Dagmar Ruščáková: Výhled
Procházím lesem. Je čerstvě po dešti, a navíc to vypadá, že si zrovna na tomto kopci ustlal veliký šedivý mrak. Konečně se svou fenkou vyjdu na paseku a automaticky zdvihnu oči, abych obdivovala panorama Krkonoš. Jenže přede mnou je jen mlžná stěna. V lese mi to nevadilo, ale tady se najednou cítím stísněně.
Čtěte také
Okamžitě se mi vybavila minulá cesta do Prahy - dopoledne jsem jela tak neprostupným mlžným tunelem, že jsem jen podle značek tušila, kde právě jsem. Na cestě zpátky byla k té mlze navíc i tma. Kromě únavy na mě sedla i špetka klaustrofobie, takže když jsem na kopci na Hořicemi z mlhy vyjela, bylo to doslova osvobozující.
Napadlo mě, jak moc kolem sebe potřebujeme vidět - a to v obou smyslech tohoto slova. Dobrý výhled na okolí znamená jistou záruku bezpečnosti, je možné se na případnou hrozbu včas připravit. Pokud se rozhlížíme z vyvýšeného místa, vidíme dál a ostatní se k nám hůř dostávají, stojíme nad nimi.
Totéž platí i v životě. Díky vědomostem lidé mohou mít přehled a chápat věci v souvislostech. Na tomto základě dokážou aspoň do jisté míry předvídat věci budoucí, a cítí se tedy bezpečněji, než když tápou v nejistotě. Navíc, pokud má člověk nadhled, nesplete si horu s krtčí hromádkou a může tak být velkorysý.
Čtěte také
Neschopnost porozumět světu a dohlédnout za nejbližší horizont vede ke strachu, frustraci a vzteku - vlastně stejně, jako když se snažíte dojet do svého cíle v husté mlze.
Napadá mě, že za tím může být velmi stará, možná už geneticky předávaná zkušenost prvních lidí. Jejich život závisel na tom, jak daleko dohlédli a jak si dokázali pospojovat detaily ze svých výhledů. Dobrý výhled z jeskyně byl výhodou, a kdo jej měl, usilovně předával geny i zkušenost dál.
Možná i proto si rádi stavíme domy na místech s výhledem. A máme velké štěstí, že dnes už se můžeme zaměřovat hlavně na jeho krásu, bezpečnost už pro nás nemusí být prvořadá.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
