Honza Ježdík pátral v rodném kraji Františka Kupky po možných inspiracích tvorby slavného malíře
Honza Ježdík, fotograf z Opočna, je držitelem prestižního ocenění Czech Press photo. A je také autorem souboru jedinečných velkoformátových fotografií Dobrušky a okolí z cyklu Rodný kraj Františka Kupky, který byl v říjnu roku 2021 vystaven také v izraelských městech Jeruzalém a Tel Aviv.
Můžeme rovnou představit váš soubor Rodný kraj Františka Kupky?
Ano, v Izraeli bylo loni na podzim vystaveno 50 velkoformátových fotografií, které následně byly prezentovány v Dobrušce prezentovány a v dalších městech.
Fotografie je pro Honzu Ježdíka potěšením a vášní. S fotografováním začal už v dětství, miloval zvuk cvaknutí závěrky. Ve své tvorbě skládá mozaiku vašeho života, vidí i to, co jiní nevidí, co v danou chvíli cítíte a prožíváte jen vy. Jeho specializací je svatební fotografie, ovšem zpracovává i rodinnou či reportážní tvorbu, také korporátní a firemní zakázky.
František Kupka, světově uznávaný malíř, rodák z vašeho kraje.
Vše je takto provázáno, v loňském roce jsme si připomínali 150 let od narození Františka Kupky, tudíž bylo připraveni i několik různých akcí k tomuto výročí. A vznikl i tento soubor fotografií, který byl primárně určen přátelům v Izraeli.
Nemám rád ostré stíny nebo hrubou kresbu v obličeji, nejraději fotím v protisvětle. Dělá to krásné kontury kolem vlasů a nevěstě hezké šaty.
Jan Ježdík, fotograf
Nejde ovšem o klasické pohlednice, ale umělecké pojetí a ztvárnění.
Děkuji, že to tak vnímáte. Samozřejmě cílem bylo, aby se snímky trošku odlišily od toho, co už bylo mnohokrát vyfotografováno. Řekli jsme si s vedením města Dobrušky, které celou výstavu inicializovalo, že se zkusíme zaměřit více na přírodní divy než se věnovat klasickým památkám, které turisté znají, když navštíví Opočno, Dobrušku a okolí. Byl na to velmi krátký čas, tak jsme zkusili zachytit letní atmosféru, krásu letního počasí, když se třeba přižene nějaká letní bouřka. To byl náš cíl.
Podle čeho jste si vybíral lokace k fotografování?
To bylo popravdě nejtěžší. Ačkoliv jsem z Opočna a bylo to tedy v rámci oblasti, kterou dobře znám, tak najednou zjistíte, že když na to konkrétní místo dorazíte a myslíte si, že je fotogenické, tak v rámci třeba panujícího počasí, jak se podíváte do hledáčku, tak to nevychází, jak chcete. Takže to bylo hodně o hledání. Samozřejmě některé fotografie byly cílené, chtěli jsme je mít zachyceny, protože jsme chtěli v Izraeli prezentovat, jak tady žijeme, jak to u nás vypadá. Jak vypadá město Opočno, kde se František Kupka narodil, nebo jak vypadá Dobruška, kde strávil své mládí. Ale hodně jsem se zaměřoval na přírodní stránku, aby tam bylo rozmanité světlo.
Čtěte také
Takže jsem pochopil správně, že máte dopředu nějakou představu, jak by měla fotografie vypadat?
Mám představu a je velmi těžké ji potom naplnit v reálu. Koukám ze svého bytu, jak se vyvíjí počasí, a pak rychle sedám do auta a snažím se dorazit na místo, kde bych chtěl fotit. A příroda mě často samozřejmě překvapí tím, že už je to všechno pryč. Nebo občas mám naopak štěstí, že je to ještě krásnější, než když jsem vyrážel.
Jaká místa jste tedy zaznamenal?
Proto projekt byl inicializován Dobruškou, tak je tam nemálo fotografií z města a blízkého okolí. Potom samozřejmě Opočno, které je rodným místem, což bylo jednoznačně dáno. Je tam i fotografie z Jaroměře, kde Kupka nějaký čas studoval. A potom hodně podhůří Orlických hor a přímo Orlické hory. Protože jsme si říkali, aby v Izraeli viděli, jak to tady vypadá, a udělali si představu, co Kupku mohlo inspirovat k jeho tvorbě.
Jak se výstava líbila? Jakou měla odezvu?
Bohužel jsem v Izraeli nebyl, protože do toho vstoupil covid, kdy Izrael napevno uzavřel své hranice a celá naše výprava byla zrušena. Ale věřím, že se výstava líbila. Probíhala na dvou místech, v Jeruzalému bylo vystaveno všech 50 fotografií, a v Tel Avivu potom zmenšená verze výstavy. Tam byly snímky prezentovány přímo na plotě naší české ambasády.
Čtěte také
Výstava se konala také přímo v Dobrušce, takže tam určitě nějaké ohlasy máte, ne?
Z toho ohlasy mám, dokonce mám i knihu hostů, která mě velmi těší, protože je velmi příjemné si číst, že se to lidem líbilo, a mít takovou památku.
Vy ovšem nejste fotograf krajinář?
Nejsem vůbec krajinář. Já si maximálně krajinky rád fotím na telefon, to mě těší. Je to spíš o tom, že jsem k projektu dostal, protože jsem Opočeňák a tu lokalitu velmi dobře znám. Takže se to asi nabízelo. Ale jinak jsem svatební fotograf.
Ale úžasný svatební fotograf. Když jsem koukal na vaše svatební fotky, tak musím říct, že pokud bych se ženil, tak od vás rozhodně chtěl mít fotografie od vás.
Výborně, čím dříve se ozvete, tím lépe. Protože každý rok je fotografování dražší a dražší.
Čtěte také
Moc se mi líbí, že si dokážete báječně hrát se světlem. Rád fotíte do protisvětla, je to tak?
Řekl je to úplně přesně. Pokud to jde, snažím se fotit v protisvětle. Ale myslím, že kolegové to mají úplně stejně. Ti, kteří do fotografie snaží dávat něco navíc, protože proti světlu je to prostě nejkrásnější. Nemám rád ostré stíny nebo hrubou kresbu na obličeji, proto raději fotím v protisvětle. Dělá to krásné kontury kolem vlasů a nevěstě to hezky udělá šaty. Je to moc pěkné.
A za co jste získal Czech Press Photo, takovou prestižní cenu?
Czech Press Photo jsem získal tuším v roce 2013 za cyklus snímků psích spřežení při závodě Šediváčkův long, který se jede tradičně u nás v Orlických horách v Deštném. Tenkrát jsem hodně fotil do novin, takže to byla spíše novinová záležitost, protože jinak fotografuji lidi. Ale podařilo se to, protože jsem byl třetí v kategorii sport.
Jaké focení vás tedy nejvíc uspokojuje? Snímky lidí nebo přírody?
Když to vezmu profesně, tak nejraději fotím lidi, protože s nimi rád komunikuji, je to rozmanité, pokaždé mám radost, když vykouzlím nějakou zajímavou momentku nebo pěkný úsměv. Ale pokud bych to nemusel to brát profesně, tak si nejraději vezmu svůj telefon a jdu si nasnímat letní bouřky, oblohy a tak.
Čeká vás nějaké příjemné fotografování v nejbližší době?
Za chvilku začne svatební sezóna, takže to bude příjemné. Doufám, že už skončí zima a bude hezké počasí. Dnešní ráno byla takové mlhavé a mrazivé.
Ale i v mlze se dělají hezké fotky.
Mlha je výborná, ale v mlze bych byl raději někde v přírodě v Orlických horách a fotil jsem si zamlžené stromy, nějaké solitéry, což mě také naplňuje. Je příjemné zmizet do krajiny, nemít nikde žádné lidi a být tam sám s mlhou.
Naším hostem byl fotograf Honza Ježdík z Opočna. Moc děkuji za rozhovor a přeji dobré světlo, jak se přeje všem fotografům.
Související
-
Rostislav Bartoň: „V každé fotografii vidím příběh. Představuje dobrodružství i nádherné překvapení“
Dnes se budeme toulat po Orlických horách s fotoaparátem v ruce, protože přesně tak to dělá náš host. A fotografie, které z takových procházek vznikají, jsou nádherné.
-
Proč se dívat při focení pod nohy? S Robertem Průchou o pohlednicích i plánech do budoucna
Nejhezčí víceobrázkovou pohlednici pro rok 2018 má město Hořice. Vytvořil ji královéhradecký fotograf Robert Průcha.
-
Pokaždé mám radost, když vidím, že má fotka žije mezi lidmi, směje se fotograf Jaromír Chalabala
Fotograf a bývalý novinář Jaromír Chalabala patřil jako reportér k výrazným tvářím televizního zpravodajství. V roce 2013 se však rozhodl naplno věnovat fotografování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
