Michal Fanta, držitel Czech Press Photo: Důležitá je cesta, fotografie už je jen třešnička na dortu
Fotograf Michal Fanta z Nového Města nad Metují na Náchodsku získal prestižní cenu Czech Press Photo. Jeho cyklus snímků Ptačí chřipka se umístil na první příčce v kategorii Člověk a životní prostředí, která reflektuje vliv člověka na životní prostředí. Fotografie zachycují práci hasičů, kteří loni v březnu a dubnu zasahovali v několika chovech drůbeže na Královéhradecku, kde kvůli ptačí chřipce museli utratit tisíce kusů ptáků.
Známe se dlouho, pracovali jsme spolu v televizi, kde jsi byl kameraman. Ale mám takový pocit, že fotoaparát jsi měl vždy raději.
Vždy jsem měl fotoaparát rád, protože je to takové lepší zastavení okamžiku a lepší práce se světlem i s kompozicí, nehýbe se ten obrázek. Je to pro mě přirozenější a lepší. Ale i kamera má k tomu blízko, protože přeci jenom je obrázek jako obrázek.
Ty jsi fotografii i vystudoval a patříš k nejlepším ve svém oboru. Což se teď ukázalo i v soutěži Czech Press Photo, gratuluji k výhře. Popiš nám sérii snímků, se kterou jsi vyhrál.
Nejdříve chci říci, že k nejlepší fotografické špičce určitě ještě mám kus cesty před sebou. Vyhrál jsem se sérií Ptačí chřipka, s reportáží, kterou jsem fotografoval i ve spolupráci s hasičským záchranným sborem. Byla to série z události, která se na Hradecku stala v minulém roce na přelomu března a dubna, kdy několik velkých chovů zasáhla ptačí chřipka.
Vždy je dobré se podívat, jak to dělají ti nejlepší. Hledám momenty a zachycuji okamžiky, ale aby to dávalo i reportážně smysl.
Michal Fanta, fotograf
Který snímek máš z té série nejraději a proč?
Asi nejraději mám odraz obrazu hasičů v kaluži. Za prvé je to taková moje libůstka, odrazy, a za druhé je to takový i pro mě poměrně vyčekaný snímek, kdy jsem musel čekat po určitou dobu a hledat si kompozici, abych tam dostal přesně to, co jsem chtěl. Hasiče, kteří čekali na dekontaminaci.
Čtěte také
I mě tento snímek hned zaujal, protože nejen že se ti podařilo v tom obrazu zachytit hasiče, ale ještě jsou tam i pírka od drůbeže nad tou louží.
Přesně proto jsem čekal na hasiče, až tam přijdou a budou stát tam, kde stáli. Protože ta pírka ještě v tom snímku hrají symboliku ptačí chřipky. Hledám momenty a zachycuji okamžiky, ale aby to dávalo i reportážně smysl.
Tvé snímky vyvolávají emoce. Chceš, aby lidé o situaci a události, kterou dokumentuješ, víc přemýšleli?
Určitě ano. Nicméně primárně už asi i tím, jak fotím dlouho, tak mám nějaký svůj fotografický styl nebo oko se na mých snímcích objevuje.
Vždy jsi byl skromný. A nikdy by tě asi nenapadlo vyfotit třeba hromadu mrtvých zvířat.
Přesně. Snažím se ve spolupráci s hasiči i se záchrannou službou, když spolupracuji na nějakých fotografických projektech, nezachycovat úplně primárně samotnou dramatickou situaci, ale spíš každodenní práci lidí. Protože třeba hasiči mají takovou trochu nevděčnou práci při ptačí chřipce. Řekněme si upřímně, není to nic pěkného. Ani pro ty lidi, ani pro chovatele, vlastně pro nikoho. Ale někdo tu práci udělat musí. A častokrát ta v uvozovkách nevděčná práce padne právě na hasiče, kteří musejí být specialisté ve spoustě oborů.
Čtěte také
Co bylo nejtěžší, když zavzpomínáš na fotografování této vítězné série?
V podstatě na tom v uvozovkách nejtěžší není nic, já tam jsem takový pozorovatel. Těžké to mají ti lidé okolo, kteří musí fyzicky pracovat, i pod psychickou zátěží, kdy dělají tuhle nevděčnou práci. Možná jsou jen těžší podmínky v tom, že zrovna tady se musí pracovat v ochranných oděvech a pomůckách, ale na to už jsme si za poslední dva roky koronaviru docela všichni zvykli. Když jsem fotil na covidových odděleních, tak tam to mají zdravotníci mnohonásobně těžší.
Je pro tebe cena Czech Press Photo důležitá? Znamená hodně?
Pro mě obecně ta cena znamená ocenění mé práce. Že si jí někdo všiml. A člověk potom má pocit, že to asi nedělá tak špatně.
Bylo focení likvidace drůbeže v loňském roce to nejsilnější, co jsi zažil?
Jistě to bylo jedno z těch silnějších focení. V kraji to byla pro hasiče jedna z největších událostí minulých let vůbec. Ale asi nejsilnější událostí v této době bylo focení na covidových odděleních v nemocnici. Zejména v Náchodě při největší covidové vlně, když tam ležely desítky pacientů na odděleních JIP a ARO. Tam zdravotníci prostě makají na 130 procent.
Čtěte také
Společnost je ovšem na focení stále citlivější, asi i kvůli chytrým telefonům, na které chtějí mnozí zachytit téměř vše.
Je to tak, nicméně si myslím, že dobrá fotografie bude mít stále své místo. Ale doba je taková, každý má telefon, což je dobře, protože se zachytí i okamžiky, které by třeba normálně fotograf nezachytil, protože se na místo zrovna tak rychle nedostane.
Kromě fotografií musíš zpracovat i silné emoční zážitky. Daří se je vždy vypustit z hlavy?
Já mám veselou mysl, tedy snažím se úplně si některé věci nepřipouštět. I když samozřejmě někde v koutku duše si to vždy člověk trochu připouští. A trochu přemýšlí o těchto věcech. Ale snažím se být psychicky silnější, abych to nějak vstřebal a dokázal si u sebe obhájit i to, jak ty věci fotím.
Čtěte také
Jsi fotograf na volné noze, spolupracuješ s mnoha společnostmi, s tiskem, s hasiči. Máš úplnou svobodu při práci?
Mám velkou svobodu, ale od 1. února budu mít trošku menší svobodu a budu, řekněme, více spolupracovat s hasičským záchranným sborem.
Kolik let už fotíš?
S fotografií jsem začal na střední škole a vždy jsem inklinoval ke zpravodajským snímkům. Chodil jsem na výstavy Czech Press Photo, World Press Photo v Praze, koukal jsem, jak to dělají ti nejlepší. Vždy je dobré se podívat, jak to dělají ti nejlepší. A pořád mě to baví a naplňuje.
Máš nějaký sen, co by sis přál zdokumentovat?
Nemám extra žádný cíl, stejně jako není cílem vyhrát Czech Press Photo nebo něco takového. Spíše je to cesta k fotografii. Je to o tom, že člověk může fotit v nějakém prostředí, se zajímavými lidmi, popovídat si s nimi a může být blízko různých událostí. Důležitá je ta cesta, fotografie samotná už je jen taková třešnička na dortu.
Celý rozhovor Pavly Kindernayové s fotografem Michalem Fantou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Miloš Vojíř: S uměleckými akty mám teď víc problémů než v minulosti. Facebook mi je zablokoval
Česká republika oslavila 101. výročí vzniku samostatného Československého státu. Mezi těmi, kdo obdrželi medaili za svoji životní práci, je i umělecký fotograf Miloš Vojíř.
-
„Veselý“ plechy. Martin Veselý fotkami rezavých ploch vypráví nevšedně příběhy všedních objektů
V Galerii U Přívozu v Hradci Králové, kterou najdete ve zdejší Studijní a vědecké knihovně, vystavuje své plechové abstrakce skvělý fotograf z Hradce Králové Martin Veselý.
-
Vážkolovka Hana Balašová miluje fotografování orosených vážek v prvním ranním jemném světle
Český svaz ochránců přírody vyhlásil letošní rok rokem vážky. Jsou to nádherní tvorové nejrůznějších podob a barevných kombinací. Ale není jednoduché je vyfotografovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
