si spolu opět popovídáme. Pavla Apostolaki byla naším hostem. Děkuji, na shledanou.
Děkuji za pozvání, na shledanou.